:: nesouvislé rozjímání nad krokodýly…

jaro je tady. blíží se nám vlahé noci, které můžete bez obav z nachlazení (smrk, smrk, hlavu mám jako veliký balón) strávit potulováním po městě. nesdílím nadšení svých aktuálních spolubližních pro blackmetal. radši si po stopadesáté poslechnu milese davies, konkrétně jeho poslední album doo bop (doo bop song!). kam směřuje dnešní film? vracíme se před rok 1895? zmatek? satori?

co dodat? ano, byl jsem na BrBlogu, jestli se někdo ptá — ale nemám asi ani chuť o tom cokoliv psát. stejně už bylo asi všechno řečeno. tedy snad kromě reklamy na hřebíčkové cigarety indonéské provenience. jmenují se djarum, a v brně jsou k dostání např. v batavii, pochybném pseudo-etno obchodě ve (jak příhodné umístění) velkém špalíčku. musím říct, že i když si cením toho, že mi michal nabídl kubánské cigarety, pro příště dám přednost indonésii (musím nabonzovat: markétka, zavilá nekuřačka, si dala taky)… mimochodem, kombajn nezveřejnil to nejlepší z brblogu: kouzelné žabičky (za jejich výrobu byla zodpovědná janička), které po mnoha peripetiích skončily hromadně v půlitrech. paegas (nikoliv operátor, alébrž restaurační zařízení) mě nemile překvapil cenou kofoly. 25 kč je podle mě trochu moc.
dnes (ehm.. vlastně včera) jsem pořád potkával všechny možné i nemožné známé, v roztodivných kombinacích. celý den jsem běhal po všech čertech, nakonec s docela uspokojivými výsledky. ovšem příště už budu vědět, kudy tudy na opavskou, kde je ukryto hlavní skladiště české pošty — tam si můžete přijít pro nedoručené balíčky. vracím po roce a čtvrt knížku táně — poněkud trapná situace, no snad mě nezabije ;) právě pro něj jsem si tam zaskočil, ovšem bloudil jsem po okolí asi dvacet minut.
asi jsem regulérně pošahaný. možná ne tak, jako hrdina hvoreckého knihy Silný pocit čistoty (dodavatel: silva — výměnou jsem ji vnutil autechre a trochu ji rozhodil psychiku), ale rozhodně dost na to, abych se o půlnoci díval na andaluského psa (s markétkou a filipem) a pokračoval filmem identita. v neděli jsem se ve společnosti svých úspěšných spolužáků ze zš lerchova cítil jako exot. stačilo pár historek a jako obvykle jsem zaujal roli člověka, který má hafo ™ divných známých… a většina z nich bloguje. poslední přírůstek do naší „skupinky“ je danny. znám ho už docela dlouho a musím říct, že znám jen málo šílenějších lidí — ovšem také málo talentovanějších. myslím, že jeho blog bude výživný.

za tento zápis vděčíte částečně martinově (vrať se, vše odpuštěno!) meruňkovici. je skutečně delikátní!

Archivní Komentáře

2adamm (MorbidAngel/Eleanor – 16.03.2004, 03:34:14 – – WWW)
Nechtěl jsi říct, díky mně?? Myslím, že meruňkovice sama o sobě, by tě do blogování nenavedla..moc jsi jí totiž nevypil..narozdíl ode mě:-))

hv (Quixote – 16.03.2004, 08:38:35 – – )
Na hv0reckeho bacha, je to hnusny komercak. Predtym nez napise knihu si robi prieskumy o com by ludia chceli citat a potom to napise. (a popritom robi prednasky o prehnitosti marketingu)

2Q (marja – 16.03.2004, 14:34:20 – – )
aspon je pak videt, ze neplaca o te prohnilosti jen z hladu a neco o ni skutecne vi, ne?;-)

(MorbidAngel – 16.03.2004, 20:55:38 – – WWW)
Všichni jsme prohnilí..

(ms – 17.03.2004, 23:59:46 – – )
Jo tak Un chien andalou je fakt divocina!

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *