:: průzkum útokem. kdo se půjde utkat v zápase pivo vs. katana?

v noci si pan k. přeležel ruku a od ráno ho to hrozně lechtá. proto nechť se referenti neleknou, že se pořád směje, nemůžou za to. (benny píše, že jsem se v pátek opil. má pravdu, ale nešlo jinak.)

po více než měsíci plánování jsem měl ode dneška pracovat v expedici v komárově, ovšem (zvykám si) chaos, který ve firmě panuje, získává další body — nakonec se stěhuju o dvě kanceláře a nikoliv na druhý konec města. to je na jednu stranu docela fajn, ovšem sedět pět dní v týdnu v jedné místnosti s náměstkem, toť zkouška ohněm.
do bytu jsem přitáhl mikrovlnku, protože rodiče si pořídili novou — s úžasným futuristickým designem. někdy v týdnu se mají stavit naši domácí a vážně si s námi promluvit: prý si na nás stěžují sousedi. osobně to beru jako křivdu. prý třískáme dveřmi! poslední kapkou byla nejspíš akce, o niž se zmiňoval depony (martin w. + prezi + depony + silva); tu noc jsem se vrátil do komína tak pozdě, že už nejezdily rozjezdy. na hodinku jsem si hodil šlofíka a letěl do práce. guarana od filipa zabrala výborně: celý den jsem byl fit a večer jsme si s marjánkou zašli na narozeninovou večeři (protože máme narozeniny tentýž den — ona je přesně o rok a hodinu starší). u stolu o kousek dál rozhazoval rukama zajímavý pán a v jednom kuse vykládal o itálii s ukrajinským přízvukem, k tomu hrál michal david italské hitovky a pizza byla výborná. bylo to stylové. o nic míň stylová nebyla ani markétka, která v pátek večer vypadala, že ani den ji na vystřízlivění nestačil. lehce nesouvislé vyprávění o podivných černch dírách v paměti, o tom, jak ji někdo koupil gyros, a jak si rozmatlala těstoviny po posteli a usnula v nich (abych ji nekřivdil, není to žádné čuňátko, nejdřív přes to hodila ručník), prokládala výbuchy mimoidního smíchu — prostě byl to pohled k pohledání :)
ouvej… vypadá to jako záchvat automatického psaní — nějak jsem utekl od stížností sousedů. tak jen dodatek: zdá se, že si stěžuje soused na patře, pan Suchánek. s tímto pánem se rozhodně nenudíme. první setkání: na martinku buší jiní sousedi a prosí ji, aby jim pomohla — pan suchánek se ožral, upadl a rozbil si hlavu. po nějaké době ho martin w. potkal u schránek. měl na sobě jen trenýrky a v ruce držel nefalšovanou katanu. díval se na děti venku a mumlal něco jako: „tohle už je moc“. a onehdá si chtěl vykládat s lenkou, vypadal prý jak pod prášky a blábolil právě cosi o bouchání dveřmi (zřejmě utkvělá představa). no a toto individuum si na nás stěžuje. osobně si myslím, že jsme jeden z nejslušnějších privátů, jaké jsem viděl…

v sobotu jsem řešil velmi neobvyklý problém: co dělat s nadbytkem volňásků do kina… ;) nakonec všechno dobře dopadlo: dva dostala markétka, já šel s kombajnem na norský film kámoš a poslední jsem střelil. kámoš vyhrál cenu diváků na loňském karlovarském festivalu, ale recenzenti ho většinou dost poplivali. asi záleží na aktuální náladě: pokud vám nevadí trochu se dojímat a zkousnete občasnou překombinovanost a pohádkovost, ani závěrečný happyend vám vadit nebude. já se bavil dobře. pak jsme si s kombajnem říkali, že bychom měli konečně něco natočit ;) a to mě znova přivedlo k myšlence, která mě neodbytně pronásleduje už léta. život jako telenovela. protože ty neuvěřitelné příhody v mozaice okolo mě, to by si ani argentinský scénarista nedovolil, protože by mu to diváci nebaštili. jenom ty happyendy se nějak nekonají. zrovna v pátek jsem si uvědomil, že po překročení určitých mezí končí všechna legrace. některé rány hojí i čas jen velmi těžko a zapomenout asi nelze. bohužel, nemůžu se zbavit dojmu jisté spoluodpovědnosti. všechny ty propletené osudy a spol… po dlouhé době jsem si otevřel své staré deníky. starší z roku 1996 a novější, zachycující léta 1999-2002. ten první lze klidně pominout — je to jen velmi hloupý pokus o co nejpřesnější kopii stylu knihy mládí v hajzlu, ovšem s tím rozdílem, že za popisované tři měsíce se v mém životě absolutně nic nestalo. ten druhý je jiný. občas sentimentální, občas podivný a většinou smutný, k rozjímání nad sebou samým se docela hodí ;) možná budu následovat kombajnova příkladu a něco vám taky předhodím. třeba to někoho pobaví…

Archivní komentáře:

(martin – 01.03.2004, 16:10:51 – – )
deniky uz pobavily;)

(marja – 01.03.2004, 16:12:42 – – )
je zvlastni, ale vsecko mi ted pripada strasne skvele:) na kline mam sovu, prestal me bolet zub, varim paprikas a chci natocit film!!!:) za pet minut mi sova zdrhne, zacne me zas bolet zub a paprikas se pripali… a vsecko zas bude na hovno, ale o to prece vubec nejde… wokoun by mel pujcit kameru, hihi;-) a fakt neberu drogy… to dela ta hudba a cas straveny na ukrajinskych strankach:))

(kombajn – 01.03.2004, 19:12:23 – – )
ten zapis je tak chaotickej a diwnej, ze to ma vybornej styl :) a navic ja si chci strihnout nejakou roli uz davno… vlastne jsem si uz jednu strihl.. ehm wokoune stejne te zabiju nebo ojedu

2kombajn (marja – 01.03.2004, 20:38:46 – – )
ty ho ojed a ja ho zabiju:))

(depony – 02.03.2004, 06:20:35 – – )
já si nemyslím, že jsme dělali takovou ostudu. Martinka si sice stěžovala na hluk, když se snažila spát, ale hlučná byla prezi:) a ta se pak uklidnila. snad to nebylo tak hrozné:) za případné komplikace ale snad neponeseme následky:)

To depony (prezi – 02.03.2004, 15:24:16 – – )
prezi neni hlucna, fakt neni…

(marja – 02.03.2004, 16:54:40 – – )
vsechno je mi jasne… depony i pan suchanek. ten paprikas byl vynikajici, sovu mam zas na kline a zub me zase boli… euforie je pryc… to delaji ty turecke svatebni pisne

marja (depony – 02.03.2004, 21:05:27 – – )
já ti jsem jasnej?:)) tomu snad nevěříš:)

2depony (marja – 03.03.2004, 09:50:21 – – )
nikdy nikomu never… tim se ridim a preber si to jak chces

to marja (depony – 05.03.2004, 05:43:03 – – )
ale nikdy neříkej nikdy:) a já věřím, že věříš aspoň sama sobě:))

Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *