:: jak to chceš?

zase nestíhám. ale bavím se ;)

co bych vám psal — nepřišel jsem ani o 16 tisíc, ani jsem se málem nezabil ve sprše, ani mě nevyhodili z práce kvůli trestnímu oznámení. moje historky jsou v podstatě banální. introvert skončil s blogem a následoval tak mnoho dalších veteránů (z poslední doby např. jirku koubu). já sedím denně v práci (poslední rekord jsem trhnul v pondělí, kdy jsem posílal mail 22:55 — ale abyste si nemysleli, stavil jsem se tady po cestě z café’99 [lukáš mě opět porazil v labyrintu, a to nejtěsnějším možným rozdílem… byly to nervy] domů). minulý týden jsem se viděl po dlouhé době s regisem — půjčil mi velice povedenou knížku — kiril yeskov: poslední pán prstenů. hodně dobrý nápad: jak by asi vypadal pohled druhé strany? elfové jako banda povýšených rasistických hajzlíků, aragorn jako bezpáteřný křivák a mordor? přeci vyspělá technologická civilizace, která byla elfům trnem v oku. nejlepší mi na tom přijde, že to zní mnohem pravděpodobněji než originál. z povzdálí sleduju zábavnou situaci v polsku — vládní SLD se rozštěpila a asi se bude opakovat unikátní výsledek minulých voleb. v těch strany, které předtím byly ve vládě, utrpěly takový debakl, že se ani nedostaly do parlamentu. SLD zvítětila s 42% a dnes má méně než 5%… paráda, to je na tom i naše politická scéna možná líp… do polska pojedu 18. dubna — na desetidenní mezinárodní setkání na téma „nová evropa a národní identita“ nebo tak něco. tyhle fajn prázdniny si nemusím platit, takže samozřejmě spokojenost :)
včera skončily v brně dny evropského filmu — oproti loňskému ročníku se mi zdál výběr poněkud slabší, ale zase jsem měl dva filmy grátis (díky introvertovi!). maďarská houština ostatní spíš nudila — přiznávám, bylo to i na mě trochu moc rozvláčné, ale pár dobrých nápadů se našlo. ale je fakt, že popisek sliboval víc. v neděli jsem zašel na nejnovější film agnieszki holland — julie se vrací domů. poněkud moc předvídatelné a vypočítavě patetické… evropská režisérka dostala možnost natočit americký film a dopadlo to tak nějak na půl cesty. ovšem to nejlepší na konec. slovinské sladké snění patří do kategorie retro komedií z období dospívání v komunismu. ovšem snaha získat vytoužený gramofon je jen rámcem pro vynikající legraci, výborně „vystřihnuté“ ujeté postavičky… kdyby se to nějakou náhodou dostalo do běžné distribuce, tak neváhejte. a když už jde o kultůru, tak si musím pochválit koncert kultovní skupiny elektrick mann na flédě. buď je nenávidíte, nebo jste jim propadli, není žádná střední poloha — a my jsme si všechny hitovky skutečně užili.
včera měl danny přednášku o informystice, bylo to skutečně nevšední. partička kolem unitarie rozhodně nepředstavuje průřez průměrnou populací ;)) více viz kombajn.

Archivní Komentáře

(introvert – 01.04.2004, 14:03:28 – – )
kde se zase flakas? :)))

(ken_tek – 03.04.2004, 10:47:05 – – )
Kdyby ve sprše, spíš o mísu:)
A konečně jsem si vzpomněl na toho von Stierlitze:
http://stierlitz.zde.cz/

buď je nenávidíte, nebo jste jim propadli (flam_01 – 11.04.2004, 23:45:17 – – )
jsem ve střední poloze :) něco se i nepovedlo, ale pořád je to prdel,…a až budou slavní dostanu se do polohy nenávistné :-))

poslední pán prstenů (danny – 14.04.2004, 18:18:36 – – )
měl bych o tu knížku taky zájem… ještě se ozvu

Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *