:: deník z expedice na konferenci (2. část)


omlouvám se ze prodlevu. třetí a závěrečná část zítra.

20.04. – úterý – den 3. (pokračování)
cestu do tater jsem prospal (jako ostatně všechny přesuny… někdo se zapřísahá, že by takhle neusnul, ale já s tím nemám nejmenší problém… ale uznávám, že to není moc estetické). po troše zmatků jsem se ubytoval na pokoji se sławkem a rafaelem (polák z gdynie, který studuje v bochumi a tak byl v německé skupině). protože bylo teprve asi jedenáct, rozhodli jsme se, že je nutné sehnat něco k pití. domluvili jsme se jednou z organizátorek, která tam byla autem, že obejdeme pokoje, vybereme peníze a objednávky a zajedeme dolů do vesnice na benzínku na nákup :) celkově to bylo asi 30 piv, pár lahví vína a pár vodky. k tomu nějaké chipsy a cigarety. skupina se s přibývajícími hodinami (a klesající hladinou) zmenšovala, až nakonec zbyli jenom „češi“ :) hrálo se na kytaru asi až do čtyř do rána. udělali jsme na ostatní dojem :)

21.04. – středa – den 4.
snídani jsem (jako následně každý den) na devátou skutečně nestihl ;) naštěstí se s tím asi počítalo a paní kuchařky byly natolik ochotné, že nám něco k snědku donesly i o tři čtvrtě na deset. následovat měla integrační hra. byli jsme rozděleni na multinárodní týmy a vydali se kousek dál na louku. lovili jsme balónky, odpovídali na zákeřné otázky, hádali se s konkurenčními týmy, signalitzovali praporkovou abecedou a za všechno získávali hvězdičky. ty byly potřeba pro závěrečné finále, v němž jsme po sobě házeli balónky naplněnými vodou. zákeřnost zúčastněných ovšem vyústila v nečekaný útok na organizátory stojící opodál: ani jeden nezůstal suchý :) pro vyčerpání všech aktérů byla zrušena další, vážnější část programu – prezentace jednotlivých zemí byla přesunuta na příští večer a na seminář o symbolech evropy nedošlo vůbec (tak dopadly vlastně všechny serioznější části konference).
před večeří jsme ještě poseděli u baru a chvíli se dohadovali, pro koho je evropská unie horší – jestli pro bohaté země, které budou muset sponzorovat chátru z východu nebo pro hrdé přistupující země, které ztratí národní suverenitu. výsledek byl nerozhodný a byla to vlastně jediná příležitost, kdy jsme se o eu bavili.
místo večeře byla velká party, na níž každá skupina prezentovala své národní speciality. protože jsme neměli k dispozici kuchyni, museli jsme se omezit na studenou kuchyni a spousty alkoholu. jednoznačně zvítězili rumuni, kteří toho přivezli hromadu a chutnalo to skvěle. poláci přihodili několik hrnců pirohů, litevci špek s cibulí, chlebem a vodkou, angličani guiness, fazole a nechutný chleba a němci čokoldu milka a medvídky haribo. u holanďanů se lovily bonbóny z lavoru plného vody – ale nesměli jsme používat ruce, každý musel ponořit hlavu do vody a ulovit si svou kořist přímo do zubů ;) ale ani becherovka se neztratila, protože v každém národním táboře se našel nějaký její nadšený příznivce.
když už jsme smíchali, co se dalo, vrhli jsme se na taneční parket. místní dj hrál sice otřesně, ale nikomu to evidentně nevadilo. všichni tančili (někteří doslova jako o život) a popíjeli nedobré polské pivo se sirupem (v polsku zcela běžné: na dno sklenice trocha malinového nebo jahodového sirupu, podává se s brčkem – pro pravověrné pivaře možná svatokrádež, ale nechutná to zle, rozhodně lepší, než okocim [značka piva] bez ničeho). integrace naplno mohla začít… (ano, pěkných holek tam bylo dost :)

22.04. – čtvrtek – den 5.
autobusem do zakopaného a odtud lanovkou na kasprowy wierch (1988 m.n.m.). kupodivu tam byla hromada sněhu a mínus dva stupně. milá horská vůdkyně vyvedla naši nedisciplinovanou a na sníh nepřipravenou skupinku (boty většiny lidí byly skutečně trochu mimo) na vrchol a ukázala nám, co bychom viděli na které straně, kdyby nebyla mlha a neschylovalo se k dešti. někteří aktivnější přelezli špagát a tím se dostali na slovensko. úplně promočený jsem pak postával nad sjezdovkou a smál se lyžařům, kteří ve velké většině seděli nahoře a popíjeli předražené pivo. dole jsme se rozdělili, větší část se vydala na nákupy (pak jsem trochu litoval, že jsem se k nim nepřidal, huňaté svetry vypadaly moc pěkně a stály asi 250 korun), menší se jala obdivovat krásy horalské architektury. kýčovité domečky a kostel s hromadou vatikánských vlajek postavený jako dík panně marii za uzdravení papeže po atentátu…
večer byl věnovaný prezentaci jednotlivých zemí. každá skupina to pojala po svém. poláci pustili video o přípravě pirohů (pravda, kameramana zjevně zajímalo spíše poprsí vařících slečen), holanďani zarecitovali básničku, která měla charakterizovat jejich národ z kladných i záporných stránek, rumuni ukázali fotky rumunských památek i grafitti. němci to vzali daleko nejseriozněji a vykládali o sjednocení německa i své univerzitě. litevci pustili téměř němý (to byla spíš technická závada) film s přeletem nad litvou a pak už byla řada na nás. daniel asi půl hodiny před tím rozhodl, že to je na mně. tak jsem tam zmateně blekotal o umění čechů improvizovat, o tom, že naše země nikdy nebojovala, ale vždycky zvítětila, a vysvětlil jsem, že jsme vlastně všichni poláci ;) hania s leszkem pak v guralských krojích zatančili a ostatní zazpívali. podobně laděné vystoupení měli i rumuni. no a pak zase zábava až do rána – s přestávkami na kulečník, diskusi o zavedení komunismu v holandsku a pomrkávání na občasné mizení některých párů kdovíkam.

23.04. – pátek – den 6.
na tento den byla naplánována celá řada seminářů, ale kdoví proč bylo všechno jinak. po snídani nám byl představen pan profesor vyučující v krakowě psychologii a většinu dne na nás zkoušel různé hry. polovina lidí si udělala volný den, takže nás tam bylo asi 25, ale bylo to nejspíš dobře, protože ve větším počtu lidí by to byl až moc velký chaos. vymýšleli jsme, jak přežít na pustém ostrově; hádali jsme se, jak rozdělit kořist mezi tři piráty, aby zůstali dále přáteli a tak všelijak. ke konci se mi zdálo, že pan profesor už se nedrží na nohou – vykládal mi, jak skvěle umím anglicky, a že vypadám jako hugh grant. z toho jsem správně usoudil, že musel mít někde po ruce velkou zásobu vodky a že další program se bude muset obejít bez něj.
po setmění vzplála vatra, snědli jsme hromady klobás a bigosu, rumuni (a hlavně maďar erno v jejich středu) zpívali, přijel dosud postrádaný litevec nerijus, který mi notně pomohl zlikvidovat (v polsku neuvěřitelně levné – 41 korun) krabičku gauloisek, popíjeli jsme kolující rumunskou slivovici a nechali po sobě neuvěřitelný bordel. asi do tři jsem pozoroval, jak se mezinárodní týmy utkávají nad kulečníkovým stolem a pak jsem to vzdal a chtěl jít spát. v pokoji ovšem zábava pokračovala, protože rafał nám vysvětloval hrozně spletité vztahy uvnitř mezinárodní curlingové federace ;))


Archivní komentáře

(jarda – 30.06.2004, 22:49:37 – Mail – )

Prosím pokud jsi byl na kasprově vrchu lanovkou, aby jsi mi zaslal jízdní řád nebo informaci kde bych ho našel a kdyby tošlo tak i cenu jízdenky Horám zdar a dík
Jarda


Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *