:: kamarádky

(aneb také o tom, jak nezabloudit v praze a drobný povzdech nad tím, proč zrovna některé díly telenovely musí scénarista zarámovat prvním sněhem a teplotami pod nulou…)

ano, do prahy jsem jel… jak jinak, s kombajnem. jenže to nakonec nebyla tak docela pracovní záležitost. iva bittová byla nemocná a vůbec nejela. celé nahrávání tak padlo, ale že už jsem se těšil a všechno bylo naplánované (a taky protože jsem pořád mohl jít zadarmo), stejně jsem jel. přidal se k nám shakul a posléze ještě fellow bloggers sweetest a enimen. takže jsem měl konečně na vlastní oči možnost spatřit onu femme fatale, která se s kombajnem neustále líbá ;) paráda! dostávalo mě to ba i víc, než taktéž přítomné davy lesbiček a několik naprosto neskutečných buzíků, z nichž vyrážel pot na čele i chudáku kombajnovi… zahrál jsem si fotbálek s javasem, překvapeně zaregistroval několikero známých z brna a první ranní tramvají (vlastně to bylo larvální stádium letadla, ale pst!) jsem se vydal bydlet. (fotoreport z la buzne celebre – kdo jiný než kombajn.)
nocleh mi laskavě přislíbila ivana, kterou jsem kvůli tomu v nechutně ranní hodiny musel budit… ráno jsem vyklouzl zadními dveřmi a vydal se zpátky domů… vybitý mobil byl příčinou, proč mi chvíli trvalo, než jsem se úspěšně sešel s markétkou, která se vypravila na víkend do brna. a taky proč se dělala kolaudační party, aniž bych o tom věděl ;) ale nakonec jsem ještě stihl ochutnat mnoho druhů vína a pak na chvíli vyrazit do města. velmi zvláštní, ale pro mě dost příjemný večer…
neděle byla proto spíše dosti ospalá. dokonce jsem asi na dvě hodiny usnul s čočkama, i když jsem to vůbec neměl v plánu. navečer jsem zirael vytáhl do café ’99 na labyrint – ukázalo se, že není žádný sparring partner, ale rovnocenný spoluhráč: skóre 1:1 a nutnost znova se sejít a dát si odvetu :) k tomu hromada zajímavých informací (nejen) o vydávání knížek.
last but (ale určitě!) not least – velice příjemný večer s valiou, poněkud zkalený zvláštní souhrou náhod a neschopnosti, se kterou jsem po dlouhé době zažil zavíračku na flédě – následný přesun kolem pěti (!!) zavřených nonstopů mi připomenul hořce glasgow – ale tam aspoň nebylo pod nulou ;) nu, budiž mi to varováním, „v neděli se nedělá“ – a ví to i obsluha nonstopů.
teď si tak přemýšlím, jestli a na jaký film se podívat a poslouchám skupinu hm… (tušili jste, co je to za doménu a kde ta „země“ je? já teda ne!). obzvláště písnička „sen“… tak ještě jednou, než bude den!