:: propagujeme kriminalitu II.

v už zmíněné diskusi o pořadu pomeranč se paní šéfdramaturgyně rychlíková zmínila o tom, že se bude natáčet zcela unikátní reportáž s hackery. aniž by tušila, že strůjce této katastrofy (=já) sedí o pár židlí vedle. ale řekla o nich zajímavé věci. jistě by to chlapce potěšilo :) (z důvodu jejich pochopitelné paranoie nebudu uvádět jejich známé přezdívky…)

nevím, jestli je to nějaká zákonitost – když děláte něco poprvé a záleží vám
na tom, tak se to jistě pokazí… ve středu jsme se domluvili a nachystali jsme
si zhruba co bude kdo říkat, co se bude ukazovat atd. natáčet se mělo ve středu
ve tři v brně a pak přesun na macochu. v jedné blízké vesničce měla celá parta
hackerů sraz. jenže. poslední úspěch byl, že jsem stihl odvolit (trauma s
politikou a volbami, to by bylo na dlouho, tak snad jen – volil jsem stranu,
která se v podstatě překvapivě dostala do krajského zastupitelstva a to mi
udělalo radost).
u macochy jsem byl pozdě, jeden z účinkujících teprvve pomalu
šplhal nahoru na parkoviště… a potom se mi jako na potvoru pokazilo něco se
spojkou, ve vilémovicích se mi z motoru kouřilo děsivě a tak jsem to musel
otočit a jeli jsme autem jednoho z organizátorů. v brně jsme tak byli až kolem
půl páté. booh, hlavní organizátor, původně nechtěl vůbec před kameru. ale
protože jsem to s ním domlouval, a nikdo kromě metra nebyl ochotný do toho jít,
nakonec to celé udělal sám. vykládal, předváděl a metro seděl a usmíval se.
vzhledem k tomu, že jim nebude vidět ve finálním výsledku do obličejů, tak ani
ten úsměv neměl moc cenu – je to škoda, jak prohlásil režisér, „metro vypadá
velmi démonicky – a k tomu ta slovenština“. booh to komentoval „no právě, proto
tam já nechcu být, já vypadám jako piča“ (za to mu děkovala jeho přítelkyně).
režisér ale správně podotkl, že nevypadá jako piča, ale „jako slušný chlapec z
dobré rodiny“. což je samozřejmě pravda. co tam ti dva na kameru napovídali,
nevím – nakonec se natáčelo v dodávce české televize a já už se nevešel. sice
pak booh pičoval celou cestu zpátky na macochu, ale snad to nebylo tak zlé.
bohužel, kvůli zpoždění (a protože booh si to vlastně nepřál), štáb na macochu
nejel a odfrčel do prahy.
je mi to docela líto – já se tam vrátil (hlavně kvůli
odstavenému autu, že) a pak si v hlavě sumíroval ty záběry: stůl ve staré
chalupě, na něm asi pět notebooků, nad ním na šikmo protáhnutá šňůra na prádlo
se sušícími se utěrkami, všude hromada krámů a na plotně obrovský hrnec s
gulášem. socha panny marie. kuřácké místečko na dvorku s neuvěřitelným množstvím
vajglů. ať mi nikdo netvrdí, že by to nebyl geniální materiál k pokecu o
počítačové bezpečnosti.
nakonec jsem se rozhodl na místě zůstat: jednak jsem
z osazzenstva dost lidí už ze dřívějška znal, jednak tam byla docela pohodová
atmosféra – když nedojel slibovaný štáb, což všichni uvítali. vlastně s jedinou
výjimkou – velký_šéf litoval, že nemohl předvést fotky svého dokonalého černého
počítače a býsknout se s větou o satelitech. uznávám, že je to škoda, a veřejně
slibuju, že pokud mě někdy napadne obdobně blbý nápad jako tohle, určitě se ozvu
přímo jemu. zvlášť když rozumí všemu – to by byl hřích nevyužít. teplému
filozofovi jsem doporučil nějaké stránky o flash mobs, někteří zašli na pár
točených (12,50 kč! a dobré!), jiní se vznášeli metr a půl na zemí na špagátku a
hráli na akordeon… zábava pak v relativně komorním duchu pokračovala až do
čtyř do rána – moc jsem se divil, jak dobře jsem se tam bavil. nejvíc asi s
metrem, jednou milou slečnou z běloruska a týpkem s velmi divným nickem tři
berani. když jsme šli spát (tímto děkuji chamberlainovi za nezištné půjčení
spacáku!), nebylo možné se tam poskládat. my pozdě zalehnuvší jsme se snažili
spáče probudit (úspěšně) a vypudit (neúspěšně). nakonec jsem usnul snad kolem
šesté ráno. bylo to prostě velmi zdařilé. ačkoliv bych se nedivil, kdyby někteří
zúčastnění ze mne neměli ten nejlepší možný pocit (někdo se jim vnutí na
soukromou akci, kam chce prvně zvát i televizní štáb, a když se mu to nezdaří,
tak tam aspoň zakotví sám a tváří se jako děd vševěd)… rozhodně jim patří
díky, už dlouho jsem na podobné akci nebyl a moc mě to bavilo. díky, rád vás
zase někdy uvidím!