:: smysl života

(a teď zrovna výjimečně nechci mluvit o monty pythonech, přestože právě knižní podobu scénaře jsem dostal k vánocům a před spaním se tím bavím.)

o smyslu života nic moc nevím, ale včera mě zaskočilo, že kupodivu nejspíš kdekdo (alespoň podle rychlé ankety) dávno ví, jak skvělý pocit je pít vychlazeného lahváče ve sprše. zdá se, že se předpokládá tak nějak automaticky, že to každý dělá, ale nemluví se o tom – a já jsem poslední, kdo o tom nevěděl. tak pro jistotu: je to fakt fajn ;) no… teď to napsané vypadá skutečně divně. ale co už.
článek pro pala jsem nakonec dopsal, takže počítám že už docela brzo bude im6 na světě (je taky na čase, má to přeci být lednové číslo!). rychleji se nakonec na světlo světa proklubal článek, o kterém jsem v úterý ani nevěděl že bude. zavolal mi ivan adamovič, jestli bych nenapsal něco o net artu do hospodářek, výsledek mého snažení je (ale nevím jak dlouho tam zůstane, pak bude někde v archivu) na ihned.cz. docela jsem z toho byl nervózní a nestíhal jsem, ale … nakonec to tam je, a o to jde. teď už mám zase další deadliny, tak nevím nevím ;)
všechny cesty mhd tam a zpět a zase jinam teď čtu orwellovu geniální knížku road to wigan pier, je to non-fiction z roku 1937, kritická reportáž ze severní anglie, z prostředí dlouhodobě nezaměstnaných horníků. bohužel to česky nevyšlo, anglický text si můžete stáhnout např. na orwell.ru.
no a ke zlepšení nálady – a jako bych neměl co dělat – dostal jsem od korela film anděl v krakově – no a protože ne každý vládne polštinou, na oplátku tomu mám vytvořit české titulky… tak to se sestrou budeme muset nějak dát dohromady :) stylově k tomu teď poslouchám robertem objevenou polskou skupinu skalpel. že je srovnávají s cinematic orchestra, není náhodou. fakt to má něco společného…