:: proč nechodím na plesy

aneb také úvaha o tom, že psát na blog předem plánované zápisky se možná vyplatí, ale nedaří. a kultúra… ta si žádá oběti.

jako jo. svůj neustále posilovaný imidž intoše (jó intošky… to bych si měl zas někdy pustit) a kavárenského povaleče, který blazeovaným pohledem obhlíží dění a občas nonšalantně mává šálou, načež zasvěceně užívá cizí slova, kterým sám nerozumí, jsem tento týden jistě využil na maximum. (teď se snažím nemyslet na to, že polovinu týdne jsem přemýšlel hlavně nad pračkou, kterou se finálně podařilo taťkovi spravit, dokonce jsme proti očekávání ušetřili za náhradní díly. díky!) chci říct, čtyři vernisáže za čtyři dny, to docela jde, ne? na té první jsem sice nebyl (a zrovna to organizovala katka tučková, takže budete-li mít cestu okolo, jistě se v artkontaktu zastavte), stihl jsem až posezení poté (v alfě už ví, co piju… budu muset šokovat a příště si dám něco… no něco mimo trojici kafe, kofola, ořechovka), ale zbývající tři jsem už absolvoval. ve středu jsem se úplně náhodou ocitl v domu pánů z kunštátu: alena kotzmannová – diamond valley (pravda, stál jsem tam asi deset minut a pak jsme s korelem utekli do livingstonu na pivo, takže se to skoro nedá počítat). ve čtvrtek už skoro záměrně ve spolku (proč nemají žádné stránky, na které bych přidal další zbytečný odkaz?) – byly to nějaké fotografie, na které nebylo vůbec vidět, prý inspirované jakýmsi polským comicsem. no hrůza. naštěstí jsem aspoň ukořistil pár jednohubek a poté, co se vůbec nic nedělo (tedy kromě příchodu kombajna s novým, extravagantním účesem), jsme šli do macaa (nikoliv bývalá portugalská kolonie, ale odporný pajzl na moraváku, který má výhodu, že se tam vleze i patnáct lidí, co si zrovna zamanou někde hrát fotbálek a podobně). musím pochválit kombajna: nejen že byl ochotný uznat moje zlepšení ve fotbálku (zachyceno i písemně kdesi na jeho blogu, ale jsem příliš líný to hledat), ale sám hrál neuvěřitelně dobře a o svém novém objevu mluvil jen asi 89% času. je mu samozřejmě přáno. zdá se, že chodit s někým z čr je absolutně out. asi bych měl odjet na lov do prahy a dát se dohromady s postarší turistkou – milionářkou. no nebo radši ne. než přijde čtenáři již jistě očekávaný odstavec, musím říct, že stylistika tohoto zápisku je jistě ovlivněna požitím nemalého množství vína, které vyráběl martinův dědeček – martin se obával, zda bude skutečně kvalitní, dokonce jsme koupili i koření na svařák, kdyby to náhodou nebylo tak úplně ono… ale – riskept! – je to dobré víno. odstavec!

no a teď už k úžasnému pátku: že kultura není zadarmo jsem si uvědomil hned několikrát. jednak se mi ozvala z polska sestřenice, že by potřebovala koupit lístek na koncert U2 v červnu v chorzowě, v polsku… že lístky jsou i v české distribuci a v polsku už jsou vyprodané. no tak jsem se pokoušel, bohužel – před třemi dny se prodaly poslední. hrůza. já bych tedy na koncert U2 lístky tři měsíce dopředu shánět nechtěl. radší si poslechnu koncert zbyňovy skupiny žádné intelektuální dusno (po pravdě řečeno… asi potřeují manažera, jinak mi není jasné, že nejsou dávno slavní!). následně jsem měl mamce vyzvednout lístky na velikonoční festival duchovní hudby. fronta byla až ven. což o to, já si vzal knížku a četl si, těch 50 minut se docela dalo – ale na infarkt vypadajících uměnímilovných důchodců mi bylo docela líto. když se štrůdl posunul až k pokladnám, zachytil jsem konverzaci dam vydávajících předobjednané vstupenky a ježibab, co si kupovaly lístky přede mnou. na vině jsou samozřejmě stroje; dřív, bez počítačů, šlo všechno rychle. když jsem ovšem viděl, jakým způsobem se systémem daná obsluha zachází, chtělo se mi bušt do přepážky a požadovat přinejmenším čtvrecní v kole (četl jsem historickou literaturu o raném středověku, tak snad proto). stihl jsem dojít na křest cd 100 básnické skupiny vítrholc včas (co se stalo s novou doménou k novému albu, ví jen pražská kulturní mafie, která ji jistě nechala hacknout). akce se konala v sympatickém prostoru galeryje (lidická 9), karel škrabal procítěně nadával a … no hezké to bylo. po přesunu do vatu (ne vata, ale vat 69, podivný to podnik na veveří) jsem udělal taktickou chybu a napsal zbyňovi, kde se vynachází – a tak jsem se dostal na ples GML. to je takové elitní brněnské gymnázium, kde jsou všichni hrozně úspěšní, například moje sestra a vlastně skoro všichni sousedi v okolí jsou taky absolventi. přišli jsme lehce před půlnocí v brutálním složení a nehodícím se oblečení, v dobré náladě a nepřipraveni na útok osmnáctiletých slečen v plesových róbách. myslím, že osobně jsem z toho vyšel docela dobře – pamatuju si všechno a přitom se nemusím stydět. pravidelní čtenáři jistě ocení fotodokumentaci pořízenou kombajnem. moje sestra je ta vlevo na první fotce. ti, kdo plavou v who is who – tohle je korel a jeho sestra petra. ty ostatní snad ani netřeba představovat. ožralého ken_teka pozná každý.

no a to jsem chtěl původně napsat něco velmi závažně míněného o bobos, jako reakci na tenhle mega hafo brutálně dobrý zápisek. jenže to je ono: co nenapíšeš hned, nenapíšeš. sice mám pořád dobrou vůli dokopat se k tomu, abych napsal, proč to ve střední evropě mají bobos tak těžké – plus něco o tom, že jsem radši, mohu-li si dovolit přepych lehce existencialistického spleenu u čápa, což bych jako úspěšný a vážně se beroucí bobo nemohl. ale asi se budete muset smířit s tím, že tato brilantní úvaha vám zůstane nedostupná. to už je holt ten podělanej život (hmm… tak tohle je vážně, ale doopravdicky těžce neoriginální)…

update: uvědomuji si, že celý spot vůbec není o tom, proč nechodím na plesy… asi proto, že se tam cítím nesvůj a nebýt shody okolností, ani tu na tom bych se neukázal… calavera mi teď hodil link na spolek – proč se mi nepovedlo to vygooglit? a je fakt, že i martin, plánující výlet do norska, má dojem že zima je trochu moc dlouhá, nějak relevantní? (tady zase někdo rád cizí slova!) řečnická otázka…