:: nakonec je nám líto jen leklých rybiček


je horko, šéf spí na rozložených krabicích od počítačů na podlaze kancelaře, korektorka má dovolenou, takže čekám, kdo ty moje texty bude upravovat. není kam spěchat.

dnes ráno, 6:30, moravské náměstí: vycházím z nonstopu nechvalné pověsti macao a jsem zastaven paní munteanu, bývalou spolupracovnicí z mediaservisu. za ten rok, co jsem tam pracoval, si ke mně vypěstovala nějaké mateřské sklony a teď je srdečně v šoku, co to má znamenat. nonšalantě pokyvuju a říkám: „byli jsme na výletě na babí lom – proto ty fleky (a ano, světlé kalhoty, ve kterých jsem před dvanácti hodinami šel na čtení, jsou místy hnědé a zelené) – a teď jsme si skočili na kofolu a koblihy (koupené v panerii, přeci jen macao k servírování snídaní ještě nedospělo, což je jistě škoda) ke snídaní…“ po pár frázích jsem propuštěn a můžu se odkolébat k domovu.
co jen to poslední dobou s tím babím lomem mám? minulou sobotu večer-v noci. včera – odjezd dvojkou rozjezdem do ivanovic a po počátečním váhání ostrým tempem až na sám vrchol, východ slunce, poslední cigareta, palo sípající a komatící, moje pravé koleno téměř vypovídající poslušnost po cestě dolů, burani v lelekovicích a naše neméně buranské velkoměstské kecy, milý řidič mhd, jízda vlakem (ani si nejsem jistý jestli s kombinací šalinkarty a lístku byla nebo nebyla na černo)…


a přitom to začalo tak nenápadně – autorským čtením vítrholce (jsem líný dohledávat odkazy a ono to stejně nikde nebylo… asi?). povedlo se velmi, známé věci potěšily, a luděk navara a jeho cyklus o vladimíru remkovi a boženě němcové – síla! :) vlastně se teď ty večírky vůbec docela vyvedly. aleksi, náš finský host (jako obvykle, via HC), udělal v brně poprask a zmizel do helsinek – dnes přijede gigi, nějaká šílená australanka… tak se necháme překvapit. filipovi jsem sebral zbabělce a tak teď slibuju nějaký čas sekat dobrotu a nikam nechodit! (ale to mi stejně nikdo neuvěří, že?)



Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.