:: jazz purist


včerejší koncert patří do kategorie zážitků, s nimiž je zapotřebí nějak se vyrovnat… a to není tento týden všemu konec.

ž.i.d. hráli včera (no už vlastně předevčírem) v tajemném prostoru „skleník“, což je centrum pro narkomany na vídeňské. po otevření vrat se kolem mě provrávorali dva pankáči a jeden z nich zařval: „neumíš pozdravit, ty pičo?“ to mě hned tak do začátku mírně rozhodilo, a když jsem otevřel dveře, uviděl jsem, že podobných případů je tam asi dvacet. pak skupina a personál a z fanouškovského jádra jen rosťa a haki (tukan se jako bývalý člen skupiny do fanclubu nemůže počítat). skupina vystoupila pro změnu bez mikrofonu, takže zbyňa musel do přeřvávání vágusů dát srdce, ale jemu se publikum líbilo. musím přiznat, že jsem se až lekl, jak „buržoustsky“ (mm… lahodné slovo!) jsem se cítil. jakkoliv jsem liberál, tak jsem si říkal, že tohle je dost odpad… hnus. ale osobně si myslím, že tohle ani není drogama jako takovýma, to je už jen průvodní jev nějakého setrvalejšího pádu až úplně na dno. no nebylo to nic extra.

mám už od shakula pár fotek ze španělska, takže nějaká fotodokumentace. není toho moc, ještě nemám všechny a nemám žádné od honzy (mea culpa). takže 1) u velikého stromu v seville, 2) kočka na plaza de espaňol, 3) pomerančové aleje, 4) petr na hradě v malaze, 5) malaga zvrchu a 6) moře, ve kterém jsme se cachtali.

jinak znova jede skylined, ale rozhodl jsem se, že přes vánoce musím udělat nový design své oficiální stránky – tahle tam visí snad už tři roky, takže je rozhodně na čase… (snad to s přestavbou nedopadne jako u marjánky ;)

v pátek mě čeká dlouho plánovaný třídní sraz s ex-spolužáky z gymplu – jsem dost zvědavý, jak to dopadne; a 28. má přijet argentinec s islanďankou z HC (už brzy sto tisíc členů! v brně 143, což taky není špatné skóre.) jinak se tu taky objevil michal staša (dal mi deset bolívarů a říkal, že nejlepší způsob, jak se seznámit s holkou, je pozvracet ji, a pak se představit. a že prý bychom měli dělat něco s našimi osobními životy. nevím, nějaká změna by možná byla na místě, říkal jsem si, když jsem v neděli večer s flamem koukal na konec titanicu na slovácích, poslouchal trackované klasiky a uvědomoval si, že neznám nic z roku 2005.)
no a nakonec pro vás mám inspiraci na vánoční dárek. a ještě jeden. a ještě něco o landovi.



Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.