:: čtyřkový mem a la bažant


(brno není berlín, a litva není lotyšsko; tohle pak už vůbec není zápisek o výletu na transmediale, protože úžasně poutavé vyprávění si šetřím pro literárky. čili místo toho jeden neuvěřitelně dlouhý a nudný příspěvek vyprovokovaný čtyřkovým memem, v lehce negativistickém balení.)

i když se neustále snažím sršet optimismem a radovat se z vydařených věcí, případně si říkat, že když vás zve někdo na pracovní pohovor do londýna a chce vám i zaplatit letenku, ještě na tom nejste tak zle; tak se mi občas chce řvát do polštáře, posílat všechny dobře míněné rady a rádce do prdele a něco pro jistotu rozbít, rozmlátit, vykurvit. což je samozřejmě zcela normální, má to každý a nemusí se o tom nějak extra mluvit. to snad spíš abyste se nedivili, až budu nekomunikativní, nepříjemný nebo podrážděný. sorry.

kombajn přebíjí hořkost sexem, což by u mě asi nefungovalo, nicméně mi předal mem (tak trochu jsem čekal, kdo mi ho pošle, a kdyby nebyl rosťa pomalý, byl by to nejspíš on). jenže sepsání kýženého příspěvku mi trvalo hrozně dlouho a bylo to nudné už i pro mě, takže jsem se v zájmu negativity rozhodl na celý mem hodit bobek a napsat úplně jiné čtveřice, kterými bych se nějak zbavil aktuální nasranosti.

čtyři zaměstnání, která jsem nikdy nedělal a představa, že by tomu byla jinak, je zdrojem nočních můr:
redaktor regionálních novin – velmi sugestivní obludnost, která mě pronásleduje od doby, kdy k nám na fakultu přišel nemalý ruler, tehdy šéf již spolknuté rovnosti, a vykládal, že ať se nám to líbí nebo ne, polovina z nás skončí jako redaktoři regionálních plátků, kteří píší o ukradených slepicích, autonehodách a padlých stromech. brr.
úředník samosprávy – kdysi jsem si to docela maloval jako prima zašívárnu a žil jsem v asi dost rozšířené představě, že pracovní doba dvakrát týdně je zárukou volného času. když jsme dokončovali (btw. líbí?) web pro mč brno-černovice, pochopil jsem hloubku svého omylu. vrchní úředníci si vybíjejí zlost na těch pod sebou, a ve výsledku vás buzeruje tisíc lidí, nikdo normální vás nemá rád a ještě musíte počítat s pletichařícími herdekbabami, které se drží na svých místech od roku 1983 (do té doby působily jako domovní důvěrnice).
brigáda na kase – ačkoliv – jak se z mnoha turbových příhod zdá – se jedná o job mimořádně bohatý na groteskové situace, asi bych se brzy dostal do rozpoložení šílených střelců.
příslušník armády české republiky – bohudík už je povinná vojenská služba minulostí, ale představa služby v našich úžasných ozbrojených složkách je hrozivá i dnes. předpokládám, že bych do měsíce zkusil něco s práškama.

čtyři totální filmová zklamání (čili filmy, na něž jsem se hodně těšil – abecedně):
12 opic – na csfd.cz dokonce 66. nejlepší film, pro mnoho lidí nedotknutelná klasika – které jsem nerozuměl, přišla mi nepochopitelná a nelogická a ještě k tomu notně nudná. terry, omlouvám se, ale tohle nedávám.
21 gramů – čekal jsem hodně, ale ne že se budu smát v těch „nejdojemnějších“ scénách. existuje samozřejmě hromada horších filmů, ale zvlášť po dobrém začátku mě mrzelo, jak sentimentální rozplizlost z toho nakonec vyhřezne.
nuda v brně – ačkoliv ideově to schvaluji a nudu v macau mám rád, film je prapodivným pokusem divadelníka o cizí žánr a co na jevišti snad projde, na obrazovce vypadá jako jarmark trapnosti. jistě, mělo to tak být, ale v tom případě se radši projedu šalinou, nemusím chodit do kina. kromě trapnosti tam je totiž už jen donutil a to je trochu málo.
triumf vůle – málokterý film je tak slavný, i když jej skoro nikdo neviděl. a v tom to je – kdybyste ho viděli, tak nejspíš usnete v polovině. tohle má být ta superslavná propaganda? filmový týdeník z 50. let je stokrát lepší a to měli o dost menší rozpočet. pětiminutový sestřih je působivý, celé je to absolutně nestravitelné.

čtyři místa, kde bych nechtěl žít:
praha – ztrácím se tam, nelíbí se mi, nesnáším davy turistů a jejich nohsledů, nemám rád zpěvavý přízvuk a vysoké ceny. přemoudřelost metropole s níž radí venkovanům a přitom nevidí za roh svého písečku – toho se nechci účastnit.
usa – tam, kde vyhrává g.w.bush a jedinou alternativou je demokratická strana, kde si většina prváků na religionistice myslí, že bible byla napsaná anglicky a kde se soustředili ti nejdebilnější emigranti z východní evropy – tam fakt ne.
skandinávie – láká nejen přírodou, lidmi, hudbou a já nevím čím vším ještě. ale mě je zkurvená zima i tady, o dlouhých nocích ani nemluvě. na to nemám.
před rokem 1945 – jsem rád ve vlastní době a všechny dřívější bych preventivně odmítl. podívat se – to ano, ale žít v minulosti bych rozhodně nechtěl.


teď by logicky měly následovat čtyři co nejstupidnější televizní pořady, ale protože jsem už dlouho téměř bez televize, tak takový nesouvislý proud urážek:
losování skupin ms ve fotbale – bosákova jistě nesmrtelná hláška „takže fotbal už není jen o špinavých dresech a zapocených tělech“ (čtenáři jistě přispěchají s přesným zněním, které si už nepamatuju).
novoroční sedmička – paroubek vs. topolánek – aneb dva burani s velitelskými ambicemi. čisté zlo.
reklama pro nowaco – jen si dej, jen si dej, jen si dej! (palo se jako obvykle svými zdroji přehnaně nechlubí, ale teď, když je linkuje už i boing boing, můžu se i já hrdě přihlásit mezi čtenáře popkultu – další šmejdi, kteří píšou o podobných věcech jako já, jen líp.)

celá mánie kolem reality show – projevil jsem až trestuhodnou odolnost. zív. nic nudnějšího než jeden díl big brothera jsem v televizi neviděl snad -nikdy-. nepomohlo ani, že jsem zdaleka nebyl střízlivý.

čtyřikrát „tak takhle už ne“ na dovolenou:
okradení ve vlaku bohumín-warszawa – štěstí v neštěstí, zloději nechali prázdnou peněženku na záchodě, kde ji našla sestra. takhle jsem přišel jen o a získal trendy rozstřiženou kapsu. fakt už v nočních vlacích spát nebudu.
stopování ve španělsku – v malaze jsme s boboticem stáli na nejideálnějším představitelném místě (s totálně vygumovanou hlavou po všech těch pařbách) a okolofrčící španělé na nás koukali jako na přírodní úkaz. po dvou a půl hodinách jsme se vrátili do centra na autobus. nebrat.
prokalit noc v glasgow – když poslední (těžko dohledatelný) bar zavírá o půl páté. s odstupem času spíš zábavné, ale v září tam byla venku fakt kosa.
chorvatsko s čechy – dlouhodbá hrůza, že třeba i já můžu vypadat jako paštikář.

čtyři pochutiny, které mě klidně nabídněte, i když na ně máte sami chuť:
červená řepa – z toho smradu se mi automaticky zvedá žaludek. nenávidím ji ve všech podobách.
olivy – samotné je do mě nikdo nenacpe, zvlášť ty černé. kdysi jsme vypracovali i teorii o neudržitelnosti vztahů, v nichž se partneři neshodují v názoru na olivy. ale nepotvrdila se.
syrová rajčata – jakkoliv mám rád rajskou omáčku i polévku, kečup i jiné rajčatové deriváty, syrová rajčata komukoliv kdykoliv rád přenechám.
chipsy – jím je fakt jen hodně hodně opilý a/nebo hladový. tak jednou za dva měsíce, jestli moc, jinak je srdnatě odmítám.


čtyři úhlavní on-line žrouti času odvádějící mě od užitečnějších činností:
blogy – je toho moc a 90% je balast, ale prokousávám se statečně.
nyx.cz – zcela zbytečný komunitní server ;)
allmusic – v kombinaci se soulseekem silně návykové.
wikipedia – zvlášť anglická (a párkrát poslední dobou i polská) verze nutí člověka klikat do zblbnutí; a to jsem jen čtenář, coby se stalo kdybych začal psát?

čtyři věci, které bych měl dělat místo psaní tohoto dlouhého, negativistického a nudného příspěvku:
práce – třeba lepší / nový web zoomu, plán na redesign firemních stránek, pomoc zbyňovi a borcům z informu a taky portfolio pro neurona…
škola – magisterská práce je ošklivý kostlivec co chvíli mávající ze skříně, občas i vyleze a hopsá mi po posteli.
redesign homepage – moje domovské stránky na skylinedu by byly už aspoň pětkrát docela jinačí – kdybych se k tomu ovšem někdy rozhouhpal. ještě hůř jsou na tom různé jiné zapomenuté projekty, třeba knihomolna.
učení se jazykům – znova jsem si říkal, že jak španělština, tak slovinština jsou mety, jejichž zdolání by stálo za to. nicméně mohl bych možná zkusit něco i s pozapomenutou anglickou gramatikou…


a teď ještě čtyři oběti, kterým naložím nemalý úkol dál zmutovat původní mem a napsat něco se „čtyřkou“:
palo – s jedinou podmínkou – musíš zabudovat do příspěvku fotbal!
turbo – s dvěma podmínkami – žádný fotbal, žádné drogy!
sestřa – tři podmínky – neokopíruješ nic z mých čtveřic, aspoň část bude veršovaně a použiješ čtyři jazyky :)) (nemusíš posílat dál, nechceš-li)
filipika – bez podmínek :)


je půl čtvrté a já za chvíli jedu do prahy, takže nemá cenu chodit spát; samozřejmě budu usínat na prezentacích, přijdu na sraz pozdě, zapomenu si vybrat peníze a nakonec se nějak totálně ztrapním. těším se.


Archivní komentáře

(pf – 09.02.2006, 04:05:44 – – )

ale ne, pobavils

(Sarka – 09.02.2006, 07:51:55 – – )

jo, pobavils a nasranost z toho jen cisi…

(rbrt – 09.02.2006, 12:13:18 – – )

13:15:16: „pico, to je ovsem zapisek roku ™:“

(bobotic – 09.02.2006, 12:31:36 – – )

husty :-) Sakra tebe ten berlin teda nakop k akci.

(rosťa – 09.02.2006, 16:26:04 – – WWW)

na to, jak je to dlouhý, se to celkem dá i číst:-) jinak ano, byl jsem pomalý, to uznávám..pomalý a nerozhodný

What??? (filipika – 09.02.2006, 19:52:08 – – )

Výborné čtení, jen ten čtvrtý řádek od konce mne šokoval! ;]

jj! (flam – 09.02.2006, 21:30:54 – – )

:))

(Spionicz neboli Spinicz – 10.02.2006, 13:00:39 – – )

Přesné znění, myslím, že si to pamatuju dobře. Takže fotbal už nejsou jenom zpočená záda a smradlavé fusekle. O to je to debilnější, kde je Míro tvoje forma.

(Spinicz – 10.02.2006, 13:06:48 – – )

Ten příspěvek je fakt dobrý, drogy brat!

(Sarka – 10.02.2006, 19:35:18 – – )

Adame, priste si spocitej, kolik tu je hodin! Ale dik za upozorneni…


Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *