pár vět ke kauze „Respekt vs. žurnalistika na FSV“

today in Czech only – as there is no use to "brag" about the "qualities" of our universties…

v časopise Respekt, konkrétně čísle 5/2010 se objevil článek Marka Švehly "Jak se vychovávají žurnalisté" (celý článek si nepřečtete bez placení nebo předplatného). hodně ostře se opřel do poměrů na katedře žurnalistiky, vyjmenoval spoustu nešvarů, o kterých jsem také slyšel, a nenechal niť suchou na hlavních protagonistech – trojčlenném vedení katedry (Jirák, Osvaldová, Köpplová). fakulta reagovala otevřeným dopisem (a jmenováním Tomáše Trampoty proděkanem pro PR). našel jsem už i dvě reakce od studentů (Tereza Holanová, Vráťa Maňák), kteří sice uznávají, že ne vše se na katedře daří, ale článek odmítají jako jednostranný.

mají podle mě pravdu v tom, že prostor měla dostat i druhá strana, nicméně ostré vyznění očividně otevřelo diskusi, na kterou mělo dojít dost možná už mnohem dřív. kdysi dávno jsem se hlásil na žurnalistiku v Praze i v Brně a velkou výhodou Brna (což se do článku taky dostalo) je fakt, že se jedná o kombinované studium dvou oborů, k žurnalistice je to tedy ještě sociologie, politologie, mez. vztahy, psychologie a podobně. za druhé (a to už ve článku nebylo), je studium samotné žurnalistiky jinak koncipováno – jak v bakalářském, tak v magisterském stupni se kombinují teoretické (studium médií) a praktické (žurnalistika) předměty. lze si vybrat ze tří specializací – žurnalistika (praktičtější), med. studia (teoretičtější) a digitální média. v Praze je bakalářské studium koncipováno jako opakování gymplu (základy spol. věd) + praktické předměty. musím říct, že studenti, co přešli na magisterské z Prahy do Brna po absolvování bakaláře, měli docela co dělat, protože odborné teorie do té doby moc nepobrali. naopak magisterská žurnalistika na FSV byla pro absolventy bakalářského v Brně vcelku pohoda (nemám to z vlastní zkušenosti, ale z první ruky).

lpění na výuce dějin žurnalistiky je pochopitelné – stačí se podívat na specializaci doc. Köpplové. jinak tituly potřebné k dalšímu pokračování nabírání většího studentů si na katedře solidárně nadělovali sobě navzájem (na což upozorňoval např. právě nový děkan). co je pochopitelné už méně – to je naprosté ignorování faktu, že existuje něco jako nová média, že se fundamentálně mění prostředí a tomu odpovídá i pohyb v oblasti teoretického výzkumu. celá Univerzita Karlova je v tomhle ohledu roky pozadu (např. v porovnání s MU v Brně), ale zaspání na FSV je pro mě zcela nepochopitelné. Adam Javůrek byl jedinou výjimkou a to ještě spíše trpěnou, než podporovanou. Miloš Čermák je zkušeným rutinérem s velkou praxí, ale to z něj v nejmenším nedělá akademika, který by měl být tím hlavním, kdo vykládá o nových médiích.

ostatně, jestli se nakonec přihlásím na doktorandské studium, na FSV to určitě nebude – nejsou tam ani lidé, ani zájem o moje témata, ani prostředí, ve kterém bych chtěl pracovat. a tak se paradoxně zajímavé věci chystají úplně jinde: na FF, konkrétně na Nových médiích pod UISK (ústav informačních studií a knihovnictví). za sebe bych se klidně vsadil, že dokud na FSV nedojde ke generační obměně, nic se nezmění.

ps: řekněte někdo pls někomu na FSV, že uveřejnit otevřený dopis jako .doc – to je teda #fail !

Bookmark the permalink.

8 Responses to pár vět ke kauze „Respekt vs. žurnalistika na FSV“

  1. Adam Fendrych says:

    Já pár let na žurnalistice absolvoval a byl jsem celkem spokojený – nemusel jsem prakticky nic dělat a dozvěděl jsem se to hlavní: že nechci být žurnalistou :-)

  2. Lenka Szántó says:

    Díky časopisu za mistrovsky clanek o studiu zurnalistiky v CR. Sama mohu porovnavat, ve skole jsem se nejvic naucila na brnenske fakulte ve dvouoborovem bakalarskem studiu, magistra v Praze uz jsem musela pretrpet a se svymi znalostmi z Brna jsem „jela“ v podstate setrvacnosti. Clanek nemohl pojmout vsechny absurdity institutu medialnich studii: ve fotograficke dilne smite fotit na stare zrcadlovky a vyvolavat si fotky sami v komore (romanticke, ale nic vic), kurz o digitalnich mediich zacinal zmatenym vykladem, co to je binarni kod, pan Pehe rozsahle hovoril o novinovych vystrizcich v krabicich a soukromych „databazich“ kazdeho novinare, nacez to po dvou hodinach odmavl slovy: pro vas to, pravda, nema vyznam…“;
    Clanek vystihl motivace tri hlavnich „zab na prameni“ velice presne – ja pro ne po tech letech uz nachazim jen nazvy jako „arogantni carodejnice Kopplova“ a „potmesily skodic Jirak“ – bylo mi 25, pracovala jsem jako vedouci vydani zpravodajstvi v komercni televizi – ale pred dvermi jejich pracovny jsem se vzdycky musela vratit do osmnacti a pocitat s tim, ze mi bud surove zabouchnou dvere pred nosem, nebudou tam, kde slibili, ze budou, neodpusti si jedovate poznamky na lidi z praxe nebo me budou skodolibe posilat hledat nedostupne texty a priznaji to az po tydnech meho urputneho snazeni. Nechapu, jak tenhle obor muzou tak dlouho ovladat lide, kteri nenavidi novinare a pohrdaji jimi.
    Zaver studia jsem mela taky pestry: muj oponent se loudal s posudkem a kdyz ho dodal, vyslo najevo, ze tu praci vubec necetl. Komise (Jirak a Kopplova v tandemu) me dusila hodinu a cca dvacet minut neustalym skakanim do reci a v zaveru nekam zasantrocili muj protokol o slozenych statnicich, takze mi nevytiskli diplom a sla jsem na promoci az s kocarkem. A nejhorsi na tom bylo, ze jsem na te promoci nebyla vubec hrda – nadherny ritual ve starobyle kapli me nedojal ani trochu – porad jsem pred sebou mela obliceje tech lidi, kteri delaji z moderniho a progresivniho oboru zasmradlou zumpu.
    Vyucujici, kteri za neco stali, uz jsou pryc nebo rezignovali a drzi pusu a krok – stav fakulty se od zacatku devadesatych let neposunul vubec nikam. Sami jsme se se spoluzaky usklibali, ze na zurnalistice jsou nejtezsi ty dvere, co vedou do budovy Hollaru.
    A pritom v Brne jsou volne k dipozici kamery i fotaky vseho druhu, strizny, dilny… ve druhem oboru si tribite teoreticke znalosti a v zurnalistice se ucite jejich profesionalnimu zpracovani. Je mi lito, ze univerzita s takovou tradici nedokaze vybudovat obor hodny studovani…
    Jak vidite, ja jsem schopna po te dobe jenom plivat siru – ale ten text v Respektu je strizlivy, pravdivy – diky moc za nej.

  3. Maru Grafová says:

    Jsem na mediálních studiích. V hodině/na konzultaci (naše vyučovací hodiny se oficálně jmenují konzultace) p. Jiráka a p. Köpplové (vyučovali společně) jsem se zeptala, jaký je jejich pohled na zpoplatnění internetového obsahu. Odsekli, že je to nezajímá a že tohle řešit nebudou. Nemyslím si, že je to nejlepší vizitka lidí, kteří jsou „patrony“ tohoto studijního oboru,.

  4. Tereza Holanova says:

    Velmi zajímavý článek a hlavně druhý komentář. Na magisterské bych na žurně nešla už ani omylem, budu ráda, až doklepu bakaláře (protože je to moje škola č. 2, tak pro mne naštěstí žurna není „životní záležitostí“)… Lenka: ach, jak rozumím… já si zatím zažila pouze obstrukce okolo teze (prvně mi kdokoliv odmítal přijmout má témata z ekonomické žurnalistiky, ekonomických aspektů médií, atd., že tomu nerozumí, že je to mimo jeho obor, ať si vyberu z vypsaných témat… a pak… no, více zde: http://zelvinkaterinka.blog.cz/0907/absurdita-jmenem-teze)
    Autor: žurny se zastávám proto, že nechci vidět pouze černobíle. Že i tam existují progresivní, moderní lidé, jejichž předměty jsou minimálně zábava (mne při kombinaci tisk a foto různé „hračičkování“ celkem baví, protože literární tvorbě se věnuji i tak, akorát to člověk spíš musí brát jako zájmový kroužek a nesnažit se hrát si pocit „teď právě studuji“)…
    A dokonce… znát teorii je podle mne v pořádku, v tom souhlasím například s reakcí Milana Šmída na Louči. Filosofie, že mít v hlavě prázdno a po ruce Google, mi přijde na hlavu. Já v praxi osobně velmi využívám poznatků z ekonomie. Že znám historii krizí, že vím, jaké může mít co důsledky, že jsem tam schopná nějakou teroii a obecný základ do posledních dvou odstavců schopná hodit z vlastní hlavy. Co mně osobně vadilo bylo to, že se předkládané „úvody“ nacházely silně pod rozsahem toho, co jsem musela zvládnout již k maturitě.
    A v porovnání s rozhořčení většiny spolužáků se pokládám za umírněnou, v pondělí, po vydání článku dokonce za „kazižurnu“, když jsem si na fcbooku jako jedna z mála dovolila obsah článku z velké míry pochválit. Protože si však chci zachovat objektivitu (i já mám chvilky, kdy jsem na žurně ráda), vznikl blogopříspěvek, který se může tvářit jako „protirespektovský“, ač mne spíš mrzí, že to onen časopis nevzal za pořádný konec.

  5. Adam Zbiejczuk says:

    já jsem právě ve svém komentáři chtěl vypíchnout to, že nemám nic proti teorii – ba naopak! mám za to, že v praze je jí na bakalářském studiu nedostatek – tedy ve smyslu skutečných mediálních studií. časopis Revue pro média a posléze Mediální studia vyšel taky z brněnské iniciativy.

  6. jvjr says:

    Technická: článek už kvůli ohlasu zpřístupnili zdarma, klikat možno.

    Netroufám si hodnotit, má-li ke kvalitě dál česká mediální praxe, nebo školství, maje přímou zkušenost jen s jedním.

  7. Radek Mezuláník says:

    Žurnalistiku v Brně můžete studovat také na http://www.kudpbrno.cz je to letos založená nová škola v Brně a letos se tam dá studovat jenom žurnalistika, příští rok už těch oborů bude asi víc. já už jsem se přihlásil.

  8. Člověk says:

    Mám se tam vůbec těšit?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *