TEDx Prague

better late than never, right? due to the amount of the text, this time I leave this in Czech only. sorry about it. you can at least visit the English version of TEDx Prague website.

opožděná reportáž z TEDx Prague – bylo to skvělé, díky organizátorům, vystupujícím a vůbec všem :)

Proč poslouchat na konferencích, jak se točí filmy z Lega? Zážitky z TEDx Prague.

TEDx Prague není konference, která by nějak automaticky patřila k povinným akcím lidí z internetových agentur – a přesto jsem jich potkal spoustu. Proč? Protože tady na rozdíl od většiny vystoupení na „odborných“ marketingových / webových konferencí dostanete velikánskou dávku inspirace a nápadů – které vás v ideálním případě donutí přemýšlet nad tím, jestli to, co děláte, nemůžete dělat jinak a lépe. Nebo vás donutí uvažovat, zda byste vlastně nechtěli dělat něco úplně jiného. A nezáleží moc na tom, co přesně je váš obor.

Pro nezasvěcené je asi třeba představit nejprve, co to vlastně TED je – zkratka znamená „Technology, Entertainment, Design“ a jde o každoroční konferenci s heslem „myšlenky, které stojí za to šířit“. Skládá se z přednášek, nazývaných TED Talks – a mezi řečníky najdete opravdu neuvěřitelně široké spektrum lidí – od Billa Clintona nebo Steva Jobse, až po kutila z Malawi, který v boji o přežití začal stavět větrné mlýny, aby získal pro sebe a své okolí potřebnou energii a díky tomu mohl zavlažovat pole. Mix je obrovský a na stránce TED Talks se můžete přesvědčit, že možná právě ta neznámá jména mohou být tou největší inspirací (a díky úsilí dobrovolníků je mnoho ze záznamů opatřeno českými nebo slovenskými titulky).

TEDx – to jsou akce v podobném duchu organizované lokálně a nezávisle při zachování podmínek TED licence. TEDx Prague se poprvé konal loni (viz má reportáž na Ataxo blogu), letos už jste mohli navštívit TEDx Bratislava a TEDx Brno. V Brně jsem byl a musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen jeho úrovní. Brněnská témata Svět bez hranic a Svoboda a odpovědnost byla brána velmi široce – ale bylo jasné, že pražský TEDx a jeho téma ReStart dá příležitost také rozmanitě kombinovat velmi různé osobnosti. A toto očekávání se také naplnilo.

První blok moderoval můj kolega Josef Šlerka – motto bylo: Rekreace – znovu(s)tvoření. Už první vystoupení dostalo většinu z nás do nadšení a nevadilo, že se při něm nabralo zpoždění. O svých podnikatelských zkušenostech vykládala Františka Garlíková, která podnikala před druhou světovou válkou a po pádu komunismu se v 70 letech rozhodla jako jedna z prvních zařídit si živnosťák. Obléká panenky do ručně vytvářených krojů pro sběratele. Absolutně bych jí nevěřil její věk, měla elán a její vyprávění bralo dech.

Druhý Pavel Blažek pokořil v rámci expedice Bergans Bajkal 2010 zamrzlé Bajkalské jezero se svým kolegou v druhém nejrychlejším čase – protože by jinak museli dlouho čekat na letadlo! Také se jim to povedlo jako prvním Čechům. Ale cesta k tomuto výkonu byla dlouhá a podle Pavla lemovaná neúspěchy jeho předchozích dvou expedicí a ani na začátku přechodu Bajkalu to nevypadalo úplně růžově. Jeho rada byla jednoznačná: Never ever give up!

Multižánrovost TEDxu následně podpořil Marian Friedl, jazzový kontrabasista, když improvizoval na noty zadané publikem. 

Po skutečně zajímavé jazzové vsuvce přišel na jeviště charismatický Pepper de Callier, který radil manažerům po celém světě a dnes patří mezi zakladatele Prague Leadership Institute rozhodně si ale nemyslete, že je to nějaký suchar. Když mluvil o knize Roberta Suttona The No Assholes Rule, nemohl jsem si nevzpomenout na zmrdy z D-fense. Neboť koncept je to velmi podobný: jsou to ti, kdo plánovitě otravují život všem ostatním, zejména těm pod sebou, jde jim jen o sebe a neustále zveličují své schopnosti a zásluhy. Podle Peppera de Calliera ovšem nastává doba, kdy přestává být primární pro vůdce, co děla, a důležitějším se stává, jak to dělá. Uvedl příklad velké finanční instituce, kde byl vysoce postavený manažer vyhozen, přestože problematiku znal nejlépe, věděl, čeho a jak chce dosáhnout, znal trh i konkurenci. Bylo mu řečeno: „Je to jedno. Nikdo s vámi nechce pracovat.“ 

TEDx, to jsou i videa z „velkých“ TED konferencí, v tomto případě vybral Josef Šlerka Dana Dennetta a jeho video Cute, sexy, sweet, funny. Provokativní filozof, který šíří myšlenku, že svobodná vůle a lidské vědomí je výsledkem fyziologických pochodů v mozku a proto klam, poukazuje v osmiminutovém videu na to, že idea „sladkosti“ je jen logickým indikátorem pro potravu s dostatkem glukózy, ale v jejích atomech se žádná sladkost nenachází, je to jen náš pocit.

Ondřej Surý, vedoucí laboratoří CZ.NIC – můžete ho znát mimo jiné jako držitele „klíče od internetu“ – svou přednáškou trochu vybočil. Připomenout, že je důležité vědět, jaké nastavení soukromí má člověk na Facebooku, není jistě nic špatného, ale trochu se to minulo s ostatními a pro celou řadu návštěvníků konference nešlo o nic moc nového.

Naopak Josef Průša a jeho 3D tiskárna, to byl pro většinu návštěvníků objev. Všichni dostali v rámci uvítacího balíčku drobnou plastovou píšťalku – na první pohled nic zvláštního, dokud jste se nedozvěděli, že píšťalka byly vytisknutá. Není to překlep, na 3D tiskárně si opravdu můžete vytvářet různé objekty, ty sdílet a simultáně je pak tisknout třeba po celém světě. Josef Průša se představí brzy i na TEDx Vienna a myslím si, že to je velmi důstojný reprezentant. O každé přestávce pak bylo v předsálí u jeho stroje právem narváno.

Poslední host prvního bloku představil novinky v oblasti výzkumu slabé umělé inteligence. Roman Neruda zkoumá roboty, kteří se učí zvládat různé úkoly a musí si u toho navzájem pomáhat. Hledání cest, jak jednoduché robůtky naučit netriviální úkoly je dobrodružství, kterým se zabývá už řadu let. Kromě toho možná stojí za zmínku, že jde o zpěváka skupiny Sdružení rodičů a přátel ropy. (Mimochodem, tak se mi zdá, že je docela časté, že různí zajímavé lidé na vás nečekaně vykouknou z úplně jiné oblasti – SRPR jsem znal a propojení mi vůbec nedošlo, jen jsem si říkal, že ten člověk je mi odněkud povědomý.)

Druhý blok uváděl Juraj Jonek, a po krátké pauze na kávu jsme se hned vrhli na téma Naděje – děti a vzdělávání. Ale nebylo to jen o dětech. Moc mně neseděl „americký“ styl Juraje – povzbuzování publika „tak jak se vám tu líbí“ a podobně, kdy v zásadě nečekáte na odpověď. Ale výběr hostů byl velmi zajímavý a tento blok mi přišel nejucelenější. 

Na Tomáše Hajzlera jsem se těšil zejména kvůli jeho prezentaci z Webexpa – sice jsem na ní nebyl, ale řada lidí z ní byla doslova „na větvi“ a pro některé se dokonce stala tou příslovečnou poslední kapkou, která je motivovala opustit zaměstnání, ve kterém se ráno netěšili do práce. Myslím, že použít slovo „poselství“ není v tomto případě zveličující. Podle Tomáše je v každé průměrné společnosti drobná menšina lidí, kteří pracují rádi a jsou iniciativní. Zhruba stejně velká skupina jsou pak ti, co jim naopak všemožně hážou klacky pod nohy. Ale mlčící většinu tvoří zaměstnanci těšící se na víkend. Známá anglická zkratka TGIF (díky bohu, že je pátek) byla převedena pro české prostředí jako KZP (konečně zase pátek – nebo také drsněji: kurva, zase pondělí). V této kategorii se mohou najít všichni ti, co se těší na víkend – malý důchod, protože práce je nenaplňuje žádným nadšením – ale „z něčeho se žít musí“. A tím, že dobře víme, že podobně uvažuje spousta lidí okolo nás, stává se tento postoj standardem, něčím normálním. Je to dáno i tím, že podobně bereme už i školu a z dětství si přinášíme zažité návyky, které Tomáš dobře ilustroval na větách, které v nějaké verzi slyšel asi každý z nás: „Chovej se normálně!“ „To ti dovolil kdo“ „Chceš, aby ti to řekl táta“ nebo „Dokud tě živím, platí moje pravidla“… (v tomto bodě musím poděkovat svým rodičům, kteří mě podobných hlášek ušetřili a chovali se ke mně jako k dospělému i když mi bylo šest).

Na Tomáše krásně navázala paní Jana Nováčková – která ukázala „destruktivní“ roli školy v procesu, o kterém mluvil před ní Tomáš. Děti se přirozeně učí rády a – pokud nejsou indoktrinované staršími sourozenci – do školy se obvykle ze začátku těší. Těm nejodolnějším to vydrží prý do prvních Vánoc. Pak se z nich stávají „sběratelé známek“. Chybný je podle ní celý koncept: odměny ve formě známek či pochval totiž vnímá jako úplatek, a říká, že tím dospělí dávají dětem jasné znamení: musíme tě odměňovat, protože učení samo o sobě je věc, která je nepříjemná a nikdo by se tím sám od sebe nezabýval, tak proto tě musíme „motivovat“. Místo původní vnitřní motivace tak nastupuje motivace vnější, spojená se strachem a úzkostí, poměřováním. Podobně jako v předchozím případě pak platí, že to bereme jako samozřejmost a tím pádem už se zapomínáme ptát – nemohlo by to být celé jinak, lépe?

Jenže lépe hned tak nebude: oblast vzdělávání je velmi konzervativní a změny se prosazují těžko pokud vůbec. Branislav Kleskeň předvedl možná pro někoho suchopárná data – ale ta velmi jasně ukázala, že v některých oblastech na tom sice nejsme nejhůř – ale důležitý je trend: a ten je jasný, jde to s naším školním systémem z kopce. Proto je změna nutná – ale bohužel nepanuje žádný konsensus, co by se tedy mělo změnit. Po Branislavovi si vzal slovo Ondřej Šteffl (zakladatel společnosti SCIO). Provokativní formou předal vlastně velmi jednoduchou myšlenku: školství nejenže je v krizi, ale nedopadne to s ním dobře. Od roku 1800 se nijak extra nezměnilo a se svou setrvačností v současné době nebude mít šanci přežít. Naopak vzdělávání – to je trh a příležitost srovnatelná s nástupem internetu. Budoucí generace tak čeká něco docela jiného. Nakonec, co jsme se potřebovali ve škole naučit a nenaučili? Pracovat v týmech, vyhledávat informace a dávat si je do souvislostí, používat v reálném životě matematiku, umět odolávat vábení podvodníků. Co je cílem školy naučit nás podle ministerstva školství? Používat Ohmův zákon v praxi, připravit roztok, zvládnout chovat malá zvířata a umět vysvětlit, jak funguje symbióza uvnitř lišejníků.

Ani tady nechybělo video – Adora Svitak mluvila o tom, že dospělí by se měli učit od dětí a že slovo „dětinský“ by se mělo nějak přejmenovat, protože – jak vidíme na mnoha dospělých – chování, které tak obvykle nazýváme, není nijak závislé na věku. A naopak – dětská víra v nemožné by byla mnohdy ve světě dospěláků potřeba v pořádných dávkách, abychom nehledali důvody, proč něco nejde… Dnes dvanáctiletá Adora mluvila rozhodně ne-dětinsky. TEDx Prague měl ale i českého zástupce mladší generace, Marka Erbena. Tomu je 14 a má za sebou několik filmů, které vytvořil animací postaviček z Lega. Ten poslední, Indiana Jones a Zlaté žezlo, má více než 20 minut a sice si nepamatuju přesný počet záběrů, ale bylo jich fakt hodně.

Druhý blok zakončil Jakub Esterka – určitě dělá zajímavé věci, ale i když „převlek“ za čarodějnici odpovídal otázce, která byla tématem jeho vystoupení – Umíme být ještě dětmi? – tak celkový tón mi neseděl. Osobně mám radši, když se s dětmi člověk baví co možná nejvíc jako s dospělými, a nesnaží se přiblížit jim tím, že se bude sám chovat dětinsky. 

Třetí blok – Recyklace – civilizace a hodnot – přinesl zajímavé, i když dost nesourodé kombinace témat a lidí. Mnislav Zelený je leckým považovaný za podivína, což se docela potvrzovalo, když přecházel plynule od polo-extatických výkřiků „Víte, co řeší Indiání? Oni nic neřeší, proto jsou taky šťastní!“ ke konspiračním teoriím a našemu vzdálení se přírodě. Nicméně nelze mu upřít nadšení a pohled z opravdu zcela odlišného úhlu, než jakým se na naši „realitu“ obvykle díváme. Po vokálním kvartetu Yellow Sisters (mě osobně to moc nebavilo, ale to je dané spíš žánrem, spousta lidí byla z vystoupení nadšená) přišel Cyril Höschl a s velkou noblesou (bylo vidět, že s vystupováním na konferencích má o hodně víc zkušeností než většina řečníků) vykládal o genetice, dědičnosti, psychických nemocech… 

Host z Norska, paní Maja Arnestad, se zabývá jistě velmi důležitou problematikou – jak zpřístupnit digtální svět také seniorům. Snad dobrý oběd byl důvodem, proč mi u její prezentace trochu padala hlava, a tak musím přiznat, že jsem nedával moc pozor. Ale už další video mě docela probudilo. William Kamkwamba z Malawi se dostal na TED mezi světoznámé osobnosti, protože farma jeho rodiny trpěla suchem. Díky veřejné knihovně a knihám pro kutily se mu podařilo postavit větrnou elektrárnu, i když měl k dispozici téměř výlučně šrot. Na něj pak logicky navázala prezentace Michala Bauera. Zabývá se problematikou financí v rozvojových zemích. Toto téma zpopularizoval bangladéšský ekonom Muhammad Yunus, když jím navržené mikroúvěry zaznamenaly obrovskou popularitu a úspěšnost a ukázaly se jako nástroj často mnohonásobně účinnější než často špatně cílená charitativní pomoc. Michal Bauer pozoroval úspěšnost mikropůjček a napadlo ho: pokud jsou tak úspěšné, existovala by poptávka po mikrospoření? A s překvapením zjistil, že zde je potenciál možná ještě vyšší! V rozvojových zemích jsou lidé ochotní za vedení úspor platit tolik, že převedeme-li to na procenta ročně, nejsou neobvyklé poplatky ve výši desítek procent, a to nejde o půjčku, ale spoření. Padá tak oblíbený mýtus, že lidé z chudých poměrů neumí šetřit, žijí ze dne na den a v případě, že náhodou dostanou více peněz, neumí s nimi racionálně hospodařit. Větší problém je v tom, že např. spořit nemají jak. Podnětná přednáška a slibný projekt, který by mohl pomoci spoustě lidí, kdyby se koncept mikrospoření rozšířil alespoň tak, jako mikropůjčky.

Konec zajistily opět Yellow Sisters, tentokrát s pomocí Milana Caise (znáte třeba z Tata bojs), kdy only zpívaly a Milan na živou hudbu maloval obraz. Ale ještě předtím jsme dostali plnou porci futuristických vizí od Tomáše Rouska. Tomáš se měl čím pochválit – kolik českých architektů úzce spolupracuje s NASA? Vymýšlel zařízení pro astronauty na oběžné dráze, budovy na Měsíci, které by se vyráběly z místních materiálů (shodou okolností mimo jiné s pomocí 3D tiskáren). Ukazoval také své předchozí projekty Prahy budoucnosti – Futura Pragensis. Mrkněte na stránky A-Etc. Inspirativní velmi – zejména v překročení hranice všedních dnů po všech stránkách.

Bylo před sedmou, když celá akce skončila a my se jen divili, že je tolik hodin. Uběhlo to skutečně velice rychle a všem určitě zůstala spousta myšlenek na postupné „přežvýkání“. I vy, kdo jste chyběli, si můžete udělat částečný obrázek díky Slideshare. Za sebe mohu říct, že TEDx je vynikající věc: hromada inspirace, spousta nových informací, možnost potkat se zajímavými lidmi… Rozhodně doporučuji, tahle investice se vám skutečně vrátí. 

PS: A tady ještě taková drobnost, pokud byste chtěli některé ze speakerů sledovat na Twitteru: Maja Arnestad = @majasin, Pavel Blažek = @pavelblazek, Dan Dennett = @dandennett, Tomáš Hajzler = @tomashajzler, Josef Průša = @prusajr, Tomáš Rousek = @tomasrousek,  Ondřej Surý = @oerdnj, Adora Svitak = @adorasv a moderátoři: Josef Šlerka = @josefslerka, Juraj Jonek = @jurajjonek, TEDxPrague = @tedxprague

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.