dvanáct a půl roku blogování

zplodit dceru, získat hypotéku a zalévat květináče v pěti patrech – tak to se mi letos povedlo…

tak už mi kombajn řekl, že můj povzdech je prvním příznakem krize středního věku. inu, mohlo by to tak být. nebo je to jen důsledek nevyspání. nebo je to prostě máslo. nějak se mi nostalgicky zdá, že je to škoda, že už nejsem schopný psát nic jiného, než pracovní věci, články a tweety. nestíhám ani ty; ale přesto si říkám: co kdybych zase víc blogoval? a tak jsem – děkuju Martinovi a hlavně Martinovi za pomoc – obnovil blog. rovnou jsem sem dal i zálohu posterous (které tak nějak umírá a pro pracovní věci mám teď stejně BabelGuide). možná přidám i zálohu toho úplně původního anglického blogu (2000-2005 – fakt už bloguju skoro 12 a půl roku). takže nově adamm bloguje tady: http://zbiejczuk.com/blog – už to nebude „kavárenský povaleč“ – protože povalování po kavárnách aktuálně moc neprovozuju :) RSS zde: http://zbiejczuk.com/blog/feed/

každopádně moc jsem toho v roce 2012 nenablogoval, a přitom… bylo by toho dost.

sedím teď ve tmě na posteli a vedle mě spí má žena a naše dcera. to samo o sobě je natolik bláznivé, že jsem si ještě tak úplně nezvykl. a přitom to celé tak nějak dává smysl, i bych si přál, aby to máslo nebylo, abychom se dožili poklidného stáří, kdy si naše děti budou za našimi zády klepat na čelo, že jsme byli paranoidní s těmi konci světa/civilizace a že to přeci bylo jasné… rád bych u toho seděl na zahradě a byl zasloužilý dědeček, co něco dokázal a má se tím i komu pochlubit. teď mi o Vánocích bylo trochu smutno, že já už prarodiče nemám, abych jim jel Doru ukázat. vzpomínal jsem na ty svoje a na to, jak moc jsem je měl rád a doufám, že mám aspoň malou šanci, že bych se toho mohl sám dožít.

už nějaký ten čas (skoro) nekouřím a mnohem míň piju, od léta taky pravidelně chodím cvičit a změnil jsem dost radikálně stravování – jím víc, častěji a zdravěji – škrtnul jsem sladkosti, bílé a „tmavé“ pečivo (teď z 90 % jen opravdu celozrnné), přidal proteinů, zeleniny a hlavně ovoce, radikálně jsem omezil junk food nebo uzeniny. může za to hlavně bfit.cz, a konkrétně Tomáš Liška, jemuž tímto děkuji a doporučuju všem, aby se podívali :) taky hulení si dopřávám o hodně míň než dřív :)

po pracovní stránce se to také vyvíjelo zajímavě: projekty se objevovaly a zase mizely, ale propojování do zahraničí se pomalu daří. BabelGuide jsem i pro osobní zaneprázdnění nenakopnul tak, jak jsem si původně představoval, nicméně se toho směru stále nechci vzdát – jen to budu muset nějak optimalizovat. účastnil jsem se řady zajímavých konferencí (CIF, WebExpo, LMT 2012, SMS 2012, PrimeTimeFor FB), měl jsem možnost vykládat o tom, jak vidím social media (ČVUT, FMK ve Zlíně, VŠE, JsmeMarketing v Olomouci, American Business Chamber v Praze a BigThinking v Ostravě) a učil jsem v Brně na KISKu. s Mírou a Jardou jsem se už i oficiálně spojil coby spolumajitel KII a plány pro příští rok jsou docela smělé :) plus je tu ještě to doktorské studium, kterým zatím tak nějak proplouvám, ale peřeje se blíží!

vydělávat musíme – ačkoliv jsem byl dlouho z principu proti, okolnosti mě dovedly k tomu, abych se uvázal do hypotečního chomoutu. úrokové sazby na historickém minimu – to byla jeden z argumentů, tím druhým je fakt, že naše rodinné sídlo (ehm… je to v podstatě tuctová výstavba ze 20. let 20. století, ale za těch 90 let to dostalo hezkou patinu a je to v nejhezčí části Brna) nemůže zůstat dál „na ocet“. moje šikovná sestra (stále úspěšnější šperkařka) si s mužem pořídila byt v Kéniku, takže by byl táta doma sám… trochu jsme nad tím přemýšleli a nakonec nás v roce 2013 čeká docela velký projekt (z dílny studia aeiou.cz – dobrá práce borci!) – kompletní přestavba prvního patra, jeho oddělení od přízemí a k tomu stavba podkrovního bytu, který potom plánujeme pronajmout a měl by platit tu hypotéku :)

cestování: nakonec jsem si ho užil i letos. nejprve letní festivalová smršť, poprvé jsem byl na Pohodě a na Colours, mezitím jsem ukázal Laďce Zakopane a Krakow. Pohoda na mě udělala obrovský dojem svou skvěle zvládnutou organizací a našel jsem si tam i „své“ hvězdy (Movits!, Orbital, Emiliana Torrini, Bomba Estéreo, Floex), celkově super atmosféra. Colours letos poprvé ve Vítkovicích – a bylo to hodně zajímavé. výrazně víc známých a kupodivu i našlapanější line-up – ale zase větší davy a nepohodlí. ovšem užil jsem si to samozřejmě taky :) těžko vybírat, ale moc se mi líbilo: Mogwai, Katzenjammer, Parov Stelar, Portico Quartet, Dánjal, Zaz. Jo a Alanis byla fakt průšvih!

ke konci prázdnin jsem se zase po delší době podíval do Berlína (viz můj článek na Lupě). co tam už ale nezaznělo: mimo program jsme si s Fadym a Hawranem udělali moc pěkné výlety po nočním Berlíně, já si dal ještě jedno odpoledne-večer propařený s Fandorem. Berlín je super – kdybych nežil tak rád v Brně, opravdu bych se tam rád přestěhoval :) na konec prázdnin jsme si udělali takovou mini-svatební cestu (ještě s Aborymem a Natálkou, dva krásné těhotné páry) – a kam jinam než do Jugošky, že. konkrétně tedy na ostrov Rab. středomořské jídlo, koupání, po cestě tam ještě zastávka v Bledu. ovšem v pravdě nezapomenutelný je pro mě výlet v září s Tomášem Prušou do USA – Boston (oficiální „report“ z konference taktéž na Lupě) a hlavně New York, to je pro mě obrovská zkušenost a moc moc se mi to líbilo. jel bych tam hned zas – a na delší dobu. od setkání s bratrancem, přes večeři v Momofuku, nakupování v Zabar’s až po bydlení v plně černošské čtvrti… uchvátilo mě to celé a chtěl bych mít půl roku na prozkoumávání. ještě jednou velké díky tetě Kiki za super doporučení :)

nejen jí pak velké díky za svatbu, o které si můžete přečíst v příspěvku, který jsme napsali společně s Laďkou: kdybychom se znovu brali – lepší bych si těžko představil. štěstí se nás drželo i při porodu, takže to všechno dopadlo dobře: Laďka porodila bez císaře (i když koncem pánevním), já byl od začátku do konce u toho, mohl jsem pak s holkama zůstat celou dobu v porodnici… máme z toho krásné fotky a v zásadě spíš příjemné než nepříjemné vzpomínky :) no a pak už to začalo.

Dora a Laďka

Dora a Laďka

je asi docela zbytečné popisovat, jak neuvěřitelné je pozorovat, jak se vaše vlastní dítě (prostě mix vás dvou, samo o sobě veliká haluz) mění den ze dne, tak velikou rychlostí! po necelých dvou měsících má dvojnásobnou váhu a je o tolik větší – kdo zažil, tomu není třeba vysvětlovat, kdo nezažil, tomu to nemá cenu vysvětlovat :) spokojím se tedy s konstatováním, že na to pořád nevěřícně koukám – a jak jsem pochopil, jsou to všechno jen přípravné levely a další dění bude ještě mnohem zábavnější :)

no a že konec světa nenastal, tak třeba budu v příštím roce zase víc blogovat – bloguje je fuč, posterous je na tom taky bledě, tak to možná celé nějak sjednotím. mějte se krásně a ať je i v roce 2013 na co koukat :)

ps: sledujte zajímavý projekt TataGeek.cz – já mám pro ně aktualizovanou verzi známé písničky Pec nám spadla:

Síť nám spadla, síť nám spadla,
kdopak nám ji nahodí?
Starý admin není doma
a mladý to neumí!

Zavoláme knihovníka,
ten má dobré nápady,
strčí router do zásuvky
a už je to hotový!

Záložka pro permanentní odkaz.

Jedna reakce na dvanáct a půl roku blogování

  1. Quanti říká:

    jsme o měsíc pozadu, ale taky nestíháme žasnout, jak je Brigi každý den jiná, umí něco nového a o kolik je zas větší. Je to asi jedna z nejúžasnějších věcí, co se dá zažít :)

Napsat komentář: Quanti Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.