Last.fm je v současné době nejznámější a nejpoužívanější sociální webovou službou zaměřenou na poslech, hodnocení a doporučování hudby. Dnešní podoba Last.fm vznikla v srpnu 2005 sloučením dvou původně nezávislých (ale téměř od začátku spolupracujících) projektů: last.fm a Audioscrobbler.

Last.fm založili Felix Miller, Martin Stiksel, Michael Breidenbruecker a Thomas Willomitzer jako netradiční internetové rádio v roce 2002 a krátce nato vyhráli soutěž Europrix (zaměřenou na studentské projekty v oblasti multimedií), v roce 2003 získali čestné ocenění (honorary mention) na prestižní ARS Electronica. Posluchači vytvářeli on-line komunitu a vyměňovali si svoje tipy na oblíbenou hudbu. V době rozmachu Napsteru bylo sice možné stáhnout cokoliv – ale jak najít to, co se vám bude líbit? Tvůrci vycházeli z předpokladu, že pokud uživatel 1 má oblíbené skupiny A, B, C a D, a uživatel 2 poslouchá skupiny B, C, D a E, je solidní pravděpodobnost, že bude výhodné vyměnit si informaci o A a E navzájem. Na počátku šlo zejména o nepříliš známé umělce, které neznalo dost lidí, fanoušci různých žánrů touto cestou mohli objevovat nové tváře. Uživatelé přidávali své oblíbené autory a skladby a při poslechu rádia hodnotili, jestli se jim daná píseň líbí (love button) nebo nelíbí (hate button). Na základě těchto informací se pak jejich profil umisťoval mezi jinými a systém potom vybíral následující skladbu na základě sousedících profilů. Ještě v srpnu 2003 (111) mohlo najednou poslouchat stream rádia řádově jen několik set lidí, ale přestože last.fm se spoléhalo na „word of mouth“ a nepoužívalo žádnou placenou propagační metodu, na konci roku 2006 se počet návštěvníků pohyboval přes 15 milionů (112) (ještě v říjnu 2005 pouze 800 tisíc).

Audioscrobbler byl školním projektem Richarda Jonese, který jej začal programovat jako závěrečnou práci na southhamptonské univerzitě na přelomu let 2002/3. Myšlenka sdílení uživatelských preferencí byla velmi podobná, ale Jones se rozhodl spoléhat spíše na to, co lidé skutečně poslouchají, než na to, o čem jako o oblíbeném mluví. Vyvinul proto plug-iny (doplněk) pro tři nejpoužívanější hudební přehrávače na různých platformách (jejich počet se postupně zvyšoval, dnes snad není hudební přehrávač, pro nějž by neexistoval oficiální či neoficiální plug-in): WinAmp (Windows), iTunes (Mac) a XMMS (Linux), po zaregistrování a nainstalování plug-inu se začala ukládat data o přehraných souborech každého jednotlivce pod jeho přezdívkou. Po dosažení dostatečně velkého souboru (cca 500 skladeb) se tento vzorek porovnal s ostatními uživateli a bylo možné podívat se, jakou hudbu poslouchají lidé s podobným hudebním vkusem. (113)

Oba projekty běžely ještě relativně dlouho na původních doménách, i když již od léta 2003 jejich autoři služby i databáze funkčně provázali a spojili i týmy programátorů.

Last.fm je provozován společností Last.fm Ltd. a dosud nebyl odkoupen žádnou větší společností (update: na konci května CBS za $280 milionů koupila last.fm, což vedlo k obavám o nezávislost projektu). Investice zajistila švýcarská venture kapitálová společnost Index Ventures a jedná se spíše o menší sumu (tedy, ve srovnání s Youtube nebo del.icio.us – bylo uvedeno pouze, že je to „méně než $5 milionů“ (114)), jež bude použita zejména na lokalizaci last.fm do dalších jazyků (oficiálně spuštěna byla zatím pouze japonská verze, ale řada dalších funguje zatím jako beta). Last.fm má licenci pouze jako rádio, skladby, které si můžete přímo uložit (nebo přehrát „on demand“), poskytli vydavatelé a autoři sami, obvykle spíše méně známí. Příjmy jsou generovány z inzerce na webových stránkách last.fm, z podílu na hudebních nosičích prodaných přes Amazon (pokud uživatelé kliknou na koupit desku na stránce last.fm, Amazon a další elektronické obchody mu garantují určitý podíl) a z příspěvků za prémiové členství (€2,50 měsíčně). Podle vyjádření týmu last.fm navštíví stránky až 15 milionů uživatelů, kteří za měsíc poslechnou 65 milionů skladeb od 7 milionů umělců (tyto údaje je ovšem nutné brát s rezervou, protože jsou postavené na informacích od uživatelů, které jsou nefiltrované, a jeden umělec se může objevit různě zapsaný vícekrát, což platí pro skladby ještě víc).

Pro plnohodnotné využití last.fm je třeba si po registraci stáhnout plug-in pro používaný přehrávač hudby. Čím déle člověk poslouchá, tím přesněji dokáže last.fm odhadnout jeho hudební vkus. Záleží samozřejmě na více faktorech: čím nesourodější kombinaci žánrů, tím těžší je odhadnout oblíbené interprety. Na jeden účet je možné odesílat data z více počítačů, ale pokud naopak jeden počítač používá více osob, je rozumné nepřihlašovat se automaticky, protože výsledný profil by pak kombinoval různé preference. Protože se Audioscrobbler (tedy ta část last.fm interpretující informace odeslané od uživatelů) spoléhá na data, jež získává z přehrávané hudby, záleží také na tom, zda je korektně označená. (115) Na rozdíl od jiných systémů Last.fm nevyžaduje data, na jejichž základě by se dalo poznat, zda jde o MP3 soubor, audio cd, nebo jiný formát (a tak identifikovat, zda uživatel neposlouchá nelegální kopii (116)). Na základě odeslaných dat je generováno několik druhů žebříčků (charts): poslední přehraná hudba, týdenní, tříměsíční, půlroční či celkové přehledy, a to s možností zvolit buď album, umělce, nebo skladbu. Ty jsou vidět na uživatelské stránce na last.fm – www.last.fm/user/uzivatelskejmeno, nebo je jednoduchým způsobem umístit jinde, např. na vlastní domovské stránce – k dispozici jsou desítky předpřipravených grafických stylů, jejichž výsledkem je obrázek, který může zobrazovat souhrn naposled přehraných skladeb, týdenní či celkový žebříček. Vytvořit lze ale i původní design, a velká většina uchovávaných informací (nejen z uživatelských profilů, ale i o umělcích či albech a další (117)) je k dispozici ve formátu xml zdarma pro nekomerční využití (licence Creative Commons), díky čemuž mohou programátoři vytvářet další odvozené služby.

Zatím šlo o osobní žebříčky, ale stejně tak existují žebříčky celkové: nejsledovanější je asi celkový žebříček umělců a skladeb. Nelze jej srovnávat s hitparádami rádií či tabulkami prodeje, neboť jednak uživatelé last.fm netvoří průměrný statistický vzorek (k zapojení je potřeba určitá počítačová gramotnost, často se jedná o jedince s nadprůměrným zájmem o hudbu, a o vyhledávání nových autorů, a to mnohdy „jiných“, než jaké se snaží protlait masová média), ale hlavně řada lidí neposlouchá novinky, ale osvědčenou „klasiku“. Vydání nového alba se tak na last.fm odrazí za mnohem delší dobu než u žebříčku prodejnosti. Dobrým příkladem je pozice Beatles: za celý rok 2006 nebyla tato skupina nikdy na horším než 3. místě. Naopak příkladem skupiny, která je masově velmi úspěšná, ale z pohledu statistik last.fm patří mezi bezvýznamné, může být Take That, jež je celý prosinec 2006 v čele britských hitparád, ale na last.fm se ve stejnou dobu nedostala ani mezi 400 nejúspěšnějších skupin (a podobně neuspěl ani jejich singl v žebříčku skladeb). Na první pohled zvláštní, ale v zásadě dobře ilustrující zákonitosti last.fm, je skok, který v posledním prosincovém týdnu zaznamenal James Brown. Oproti předchozímu týdnu si polepšil o 279 míst (na celkově 156. pozici) – úmrtí legendy, jejíž skladby má doma mnoho lidí, ale neposlouchá je příliš často, je jednou z mála situací, kdy může dojít k velkému posunu (dalším příkladem skoku může být případ úspěšných zástupců na soutěži Eurovize, kteří byli dosud známí pouze ve své vlasti, a díky soutěži se na ně obrátila pozornost po celé Evropě). Jinak jsou žebříčky relativně stabilní a nemění se skokově.

To ovšem platí pro žebříčky celkové, kromě nich se generují také žebříčky pro jednotlivé skupiny uživatelů (groups). V komunitě žánrově spřízněných posluchačů se vydání nového alba (nebo jeho uniknutí na p2p sítě) může projevit relativně rychle. Skupiny (Groups) na last.fm existují již téměř od počátku, a vzájemné informování a vytváření sociálních sítí mezi fanoušky určitého stylu či skupiny je pro last.fm typické. Skupiny mají vždy své diskusn fórum, journal (blog, do nějž přispívají členové), sekci doporučení (recommendations) a samozřejmě vlastní stanici. Skupiny mají i jiné možnosti využití: zajímavý experiment vymyslel Adam Javůrek, který na last.fm vytvořil skupinu čtenářů Respektu. I když má pouze zhruba 180 členů (květen 2007), do budoucna může být zajímavým námětem pro redakci, která takto zjistí, co její čtenáři poslouchají. Podobně existují skupiny, které soustřeďují fanoušky jiných internetových projektů nebo rádií. Další možností, jak rozvíjet sociální sítě, je přidat si další uživatele mezi přátele. Po schválení žádosti se vám zobrazují jejich naposled přehrávané skladby, lze si snadno vzájemně doporučovat hudbu, svou roli hraje i jistý druh prestiže (čím více přátel, tím lépe, vazby vznikají nejen mezi lidmi, jež se znají z běžného života, ale také mezi spřízněnými fanoušky, či hudebníky). Kromě přátel má každý uživatel ještě jednu proměnlivou (je generována každý týden na základě celkových i týdenních žebříčků) skupinu kontaktů: tzv. sousedy – to jsou lidé, jež mají vám nejbližší hudební vkus. Míru „kompatibility“ s kterýmkoliv uživatelem ukazuje tzv. „Taste-o-meter“ (od vysoké až po nulovou, dané okno obsahuje taky jména skupin, jež jsou dvojici srovnávaných společné).

Jednu z nejdůležitějších složek last.fm tvoří personalizovaná internetová rádia. Tuto část může využívat kdokoliv, a to i bez registrace. Last.fm generuje téměř neomezené množství unikátních rádií – streamů. U profilu každého umělce je rádio, jež hraje příbuznou hudbu (similar artist radio) a hudbu jeho fanoušků (artist fan radio). Dále existují rádia pro oblíbené tagy (jimiž posluchači hudbu označí), které obvykle odpovídají stylům: např. rock, pop, metal, 80s; ale mohou mít i geografický základ: japanese, irish, german; nebo jinou společnou vlastnost: soundtrack, cover (předělávky), sad (čili rádio, které by mělo hrát veskrze smutné písně, ovšem všech žánrů). Po registraci může každý začít přidávat oblíbené autory nebo skladby a vytvořit si vlastní rádio – které se bude následně chovat jednak podle dat, jež získá z jeho přehrávače přes Audioscrobbler, a jednak z reakcí při poslechu last.fm rádia. To je možné poslouchat hned několika způsoby.

První možností je samostatný last.fm přehrávač, který je volně ke stažení. Po zalogování může uživatel přehrávat buď na základě tagů nebo svoje „vlastní“ rádio. Program má jednoduché ovládání, obsahuje jen několik tlačítek. Recommend – tak je možné právě hrající skladbu doporučit komukoliv z přátel, Tag – označení skladby tagem (pod popiskem jsou vypsané nejčastější dosavadní tagy), Love – umístění skladby do seznamu oblíbených, Ban – tato skladba už se nikdy na dané stanici neobjeví, Stop – zastavení (neexistuje zde možnost Pause – pozastavení přehrávání není možné, protože i když je rádio personalizované, z hlediska licencí a autorských práv by funkce Pause znamenala přechod od rádia ke klasickému přehrávači) a Skip – přejít na další píseň. Na levé straně je pak seznam přátel a sousedů – lze si poslechnout i jejich stanice. Hlavní část okna tvoří informace o přehrávané skladbě a daném hudebníkovi či skupině.

Last.fm lze ale od října 2006 poslouchat i bez nutnosti instalace zvláštní aplikace, přes flashový přehrávač, jež má formu pop-up okna internetového přehrávače. V obou případech je používán MP3 stream kódovaný na 128 kbit/s, 44,1 kHz. (118) Kromě toho existuje řada neoficiálních přehrávačů, které vychází z předchozího modelu, kdy byl stream generovaný last.fm přehráván v přehrávači dle výběru uživatele, což se ukázalo jako řešení složité díky různým problémům s kompatibilitou, a není již nadále oficiálně podporováno. (119) Mezi nejoblíbenější patří LastFMProxy (umožňuje přehrávání v běžném hudebním přehrávači) a myLastFM – speciální klient, s odlišným designem než má oficiální program. Statistiky o počtu přehraných skladeb nejsou veřejně přístupné, vidí je pouze zástupci labelů (ti mají také přístup k statistikám o „svých“ autorech), ale v říjnu 2006 bylo za týden přehráno přes rádia last.fm 6 milionů skladeb. (120)

Novinkou na last.fm, která posiluje sociální charakter sítě a znamená vítané provázání s „vnějším světem“, je říjnové přidání kalendáře koncertů a festivalů (events). Systém uživatelům doporučí, co by neměli zmeškat na základě vybraného místa a hudebního vkusu. Ale koncerty se zobrazují také u jednotlivých interpretů či skupin. Upoutávky mohou přidávat i samotní uživatelé, stejně jako poznámky, plakáty a podobně. Ale hlavní komunitní prvek spočívá v tom, že se každý může podívat, kdo se plánuje dané akce zúčastnit a případně se přihlásit také – tato informace se poté objeví také na stránce osobního profilu. Koncerty lze přidávat i zpětně.

Další funkce, jež přibyla v říjnu 2006 (ale jde spíše o obnovení – protože na původním last.fm tato možnost již byla), jsou MP3 soubory ke stažení zdarma. Přidávají je většinou nezávislé labely (případně umělci samotní). Celkově jich je přes 100 tisíc a počet stále roste. Až na výjimky (My Chemical Romance) je ovšem nenajdete u známějších autorů. Mnohem častější je možnost přehrát vybrané skladby v přehrávači bez možnosti uložení (velké množství jich dává takto k dispozici např. Moby), u řady autorů je ale k dispozici pouze preview (30-sekundové ukázky).

Návštěvnost stránek last.fm roste také proto, že jsou velmi rozsáhlým zdrojem informací o nejrůznějších skupinách a mají vysoké postavení ve vyhledávačích. Uživatelé mohou přispívat a upravovat nejen profily skupin, ale i nahrávat obrázky a přidávat komentáře k jednotlivým albům či skladbám. Podle tiskové zprávy last.fm existuje přes 150 tisíc stránek skupin nebo interpretů, na nichž došlo k editaci wiki-komentáře. Pokoušíte-li se dohledat nějakou méně známou skupinu, nebo ještě nevydané album, často vás vyhledávače navedou právě na wiki-stránky na last.fm.

V květnu 2007 last.fm ohlásilo svůj plán na expanzi do oblasti videoklipů; oproti YouTube budou umístěny se souhlasem labelů (a tak nebudou „mizet“) a hudební záznam je v kvalitě 128 kb/s, čili dvojnásobku YouTube. (121)

Last.fm je příkladem jedné z nejúspěšnějších aplikací, jež je řazena do web 2.0 projektů. Na poli hudby má ale jednoho velmi silného konkurenta. Je jím projekt Pandora. Na rozdíl od většiny zmiňovaných společností sahají kořeny Pandory před dotcom pád: na samém konci roku 1999 vznikl Music Genome Project. Jeho zakladatel Tim Westergren přišel s nápadem, jak zajistit, aby se lidé mohli dovědět o hudbě, která by se jim líbila bez složitého hledání. Social software byl v podstatě neznámým pojmem a Westergren měl jiný plán: hudbu budou analyzovat muzikanti, kteří vytvoří taxonomii, kterou nemůže naplnit počítač, a v každé písničce budou hledat společné prvky, tzv. geny. Potom již není tak složité vytvořit síť vzájemných doporučení – stačí, když se „genový materiál“ dvou skladeb bude dostatečně podobat. Tento systém měl být licencován elektronickým obchodům, které by jej používaly jako základ svých doporučení pro zákazníky. Ve spolupráci s mnoha hudebníky (jak interprety, tak teoretiky) se skutečně povedlo vytvořit unikátní taxonomii, která rozeznává až 400 atributů, nebo chcete-li genů. (122) Internetová euforie ovšem skončila, původní finance se vyčerpaly a v roce 2002 hrozilo, že projekt úplně zkrachuje. Nakonec se povedlo produkt licencovat AOL a několika dalším velkým společnostem, ale stále se nejednalo o úspěch, pouze o přežití. Mezitím se ovšem internet proměňoval a proto došlo v roce 2004 k rozhodnutí s nově získaným kapitálem změnit trh, a místo licencování MGP vznikla Pandora, která se obrací na koncové posluchače. Její nynější podoba umožňuje komukoliv vytvořit si zdarma až 100 stanic, každá může hrát něco jiného, na počátku stačí pouze zadat jednu píseň nebo interpreta. Rádio hraje ve flashovém přehrávači uvnitř webové stránky a tak je nezávislé na operačním systému. Jeho styl posluchač následně upravuje podobným způsobem jako na last.fm – až na to, že zde je místo „love“ a „ban“ ikonka palce, směřujícího nahoru nebo dolů.

Z licenčních důvodů je možnost využívat Pandoru omezena prozatím pouze na USA (a v brzké době by měly přibýt Kanada a Velká Británie). Až donedávna bylo ale toto omezení pouze formální: při registraci musel uživatel zadat ZIP code (poštovní směrovací číslo místa v USA), a deklarovat, že žije v USA. Od počátku května 2007 se ovšem začal uplatňovat filtering IP adres, a kdokoliv se snaží připojit z jiné země, najde pouze stránku s omluvou. (123) Další omezení spočívá v tom, že se nemůžete v písních posunout dozadu (můžete ovšem rádio pozastavit), a můžete přeskočit pouze 6 písní za hodinu.

Hlavní rozdíl oproti last.fm je jednoduchý: nejde primárně o podobnost založenou na sociální síti (posluchačích), ale na vlastnostech hudby. Z toho plynou i jasná omezení. Ačkoliv kdokoliv může svoji hudbu poslat dnes 40-člennému týmu Pandory, který se jí bude věnovat (a podle vyjádření Westergrena, který sám již více než půl roku projíždí USA, aby se setkával s posluchači Pandory a také lokálními hudebníky, jen 10% obsahu tvoří main-stream), pořád převažuje primárně americká (nebo v USA známá) hudební produkce. Pro své jednoduché ovládání a pěkný design ovšem zaznamenala služba během roku 2006 raketový úspěch, získala široké mediální pokrytí (od MTV a RollingStone, přes The New York Times a Newsweek až po Fortune a The Wall Street Journal) a nyní má přes 3 miliony registrovaných uživatelů. Podobně jako last.fm, i Pandora vydělává na podílu z prodeje alb (Amazon) a písniček (iTunes), jinak je zdarma nebo za 4$ měsíčně ve verzi bez reklam (ty mají formu flashových bannerů na stránce, nikoliv audio reklam „uvnitř“ rádia, s těmi se dosud pouze experimentuje).

Oproti wiki-profilům last.fm poskytuje Pandora odůvodnění, proč byla jednotlivá píseň vybrána – podle jí přiřazených atributů (genů), a další informace vycházející z propojení se známou stránkou Allmusic.com. Před Vánoci 2006 přibyly „komunitní“ funkce: vyhledávání stanic uživatelů, stránka každého uživatele s jeho profilem (obsahuje oblíbené skladby, seznam vytvořených rádií, jejich podrobné statistiky, jež lze po přihlášení zpětně editovat (pokud stanici neuváženým výběrem „pokazíte“, můžete takto změny vrátit zpět) či propojení na další uživatele.