Web 2.0 Badge
10 - web 2.0 - závěr
on-line verze diplomové práce -- adam zbiejczuk - mediální studia, fss mu, brno -- červen 2007


Web 2.0 byl od samého počátku mnohými nahlížen jako marketingová nálepka, populární „buzz-word“. Ve své práci jsem se pokusil shrnout, v čem spočívá jeho přínos i jaké má problémy. Nelze než souhlasit s tím, že nejde o skokový vývoj, jako spíš postupný proces, který v posledních třech letech vyústil v proměnu webu směrem, který mnozí očekávali již v polovině 90. let. Rozdíly jsou vlastně „jen“ kvantitativní: na konci roku 1997 bylo připojených 70 milion lidí a dnes je to přes 1,1 miliardy. (141) V roce 1997 byla většina uživatelů internetu připojena rychlostí pod 128kb/s (142), dnes je to i v ČR více než desetinásobek, o zemích, jako je Japonsko (75x rychleji) (143), ani nemluvě. K tomu je nutné připočíst obrovský rozvoj softwaru, mobilních technologií a počítačů obecně (deset let starý počítač se dnes jeví jako relikt doby kamenné): dnešní internet se posunul tam, kde ho vizionáři chtěli mít před deseti lety, ale nešlo to.
Naplňují se jak sny, tak i obavy. V jistém ohledu jsme mnohem blíž k elektronické demokracii: publikovat na internetu může každý, prostředky nutné k prvním krůčkům na síti jsou ve vyspělých zemích dostupné všem sociálním vrstvám, mezinárodní obchod bez hranic není snem, ale běžnou realitou pro miliony lidí, kteří si mohou objednat produkty a služby, které se dříve absolutně nedaly získat. Otevřely se donedávna netušené možnosti sdílení informací, a i když se internet rozrostl do netušených rozměrů, výrazně se zlepšily i možnosti organizace a vyhledávání, takže se uživatelé neztratili v chaosu.
Internet dnes brzdí spíše faktory kulturně-politické. Disponujeme technologiemi schopnými sdílet a organizovat obrovské množství dat a lze čekat, že ve velmi krátké době by mohlo dojít k úplnému setření hranice mezi osobním počítačem a síťovým obsahem. TV on demand je ve své nedokonalé betaverzi již dostupná. Problém, který ovšem celý proces brzdí, spočívá ve vnějším světě. Společnost si ještě nezvykla na to, že hranice národních států se internetu netýkají. Vinton Cerf, jeden z „otců internetu“, při své návštěvě ČR řekl o Číně a jejím blokování nežádoucích stránek: „Je to jako stát na pobřeží a vidět tsunami, a říkat: 'Stop, dál už nesmíte!'“ (144) Internet je možné buď zcela zakázat nebo povolit: střední cesty jsou dlouhodobě neudržitelné. Ani dnes není problém čínský „Velký firewall“ obejít.
Stejně tak ovšem není možné technicky zajistit, aby nebyly sdíleny obsahy porušující autorská práva v jejich současném pojetí. Sdílení je fakt. (145) Dosud se nikomu nepovedlo vytvořit nepřekonatelné ochranné mechanismy a dost dobře to ani není možné. Musíme se snažit pochopit nově vzniklou situaci a vytvořit nová pravidla, namísto aplikování již nefunkčních modelů, které mohly mít své opodstatnění v dřívější kultuře.
Posun, kterého jsme nyní svědky, se dotýká ovšem mnohem širšího spektra témat, než jen problému cenzury či autorských práv. Web 2.0 je plný příkladů, kdy je vytvářeno velké množství přidaných hodnot, které ovšem nelze vyčíslit běžnými ekonomickými modely. Wikipedie, blogy, meta-data generovaná automaticky uživateli – to všechno se např. do HDP nijak nepromítne. Přitom to samozřejmě neznamená, že nemají žádnou hodnotu. Neustále slyšíme o informační spolenosti, ale zatím ji neumíme uchopit, převést na doposud používaná měřítka a škály.
Často se objevují kritické hlasy (146), že korporace ovládly web 2.0 (respektive že v okamžiku pojmenování došlo k začlenění projevů, jež jej charakterizují, do „starého“ modelu), a nic se fundamentálně nezměnilo, naopak že web 2.0 ve své dnešní podobě budí jen nebezpečné zdání změny, které přináší falešné naděje. Je pravda, že jak nově vzniklé internetové společnosti (Google, Yahoo!), tak alespoň některé mediální korporace (Fox Broadcasting Company) si uvědomují změny ve směru komunikace, a přitom se snaží udržet si svoje výhody dané koncentrací exkluzivních dat. Jejich hegemonie se zdá být na první pohled neotřesitelná (147), ale přesto platí, že už to není tatáž hegemonie jako v případě televize či tisku. Uživatelé se na ní aktivně podílejí: a ve chvíli, kdy se zvýší míra obeznámenosti s novinkami, které posunou decentralizaci obsahů i technologie ještě dál, budou už aktivizovaní, v tom smyslu, že ví o možnosti volby (nehledě na to, že sdílení na p2p sítích a torrentech již dnes představuje podle některých zdrojů až 50% veškerého internetového provozu, i když se o tom nemluví zdaleka tolik jako o návštěvnosti webových stránek (148)).
Uvědomíme-li si také mnohem jednodušší přístup k pokročilejším technologiím a zjednodušení, která web 2.0 přináší (dnes může stránky, ba i mashupy vytvářet mnohem více uživatelů než před deseti lety), lze očekávat, že ani ty největší společnosti si nebudou moci vytvořit monopol na informace a pozornost uživatelů srovnatelnou např. s pozicí Microsoftu na poli operačních systémů. Kdo by čekal, že uživatelé na internetu budou tolik chtít vyjadřovat se? Stejně tak si dnes ještě ne zcela uvědomujeme, jaké možnosti se otevřou během následujících deseti let.
Doufám, že se mi v mé práci podařilo soustředit se spíše na trendy, než na popis jednotlivých řešení, protože vím, že změny, jejichž jsme svědky, jsou natolik rychlé a hluboké, že jednotlivé detaily (projekty) se mohou stát během krátké doby irelevantní a budou nahrazeny další vlnou – třeba webem 3.0. Nebo také něčím úplně jiným, pro co dnes chybí pojmenování. Ale jsem si jistý, že změny v komunikaci a uvažování, individualizace a decentralizace – to jsou nevratné procesy, které by měly sociální vědy (a mediální studia zvlášť) bedlivě sledovat. Nelze odhadnout přesně směr jejich vývoje, ale sledováním přední vlny se můžeme pokusit odhadnout, jak se bude v nejbližší budoucnosti měnit celá společnost.

(141) Zdroj: Internet World Stats
(142) Zdroj: Georgia Institute of Technology
(143) Zdroj: Speedtest.net
(144) Vinton Cerf (Archiv ČT)
(145) Eriksson, Magnus. 14.10.2006. Speech for Piratbyran @ Bzoom festival (cit. 2.5.2007)
(146) Viz např. již citovaný Dmitri Kleiner nebo izraelský inženýr a filosof Muli Koppel: Koppel, Muli. 19.1.2007. Why the Web2.0 Revolution has failed (cit. 2.5.2007)
(147) Zdroj: Compete
(148) Zdroj: Torrent Freak