Tato vlastnost má spíše technický charakter, ale bylo by krátkozraké chápat ji jen z tohoto hlediska. Dotýká se totiž také otázky soukromí, kontroly a tzv. „nulové vzdálenosti“. Mezi web 2.0 aplikacemi je řada těch, které nahrazují klasické dektopové aplikace, které běží na počítači uživatele. Předpokladem k rozšíření těchto služeb je primárně rychlé připojení (podle posledních údajů ČSÚ lze předpokládat silný nárůst i u nás: více než polovina domácností připojených na internet už má vysokorychlostní internet (76)). Jejich využívání znamená nezanedbatelný psychologický moment: důvěru uživatele směrem k poskytovateli, že jeho data nebudou zneužita – protože se již nenalézají na lokálním disku (i když z technického hlediska není změna až tak velká, protože dnes naprostá většina programů může a někdy i musí odesílat či přijímat data vnější, spíše si to řada uživatelů neuvědomuje), ale jsou uloženy „někde venku“. Za předchůdce současných webových aplikací lze považovat webmail – existující již od roku 1996 jako alternativa k poštovním klientům. I zde však došlo k prudké změně, když Google v roce 2004 představil Gmail (umožňující full-textové vyhledávání, s kapacitou schránky 1 GB a ajaxovým rozhraním). Služby jako del.icio.us a jemu podobné (viz příslušná kapitola) určené k ukládání záložek (v IE „oblíbených“) byly dalším krokem: nejen že odstraňovaly omezení jednoho programu/počítače, ale přidaly (na rozdíl od webmailu) i sociální rozměr, když je možné (všechny nebo jen vybrané) záložky sdílet. Podobně je to i s webovými textovými editory či tabulkovými aplikacemi. Nejrozšířenější je asi Google Docs and Spreadsheat, mezi další patří Microsoft Office Live (není dostupný v ČR) nebo Zoho Office Suite. Přestože jejich možnosti nejsou v současné době plně srovnatelné se standardními kancelářskými balíky (MS Office, Open Office), přinášejí zásadní změnu: možnost simultánní úpravy dokumentů. Vidět dokument upravovaný v reálném čase více uživateli je zkušenost podle mého názoru překračující kategorii užitečnosti.

Mezi další služby přesouvající se z počítače na síť patří: grafické editory (pomocí služby Phixr lze fotky upravovat, zvětšovat, popisovat, uložit v různých formátech nebo publikovat na jednom z řady podporovaných fotoserverů), instant messaging (programy jako ICQ, MSN Messanger – lze spustit v ajaxovém rozhraní např. pomocí služby Meebo, a to všechny najednou), RSS čtečky (sloužící ke sledování uživatelem vybraných informačních zdrojů, např. Bloglines, které patří k nejstarším ze služeb dnes označovaných za web 2.0, nebo Google Reader), organizátory a diáře (např. řešení novátorské společnosti 37signals: Basecamp a Backpack – i u nich je primární sdílení funkcí a dat různými uživateli.

Příklad 37 signals je zajímavý i z jiného hlediska. Tato soukromá společnost z Chicaga má jako jeden ze svých sloganů heslo „naše produkty mají méně funkcí než konkurence – schválně“. Vychází z toho, že jednoduchost a snadná použitelnost jsou důležitější než tisíce funkcí, které neumí nikdo používat a zaměřuje se na malé a střední firmy (můžeme říci: long tail podnikání), pro které jsou takové produkty ideální variantou. Svoje produkty nabízí zdarma v omezené verzi a v různých verzích za měsíční poplatek (v zásadě podle způsobu využití, např. Basecamp od 12$ za osobní plán po 99$ za premium verzi). 37 signals také uvolnila vývojářskou aplikaci Ruby on Rails (RoR), v níž svoje produkty připravila, jako open-source, a dovoluje tak vývojářům využití tohoto systému pro vlastní web 2.0 projekty.