„skříní je tu až dost. ale pořád lepší, než přehršle daňových výběrčích v pršipláštích a s plstěnými aktovkami, v nichž se choulí huňatá zvířátka.“
stává se vám, že si připadáte jako něco mezi hercem a kamerou? je to silnější, než déja vu. ten pocit filmovosti, co se nedá nijak oblafnout. včera v coffee housu to bylo obzvlášť silné. mlel jsem nesmysly, ale snažil jsem se říct i spoustu důležitých věcí. třeba že skutečně nejsem melancholický. ano, jsem sangvinik, jen mě občas zmáhá nostalgie. mám rád staré věci, a stejným způsobem jako člověk pociťuje nostalgii nad tím, co bylo; já cítím také nostalgii nad tím, co je – a co teprve bude…
mám nostalgický pocit dokonce i z věcí, které se vůbec nestaly a nejspíš ani nikdy nestanou. ale pro mne jsou tyhle vzpomínky stejně závažné, jako … cokoliv jiného.
a když tak nad tím uvažuju… ptám se vůbec?
np: edward shearmur – k-pax. dík – jako už tolikrát – vojtovi.
