Kdo mě aspoň trochu zná, ten asi tuší, že i letos (stejně jako minule a předminule a vlastně prakticky vždycky) budu volit Zelené. Ale protože letos jsou to “nejdůležitější volby od listopadu 89”™, zkusím k tomu sám taky pár slov napsat, byť to bude spíš odkazování na další lidi, co už to napsali dřív a líp.
Tl;dr: volte Zelené, pokud jsou pro vás jejich témata – např. klima, sociální politika, životní prostředí, víc žen v politice a všeobecně méně diskriminace, reforma školství – podstatná. Není to ztracený hlas, je to hlas jednak pro ně samotné (a taky příspěvek), ale taky pro to, aby se tato témata stala mainstreamem. Je tohle důležitější než Babiš? Imho jo. Ještě líp uděláte, když se budete angažovat a témata, na kterých vám záleží, řešit i jinak – v politice nebo jinde. Změna společnosti se děje a každý tomu můžeme nějak přispět.
Dlouhá a nudná verze s odkazy:
Zelené jsem volil od chvíle, co mám volební právo. Do strany jsem vstoupil po volbách v roce 2013, ale upřímně, nikdy jsem nebyl extra aktivním členem (i když nějaké ty kampaně jsem si “na ulici” taky odkroutil). Témata, která jsou pro stranu důležitá, jsou důležitá i pro mě a její program (byť s ním nemám stoprocentní shodu) podle mě stojí za přečtení. On to sice nikdo nečte, ale vy můžete. Buď aspoň hlavní hesla – nebo komplet. Vstupem do SZ jsem ovšem nahlédl “dovnitř” – a to vám potvrdí asi skoro každý, kdo to zkusil (ať už v jakékoli straně) – není to pěkný obrázek. Většinu času uvnitř probíhaly zcela šílené vnitrostranické boje: tenhle je moc vlevo, tenhle je moc vpravo, tihle se neumí chovat, tenhle to dělá pro prachy, tamta to dělá pro vlastní ego. Jak se ukázalo, ve straně zelených nemáte logicky moc kmotrů nebo trafikantů, o to víc tam máte lidí, kteří se neumí a nechtějí dohodnout. Přitahujete-li aktivisty, nemáte pak kádry na řízení. Kvalitní práce v opozici z vás rozhodně nedělá ideálního zastupitele nebo obecně někoho, kdo se pak podílí na výkonu nějaké moci. Je to trochu jiná hra. A to si myslím, že v Brně jsem měl ještě vesměs štěstí na rozumné a pohodové lidi, včetně spousty kamarádů. Sledovat (zejména přes FB), co se děje v Praze, bylo někdy nad moje síly. Dobrá zpráva: myslím, že v současné době je SZ vnitřně v nejlepší kondici od roku 2013. Vedení strany zahrnuje různorodé typy lidí, předseda není z Prahy a zrušila se celostranická FB diskuse, místo které vzniklo vlastní diskusní fórum a to se ukázalo jako krok správným směrem.
Zároveň dělat politiku není jako řídit firmu. A už vůbec ne agilně. Je to hromada formalismů, byrokracie, nudné práce. K tomu v hodně toxickém prostředí. Pohled zblízka z vás možná neudělá anarchistu nebo libertariána, ale nejspíš pro ně budete mít větší pochopení. Co víc, pochopíte, že větší problém politiků, než jejich zkorumpovanost, je to, že v téhle oblasti je prostě fakt dost neschopných lidí (a ta menšina schopných je bohužel často “všeho schopných”). Věřím, že zkušenosti z menších obcí mohou být odlišné; bavím se o městech velikosti Brna, krajích a celostátní politice. Změnit občas i drobnosti je běh na hrozně dlouhou trať a co zvenčí jde snadno napadat, zevnitř se hodně těžko mění. Úředníci si často jedou svoje a umět je “rozhýbat” je daleko důležitější (a složitější) úkol, než se zdá.
Propadnutý hlas?
Ale zpět k volbám. Úplně nejčastější důvod, proč nevolit Zelené: propadlý hlas. Volíte tím Babiše. Proč s tím nesouhlasím: aktuální změny volebního zákona znamenají, že pokud strana nezíská 5%, její hlas se rozdělí mezi ty, které získají (a tedy i PirStan / Spolu, není to tak, že největší strana bere všechno). Zároveň každý hlas zvyšuje kvórum nutné pro vstup do parlamentu (což může a nemusí mít vliv na to, jestli strany, které jsou dnes podle průzkumů okolo 5% – čili ČSSD, KSČM a Přísaha – do Sněmovny projdou nebo ne). Strana, která dostane víc jak 1,5%, získá příspěvek za každý hlas; strana, která získá víc než 3%, bude dostávat peníze průběžně. Připomenu, že snaha ze strany zelených domluvit se s Piráty (kteří dřív dostávali místa na zelených kandidátkách a společně kandidovali na místní nebo krajské úrovni) tu rozhodně byla. Ale byla odmítnuta jednoznačně. Jestli si PirSTAN řekli, že spojení se Zelenými je pro ně takticky nevýhodné, ok – ale pak je logické, že strana kandiduje samostatně. Michal Berg poměrně stručně a jasně shrnuje, proč je odstoupení nesmysl – mimo jiné proto, že ty hlasy by rozhodně automaticky nedostaly strany koalice.
Velmi se mnou rezonuje také text Honzy Javorka (byť mě dost irituje nadpis): hlas pro zelené je taky vzkazem všem ostatním, že ta témata (uvedená výše) jsou pro mě důležitá, natolik důležitá, že dám hlas straně, která se do parlamentu tentokrát nejspíš nedostane. Jak jinak tohle dostat do mainstreamu?
A z osobního soudku: řadu lidí na jihomoravské kandidátce znám a jediné, co mě mrzí, je, že nemáme jako lídryni třeba některou ze starostek, aby těch žen-jedniček bylo o jednu navíc. Ale celkově je to pro mě super kandidátka, pro kterou budu hlasovat rád.
Pochopím volbu Pirátů (v JMK je jedničkou Radek Holomčík, který je mi ze všech pirátů nejsympatičtější) – určitě to je fajn volba. Pokud se rozhodnete volit Spolu – já bych kroužkoval lidovce a hlavně Marii Jílkovou.
Ale hlas pro Zelené bude znamenat, že ta dlouhodobá témata jsou pro vás zásadnější než pěna dní – a jeden oligarcha je pěna dní. Pomine. Příčiny, které ho dostaly nahorou, s ním ale nepominou (Staněk s Čermákem měli ve svém předvolebním bingu otázku: kdybyste si mohli vybrat – zmizí Babiš nebo zmizí voliči Babiše – co byste si vybrali).
A nakonec, pokud máte dost kuráže, chcete věci měnit – pusťte se do toho. Vstupte do politické strany, která je vám blízká. Zapojujte se do věcí týkajících se vašeho okolí, prolamujte bubliny, trénujte malé fotbalisty, zapojte se do skauta, udělejte kroužek programování na vaší základní škole – těch možností je strašně moc. Kdyby vás zajímali právě zelení, rádi vás přivítáme. Pokud máte dilema, že byste Zelené chtěli podpořit, ale ani já vás nepřesvědčil a pořád se bojíte “ztraceného hlasu” – je na to na e-shopu speciální sekce “Nevolím zelené” (nebo tradičnější sekce Dary).
Kam kráčíme (aneb o české politice)
A ještě k tomu, jak vnímám současnou politickou situaci nějak obecněji. Valná většina apelů “běžte k volbám” v naší bublině vyznívá, že když nepůjdete volit (a nebudete volit Spolu / PirSTAN), skončíme všichni v gulagu. Praxe ukazuje, že tomu tak úplně není a zároveň, že společnost je rozdělená dlouhodobě a to zhruba na dvě podobně velké poloviny (a mimochodem, volání “pojďte k volbám”, případně povinná účast ve volbách pod pokutou, by nejspíš vedlo k tomu, k čemu vedla vyšší volební účast naposled: a to, připomeňme si, bylo zvolení Miloše Zemana ve druhém kole prezidentských voleb 2018 (volební účast 66,6% oproti cca 60% účasti v posledních dvou parlamentních volbách)). I když ta “naše” polovina ve volbách těsně vyhraje, nic to nemění na existenci té druhé poloviny. To nakonec vidíme i všude možně po světě (UK, USA, Polsko atd.).
A teď můj osobní pohled: je Babiš s Okamurou to nejhorší, co nás mohlo postihnout? Bylo posledních osm let tragických a vedlo zemi do katastrofy? Jsou tihle dva skutečně zásadním ohrožením demokracie v ČR?
Andrej Babiš je lhář, neschopný manažer, agent StB, po všech stránkách dost odporná figura (viz Boss Babiš). Jde mu ovšem primárně jen o sebe, svoje peníze, svůj fame. Má řadu firem v Německu, je – jak je dobře vidět – závislý na dotacích z EU. K Rusku nebo Číně ho táhne pouze pragmatismus; musí-li se domluvit se Zemanem, udělá to, ale vlastně to nedělá nijak zvlášť rád. Podle mě šel do politiky s tím, že bude oblíbený a slavný (a to nejen u nás, ale i na Západě). Čapí hnízdo (a podobné věci typu dotace na toastový chleba) nikoho nezajímají a reálně je to ÚPLNĚ JEDNO: jsou to jen symboly, skutečný problém jsou u něj jiné věci (např. koupě médií nebo to, že se očividně často řídí podle rady posledního člověka, co u něj zrovna byl a dokázal se mu vhodně vetřít do přízně).
Tomio Okamura je podnikatel, kterému nejde absolutně o nic – jen o peníze. Sám by se oblékl do burky, kdyby mu z toho něco káplo. Je to krásně vidět v tom, jak fungují jeho “strany”. Je pragmatik, k moci nechce, protože ví, že vždycky je lepší z opozice slibovat hory doly. Čím větší nesmysly bude tvrdit, tím lépe – ale ne když je ve vládě. To by bylo najednou velké mrzení.
Po osmi letech, kdy opozice lká, jak nás Babiš / Zeman / komunisti táhnou na východ a do Číny, je podpora Číny na historickém minimu, jediný z jejich proponentů, který se ještě totálně nezdiskreditoval, je Jan Zahradil z ODS, došlo i na návštěvu Tchaj-wanu. Po letech pravicových vlád, kdy se nic nedělo, to byla současná vláda, která udělala jako první razantní čistku a vyhostila opravdu velkou část ruské ambasády. To k té geopolitice. Dukovany chce dostavovat leckdo, ať už s Ruskem nebo bez něj – ale fakt je ten, že to s nimi dopadne jako s brněnským nádražím. Někdo může solidně vydělat na různých studiích a přípravných pracích – ale celé se to nikdy nepostaví, protože na to prostě nikdy nebude dost peněz. A mezitím půjde vývoj dopředu a dojde na úplně jiné technologie.
Co je nejhorší z vlády AB za posledních osm let (pomineme-li ztracené příležitosti)? Za sebe bych vypíchl dvě věci: nezvládnutí druhé a třetí vlny covidové pandemie a absurdní snížení daní pro střední a vyšší třídu vedoucí k obřímu rozpočtovému deficitu. To první je podle mě dáno paradoxně tím, jak dobře se povedlo zvládnout první vlnu. Mikromanažer Babiš měl štěstí, že za ním na začátku přišel správný člověk s excelovou tabulkou – být tam “demokratické strany”, určitě bude všechno trvat déle a velmi pravděpodobně by první kolo skončilo hůř – a proto to druhé nejspíš o něco lépe. Za nezanedbatelnou část celého covidového průšvihu je ale podle mě přímo zodpovědná Jana Maláčová a min. práce a soc. věcí, nikoli pouze ministerstvo zdravotnictví a premiér. A to, co k tématu předvádí piráty na min. zdravotnictví navrhovaný Ondřej Dostál, pak nebudí dvakrát důvěru, že by to celé dopadlo jinak…
A pak slavné snížení daní, které prohlasovalo ANO spolu s ODS. Proč je to celé nesmysl? Protože ušetřené peníze nejdou primárně do spotřeby, když už, tak na tom vydělá spíš Čína než ČR a protože jsme si udělali zcela nesmyslný a zbytečný schodek, který nebylo nutné dělat. Zadlužování státu? Když to vyčítáte Babišovi, proč mu v tom probůh pomáháte? (Více k tomu od ekonoma nebo sociologa.)
Jak píše velmi dobře Standa Biler (odemčeno, není to vtipné ani sarkastické, jen popisné – což znamená, že už jde fakt do tuhého): z pohledu voličů Andreje Babiše se za posledních osm let nic strašného nestalo, střet zájmů je abstraktní a kampaň postavená na prázdnách floskulích vs. splněný slib zvýšení důchodů logicky nemůže na důchodce fungovat.
Přitom ta témata tady jsou: ale vypadá to, že Slepé skvrny (kdo ještě nečetl, fakt fakt si to přečtěte – a předpokládám, že bude vhodné přihodit i Českou jízdu Vratislava Dostála, která vyšla před pár dny a už na mě čeká) fungují a tak sytí hladovým nevěří.
Jsou to exekuce, brain-drain ve zdravotnictví, neexistující infrastruktura na periferii, problémy s bydlením, destrukce krajiny, klesající sociální mobilita v důsledku toho, že ti s nižším vzděláním mají děti opět s nižším vzděláním – budu citovat právě Daniela Prokopa:
Problémem Česka je, že výsledky ve vzdělávání silně závisí na postavení rodičů. Ve výzkumech se to projevuje zaostáváním dětí z nižšího socioekonomického prostředí, projevuje se to velmi malou šancí, že dítě s rodiči bez maturity v Česku dosáhne vysokoškolského diplomu, jak to ukazují data OECD. Ve vlivu socioekonomického statusu na výsledky žáka či žákyně v deváté třídě pak podle stejných dat patříme mezi sedm nejhorších zemí z 37 členských států. Máme také jednu z nejvyšších nerovností ve výkonnosti a kvalitě škol. (Celý článek v Reportéru, ovšem za paywallem.)
To pak vede k nízké důvěře ve stát a veřejné instituce z jedné strany – a v nedůvěru státu v lidi na straně druhé. A samozřejmě k hledání viníků, ideálně těch, co jsou na tom ještě hůř nebo se nějak odlišují.
Pokus tohle uchopit deklaroval projekt Lidé Pro, ale jestli bylo něco úplně špatně, tak to bylo tohle. Ale to by bylo na jindy.
A teď trochu uhnu jinam. Jak moc ovlivňuje politika naše životy? Bude volba strany A nebo B mít nějaký zásadní vliv na to, co se bude dít v krátkodobé perspektivě? A v té dlouhodobé? Myslím si, že v tom krátkém horizontu je hybatelem primárně ekonomika – a v tom dlouhodobém technologický pokrok. Nechci říkat, že stát žádný vliv nemá, ale zdá se mi, že máme tendenci jeho roli přeceňovat. A ještě tím “stát” myslíme politiky, ale pomíjíme obrovskou setrvačnost struktur a aparátu, který nějak jede, ať už je nahoře kdo chce. Měnit věci je možné a vhodné i jinými způsoby. A v tom jsem nakonec obecně vzato optimista.
Viděl jsem v diskusích kritiku zelených, jako by to byli nějací luddité, snažící se vrátit se na stromy. Možná najdete podobné jednotlivce, ale obecně si myslím, že je to přesně naopak: je to právě vědecký pokrok, který nám umožní získat čisté zdroje energie, ochránit lépe přírodu i dělit se spravedlivěji o zdroje s těmi částmi planety, které jsou na tom hůř. Vždycky jsem byl spíš racionální optimista a tenhle náhled si nesu i nadále. Jistě, všichni tu umřeme – ale nemyslím si, že by se všechno řítilo do záhuby; křičení na mraky s dovolením raději nechám zastáncům “tradičních hodnot” (pro které může být vhodnou připomínkou, že jsou to vesměs všechno konstrukty, obvykle dost nahodilé a ani nijak staré – jak o tom zajímavě píše Harari v knize Sapiens).
A na druhé straně jsem pak viděl některé aktivisty nadávat na greenwashing a na to, že korporace se zaklínají ekologií. Jistě, některé ty nápady jsou póza, ale jen ukazují, že se posunujeme: korporace jsou pragmatické; nelakovaly by věci nazeleno, kdyby po tom nebyla poptávka. Posouváme se dopředu: jen 120 let zpátky byl mír mezi zeměmi spíš jen příměřím. Ženy mohly volit pouze na Novém Zélandu. Černoši mohli bojovat v první světové válce – ale bokem.
Tak uvidíme. Myslím si, že tyhle volby dopadnou blbě. Nicméně to nebude konec světa, ani konec demokracie. Vůbec si netrofuám odhadnout, jestli ty zkazky o možném spojení ANO a ODS mají nějaký reálný základ – a jaké to může mít dopady. Je to pro ČR lepší, než ANO ostrakizovat – a tím je “donutit” spojit se s Okamurou? Proč o tomhle není žádná debata? Nebo o tom, jaké možnosti vlastně jsou před námi…
