:: svědomitost: 11

ovšem nevím z kolika (tuším že z padesáti). ale je to prostě málo. což znamená, že se klidně rozhodnu odstěhovat do bytu, kde budu platit skoro tři tisíce nájemného, aniž bych měl zařízenou práci (tož jsou tam nějaké peníze z anglie, ale stejně) – ono to nějak dopadne. i minule to nakonec dopadlo – i když to byla haluz. je to otázka psychiky… jak jsem v posledním příspěvku psal o nadšení – tak jsem ještě netušil, co se bude dít.

měl jsem sraz s lp fishem a tak jsem si říkal – že by to bylo kvůli tomu námětu pro pomeranč? kupodivu ne. ukázalo se, že pomáhat s datatransferem byla trefa do černého. fish mi nabídl, jestli bych pro něj nechtěl pracovat – to se ví, že jsem souhlasil. a když jsem zjistil, že mám vlastně dělat něco jako asistenta produkce při vydání cd – javas a iva bittová! lehce vedle sebe jsem se připotácel do školy a čekala na mě zpráva, že námět je přijat, takž kluci (a t3rka) z dump.cz se mají těšit na svou televizní slávu. večer se ozvali poláci, co jsem se jim chtěl upsat za valuty k analyzování stavebního sektoru, že bych to mohl zkusit v IT – že je konkurs. druhý den mě pak dorazili přátelé z krakowa, když poslali mail, ve kterém div neprosí, abych sehnal lidi, co by se chtěli jet zadarmo podívat do polska a mezinárodně se zintegrovali (pokud to bude jako minule, tak to bude jedna velká party). uvažuju, co se teď posere. počítám, že aby došlo k rovnováze, tak asi bude muset někdo umřít, nebo nevím. no nikomu to samozřejmě nepřeju!
abych se nevznášel úplně na obláčcích, tak jsem zašel do t-mobilu řešit svůj dluh. mám trvalý příkaz k inkasu, takže jsem nechápal, co se mohlo stát, protože nebyl překročený limit, peněz mám teď na
účtu docela dost… čekal jsem v té jejich přiblbé pobočce hodinu (!) – samozřejmě z osmi okýnek fungovaly asi dvě-tři. nakonec jsem zaplatil padesát korun za express uhrazení dluhu (abych si mohl rovnou prodloužit smlouvu) a naklusal do banky. tam mi řekli, že vůbec nechápou, jak se to mohlo stát, že je všechno v pořádku. a kdyby se to opakovalo, tak ať se stavím.
dnes
jsem náhodou zašel do antikvariátu a neodolal jsem – obratník raka od henryho millera jsem četl už dávno, tak se na to chci znova podívat – no a slavný (asi teda jen někde, protože na netu je o tom teda dost málo) výběr z jihoslovanské lidové tvorby „mé jméno je jebáš“ – ten jsem stejně vždycky chtěl. ještě měli ballardovu bouračku (crash), ale říkal jsem si, že
prasáren už je pro zatím dost… no vlastně jdu zítra na koncert elektrického pána, takže… ;) docela fofr, co? :)