:: dočasná autonomní mimóza

je to výzkum. pokud si někdo myslí, že se flákám, tak ne – já sbírám prameny… (aktualizováno o několik zbytečných doplňků.)

no fakt. proto jsem si udělal účet na youtube (hodlám si tam dělat takovou kartotéku oblíbených videoklipů, když jsem se k tomu nemohl dokopat jinak), obnovil jsem nepoužívaný účet zbiejczuk na last.fm a pro náš pracovní počítač zprovoznil nový účet dryco. dva dny jsem to krmil daty (mimochodem, příznivci nejlepšího přehrávače si mohou stáhnout xmplay audioscrobbler plugin, ale vyžaduje poslední xmplay, čili 3.3) a voila, fakt to funguje. mezi sousedy (dryca) mi to vyplivlo jako prvního echoboye… tak si tu teď poslouchám všechny ty ještě před rokem zcela vzdálené anglické objevy, o nichž se u nás nejspíš dozvíte tak za pět let, a pořád mi vrtá hlavou, jak to všechno souvisí se vším…
palo mi půjčil knihu hakima beye – dočasná autonomní zóna (recenze, koupě, celý text v angličtině). proč jsem z toho tak unešen, abych v počtu odkazů překonával sám sebe? dost to odpovídá tomu, o čem jsem sám přemýšlel, že dělat revoluce je nesmysl, dnes již zcela očividný – a přitom zase nechat všechno jen tak být a nepostavit se za svobodu, ne-buzeraci a proti podobně zjevně obludnému světovému systému je také špatně… tedy bránit se, ale jak? poustevníka ze mě nikdo neudělá, chovat ovce přeji jiným, ale východisko to taky není. zabřednout do „konzumní“ rutiny (úvozovky by se daly přidávat všude možně) – jak se to vlastně pozná? stalo se mi to?
no a tady si říkám, že i když se mi ne všechno daří, přesto mám tu výhodu, že žiju mezi lidmi, kteří (imho, chápu-li to správně) mají potenciál žít tak trochu mimo úplně všední realitu. jsou to ty nespojité ostrůvky, kam bych započítal kdeco – hraní fotbalu s leonem a jeho syny v deset večer před kavárnou, vyzvedávání lotyšských cestovatelů v noci na nádraží, i modlitby z taizé na botanické. hakimu beyovi by asi taizé nijak nevonělo, ale jestli jsem kdy našel místo, které by splňovalo moje sny o tom, že to všechno „jde i jinak“, tak to bylo tam (v christianii jsem nebyl). no a pak mě samozřejmě napadl ještě neuron v edisonu… (slačálek v recenzi plive na grafickou úpravu, jak se dalo čekat – a mě se také celkem předpovídatelně hodně líbí, vložené „nesouvisející“ banality jsou tím správným doplňekm, jak o tom svědčí i report – pro paskvil, kterýžto už je historií.)
v sobotu večer se konal hospitality club sraz – druhý v brně, a první, kterého jsem se účastnil. už delší čas jsem přemýšlel o tričku, no a tohle byl dobrý impuls konečně to zrealizovat. můj prvotní nápad notně pozměnil a vylepšil turbo, no a s výsledkem jsme byli spokojeni – a měl docela úspěch :) sraz v sobotu jsme trošku prošvihli, vynahradili jsme si to v neděli, večeře v indickém stylu, uvařená sikhem, s účastí hromady lidí mě potěšila, ba navnadila k uspořádání nějakého dalšího setkání. (a taky zkušenosti odjinud, a vyprávění navrátivších se z cest – zdenál s alčou v trakai u vilniusu vychytali úplně náhodou dj sashu a vip lístky, a ve varšavě byli hosty u daniela – jeho blog o cestování je adrenalinová četba.)
chystáme se na hradhouse, kde to budu mít zodpovědně pracovní – a asi docela slušný zápřah. jinak se nic nestalo – jen turbo začal poslouchat techno, a já mám do 34 nosit občanku, kde budu vypadat jako bych byl ještě -náctiletý… prostě takový mladistvý intelektuál (via mČ).