Chvála Lokálu – aneb restaurační UX z pohledu tatínka s dětmi

Předevčírem jsem byl s Ellou v Lokálu (U Caipla, tedy v brněnském) a zase jsem přemýšlel nad tím, jak to mají vychytané s ohledem na rodiče s dětmi. A protože se to do tweetu nevejde a přišlo by mi líto psát k tomu FB status, co za 24h zmizí v propadlišti dějin, dávám to sem.

Když jsem byl ve věku svých dcer, tak jsem pravda moc po kavárnách ani restauracích nechodil. Jedna z výraznějších dětských vzpomínek je tak leda na mekáč na Náměstí Svobody, symbol vítězného kapitalismu, kde jsem byl několikrát za odměnu po vysvědčení.

Ale jako kavárenský povaleč (tak se jmenoval hodně let i tenhle blog, ale pak už mi to přišlo jako neaktuální a s třetí vlnou jsem to regulérně vzdal) svoje děti beru do kaváren a restaurací poměrně často a tak samozřejmě řeším, jak a jestli jsou „kids-friendly“. Upřímně: je to dost bída. Jistě, existují speciálně na matky (rozhodně spíš než na „rodiče“) stavěné podniky, jenže těm se spíš snažím vyhýbat. Koncept dětských kaváren, které jsou (čest výjimkám) obvykle nevkusné, kombinované s různými pokusy o hernu… To obvykle nepředstavuje prostor přátelský ke mně (jsou výjimky: třeba Divoké matky v Karlíně mi přišly super – ale ty bohužel zrovna zavřely).

Proto bych uvítal místa, kam mohu jít s Ellou (lehce přes dva roky) a oba budeme spokojení. A v tom vede Lokál o parník nad konkurencí. Proč? Protože někdo přemýšlel. Viz naše nedávné návštěvy – v sobotu v Praze v Lokálu nad Stromovkou, předevčírem v Brně…

Omluvte sníženou kvalitu záběru. Můj mobil už je defaultně v režimu abstraktního umění.

Přijdeme a obsluha donese omalovánky a voskovky – super tah, který hned zabere prakticky pokaždé (protože děti potřebujete nějak zabavit než přinesete jídlo a já jsem moc rád, když mi s tím někdo pomůže – a koutek to neřeší, fakt ne). Brněnská verze měla na druhé straně nějaké úkoly a obrázky. Dětské menu: geniální věc. Myslím teď zejména to „pro nejmenší“. Za 45 Kč máte buď rizoto, kolínka na sladko nebo kolínka s „omáčkou dne“ (což je různé, často svíčková, ale třeba my jsme teď U Caipla měli na výběr buď omáčku z tokáňské nebo houbovou). Chutná to, dá se to nabírat dobře lžičkou – a je toho porce, kterou nesní tříleté dítě, ani kdyby bylo Otesánek. Vždycky si minimálně půlku bereme domů. (Za mě tip pro kohokoli, kdo má hluboko do kapsy – pokud bych byl v nouzi, tak tohle je za 45 Kč oběd úplně v pohodě pro dospělého člověka.) A dají vám k tomu menší lžičku. Ne čajovou nebo dortovou. Prostě obyčejnou, ale menší. V naprosté většině restaurací se – mám ten dojem – tenhle druh příboru prostě nevyskytuje a když chcete „menší lžičku“, dívají se na vás jak na marťana. To si nikdo nevšiml, že malé děti chtějí často jíst samy?

Další věc jsou pěkné a funkční dětské židličky; to, že pití vám přinesou (to bylo v Brně, v letenském ne) v plastové skleničce, takže ji nemůžete rozbít… Jsou taky k dětem milí, zeptají se i tříleté holčičky, jestli jí chutnalo.

Když jsme odcházeli, dostali jsme balónek. Rovnou měl udělané očko na provázku, takže stačilo dát na ruku a balónek nám neuletěl. Taková blbost. Ale pokud vám (respektive vašemu dítěti) někdy uletěl, víte, jak zásadní věc to může být. A právě tohle bylo takovou pomyslnou tečkou, která mě donutila to celé sepsat :) Takže Ambiente / Lokálům bych za tohle chtěl poděkovat – a vzkaz pro ostatní podniky: rodiče jsou docela dobří zákazníci. Podniků, kde se k nim a jejich dětem chovají vstřícně – a chytře! – je málo, my si je dobře pamatujeme a pak se vracíme (protože není taky moc na výběr).

Za tipy na podobně uvažující místa v komentářích budu rád.

Tento příspěvek není nijak sponzorován (ale mohl by být!), ale moji kamarádi / kolegové pro Ambiente pracují.

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.