rok videoklipů: první část

Aneb když jsem nevěděl, co se svým Mastodon účtem, napadlo mě v lednu, že si udělám 365projekt: každý den jeden videoklip. Tak jsem se do toho pustil. A když už jsem s tím strávil tolik času, dává mi smysl hodit to i sem, jako svého druhu zálohu (uvidíme, jak dlouho videoklipy na youtube přežijí, už teď jsem oproti Mastodonu musel jeden nebo dva aktualizovat). Nejdřív jsem sem chtěl dát celý první půl rok, ale i kvartál je strašně dlouhý, takže tady je první část, prvních 90 kousků. Abecedně, aby to bylo přehlednější. Číslo je pak pořadové, takže můžete případně sledovat i to, v jaké posloupnosti to přibývalo…

63 = Aerosmith: Crazy

Jsou to devadesátky a holky do toho jdou na plno, stylem, který by dnes už byl asi dost za hranou, ale je to totální klasika 😎 Liv Tyler a její pole dancing…

Režie: Marty Callner

1 = Air: All I Need

Klip, který pro mě je dodnes nejromantičtější písní ever 😍

Režie: Mike Mills

23 = Shola Ama: You Might Need Somebody

OK, to video je vlastně úplně chabý; je to poprvé, co jsem ani přes veškerou snahu nedohledal režiséra – a proč by se tím taky někdo chlubil, je to jak z teleshoppingu. Ani ten song není nic extra. Jenže… když jsem psal, že do holky z klipu Modjo jsem se platonicky zamiloval, tak tady je druhý takový případ: Shola Ama byla můj tajný crush, takže si to místo ve výčtu prostě zaslouží.

Režie: ?

87 = Aphex Twin: Windowlicker

Chris Cunnigham už byl zmiňován dřív, nicméně toto je snad úplně nejslavnější z těch jeho úchyláren. 4:20 dlouhé intro s rádobygangstery v LA a pak Richard D. James a jeho klony / tanečnice a jejich snová show. I po 25 letech je to fakt top.

Režie: Chris Cunningham

16 = Apollo 440: Deeper Dub

Tahle skupina měla svoje super úspěšné hity. Ain’t Talkin‘ ‚Bout Dub, Krupa a tak. A pak trochu zmizela z obzoru, ale východní Evropa na ně nezapomněla, a tak na albu The Future’s What It Used to Be z 2011 najdete třeba Odessa Dubstep – a tenhle videoklip mi vždycky přišel jako rusko-britská pocta Mechanickému pomeranči. Trocha toho zbytečného ultranásilí.

Režie: Alexander Soloviev

36 = Arcade Fire: The Suburbs

Dá se na to dívat jako na klip, dá se na to dívat jako na ukázku z filmu (ten má 30 min, jmenuje se Scenes from the Suburbs a je dost divnej). Ale neměli jste taky někdy ten pocit, že váš hood by si to měl se zbytkem města rozdat? Rychlé šípy vs. Terry Gilliam vs. Mechanický pomeranč… Nevím. Ale je to hrozně silný.

Sometimes I can’t believe it
I’m moving past the feeling

Každopádně: ještě lepší je remix od Mr. Little Jeans – k tomu si můžete pustit buď verzi s původním klipem nebo různé jiné, tato je asi nejvíc psycho.

A kdybyste chtěli ještě něco od Arcade Fire, tak určitě stojí za to dát si tenhle webový projekt: The Wilderness Downtown – song We Used To Wait dohromady s adresou vašeho dospívání + Google Maps + HTML5. Kdo nezná, ať napraví :)

Režie: Spike Jonze

72 = Asian Dub Foundation: Fortress Europe

Já můžu flexit, že jsem znal ADF ještě před Need for Speed, který v roce 2002 tuhle píseň (i skupinu) proslavil (texty z alba Rafi’s Revenge jsem donesl na gymplu na angličtinu na překlad). Pokud neznáte, tak mrkněte, je to o roku 2022 a i když zmiňují Kosovo a ne Ukrajinu, stejně je to až příliš prorocká věc. Bohužel. Hudebně pecka furt (poměrně povedený 4K Remaster).

Režie: Babak Zand

90 = Serhii Babkin: Я Солдат (2022 version)

5nizza je moje oblíbená skupina mnoho a mnoho let, přestože stylově nic podobného vlastně moc neposlouchám. Zpívali rusky, byli z Ukrajiny, v Brně je hrál Urband a zrovna Ja Soldat jsem měl spojené hlavně s Tomášem Vtípilem… Ale pak přišla válka a najednou to dostalo úplně jiný náboj. Tohle je ta „nová“ verze. Jedu dnes na Bolkovy čtyřicátiny, takže: Slava Ukraini!

Režie: ?

2 = Bestie Boys: Sabotage

Pokud bych měl dávat dohromady nějaké Top10 nebo i Top5 všech dob a žánrů, tohle video by nesmělo chybět. Beastie Boys v 90. letech byli skvělí a jejich klipy boží (např. Intergalactic z následujícího alba Hello Nasty). Ale tenhle retro-tribute je prostě nejvíc. Nejen Beavis a Butthead se marně ptali, kdy to budou vysílat. A zatímco ten klip určitě všichni už viděli milionkrát, nejspíš nebudete znát naprosto brilantní karaoke verzi od paní knihovnice.

Režie: Spike Jonze

43 = Beck: Sexx Laws

Dnes tu byl karneval, tak co si k tomu nadělit, než tuhle super ztřeštěnost, popírající všechna pravidla? :) feat. Jack Black (jeho úžasná motivační řeč na závěr: I’ve been working since I was four years old… I picked cotton!“), souložící lednička nebo… no prostě všechno 😎
Co jsem nevěděl, původní verze prý měla 18 min a měla výrazně delší intro věnující se Vision Warrior Men’s Circle – to jsem nenašel, ale na jakémsi podivném maďarském serveru je verze, která má 13:13 – enjoy!

Režie: Beck

78 = Boards of Canada: Everything You Do is a Balloon

BoC jsou pro mě dost zásadní skupina, trochu out of this world, trochu mono no aware. Na Redditu někdo komentoval tuto písničku jako „elevator music for the end of the world“. Takže vlastně hudba pro lepší konec světa. Video je samozřejmě samo o sobě naprostý bizár. Tak takhle na nedělení večer – enjoy.

Režie: 1963 safety video „One Got Fat“

58 = Bonobo: Otomo

Teď zase trochu blíž do současnosti. Bonobo mám moc moc rád velmi dlouho, ale klipy mi nepřišly zas tak nic extra (ovšem zase můžete strávit hodiny a hodiny na YT s live-sety). Pokud se vám z tohoto skate klipu nebude točit hlava, tak gratulace :) že to nemá ani milion views – nechápu.
Co ovšem přes milion views má, je záznam z Royal Albert Hall, kdy k totálnímu úžasu publika Bonobo doprovodila na majestátní varhany úžasná Anna Lapwood. Video, kde je vidět, jak si to užívá, je prostě epic.

Režie: Dave Bullivant

38 = Busta Ryhmes: Gimme Some More

Když jsem to tehdy kdysi viděl na MTV, nerozuměl jsem samozřejmě ani slovo a hip-hop mi obecně nic neříkal. Ale jak by šlo nebýt úplně paf z tohoto klipu, toho flow a tak vůbec? No, nešlo. Gimme some more!

Režie: Hype Williams

59 = Cake: I will survive

Vlastně se mi ta původní písnička nikdy moc nelíbila, ale John McCrea rozdávající nelítostně a bez rozdílu pokuty za parkování, to je jinej machr. Tomu fandím, ten to musí dát!
Jediná verze, kde zvládnu i původní zvuk, je samozřejmě „Jesus Christ: The Musical“ 😍

Režie: Mark Kohr

75 = Caribou: Can’t Do Without You

Vlastně nevím, co si o tom klipu myslet. Velká ryba, barvy, mládí, pomíjívost… Ale ta písnička sama o sobě je naprosto totální ear-worm a jeden z mála mých Spotify objevů (který mi jinak servíruje furt dokola totéž, což mi ovšem obvykle až tak moc neva).

Režie: Lorenzo Fonda

60 = Miles Davis: The Doo-Bop Song

Tohle je úplně cringe klip, ale písnička (a celé album) pro mě bylo jedním z prvních momentů, jak jsem se dostal k jazzu, takže vše odpuštěno. Mimochodem až posmrtně vydané, toto poslední album Milese Davise u kritiků propadlo, ale já ho doteď moc rád poslouchám 😎

Režie: nevím a tady to ani nemá moc smysl dohledávat…

37 = Depeche Mode: It’s No Good

Známých, slavných a zajímavých klipů od DM je spousta – ale pro mě je top tenhle. Je lehce noir, ale je vtipný a je vlastně super, že si borci na vrcholu popularity dokázali ze sebe udělat srandu. Nasedněte do taxíku a jedem!

Režie: Anton Corbijn

28 = DJ Shadow: Six Days

Když mi teda chybí jeden den (včera jsem to nějak nestihl), tak si dáme „Tomorrow never comes until it’s too late“.

Magické video, které je o vztazích a zklamání, zatímco originál písnička je o válce… Má to hrozně silnou atmosféru, prostě paráda. (Remaster díky AI, protože původní video je v pitomém rozlišení.)

A pokud – jako já asi patnáct let – netušíte, z čeho to bylo nasamplované, tak tady je orignál, skupina Colonel Bagshot – Six Day War. A k tomu fanouškovské video, které ale taky stojí za to.

Režie: Wong Kar-wai

61 = DJ Wich feat. Vladimir 518 & Kateřina Winterová: Du dolu

Jel jsem dneska vlakem na otočku do Prahy. Sherwood furt stejnej, a tohle je jeden z nejlepších songů český scény, kterej má pořad velkou sílu. Sem sám, sem bílej, sem zlej. Vladimír je plně uvěřitelnej a Kateřina Winterová anděl. Amen.

Režie: Jiří Málek, Vladimir 518

88 = Faith No More: Easy

Vlastně jsem netušil, že to je cover 🤷 ale lepší než originál! A je to taky moje první upirátěná MP3, myslím, že se to snad vlezlo na jednu disketu. Klip? Tak nějak prapodivně mimo, protože vlastně vůbec nevím, jak to s čím souvisí. Ale to neva 😎

Režie: Barry Maguire

76 = Ewa Farna: Tělo

Dneska nejde jinak, jsem se akorát vrátil z O2 Arény, kde to Ewa rozbalila ve fakt velké show (repete třicátých narozenin) a jako – velkej respekt. Má to v hlavě srovnaný a je nejen skvělá zpěvačka, ale influencerka, která svůj vliv využívá fakt s rozmyslem a pro dobrou věc (a má co říct). Za sebe můžu říct, že jsem rád, že se mým dcerám líbí zrovna ona…

Režie: Ondřej Kudyn

49 = Fatboy Slim: Ya Mama

A dnes je v Roxy Norman Cook, kterého poprvé uslyším naživo, takže je ideální příležitost připomenout si některý z jeho mnoha geniálních songů a klipů. Těžký výběr, ale … Push The Tempo je prostě nejvíc 😜

Režie: Traktor

81 = Petr Fiala: Měsíc

Tak po polském retru si dáme české: vlastně mi není jasný, jaktože ty starý klipy Mňágy nikde nejsou, jen tady jsem vyhrabal jeden obskurní YT kanál. A ke klipu nic víc. Ani si ho upřímně nepamatuju. Já je vlastně ani moc neposlouchal, ale Katka, co byla můj první ofiko vážný vztah, byla dost fanoušek, takže… Ale zrovna Měsíc je i s odstupem 30 let super song. (Opraveno: Měsíc je z alba Nečum A Tleskej! (Vol.2), což je sólové album Petra Fialy, takže by to nemělo být pod „M“, ale u „F“.)

Režie: ?

30 = Fisz Emade Tworzywo: Za mało czasu

Mam za mało czasu, żeby się stroić / Mam za mało czasu, by spełniać oczekiwania

Totální banger, hudba pro starší a pokročilé, hip-hop s generační výpovědí, která je mi jaksi bližší než to, co mají na srdci špičky české scény. Písnička k mým čtyřicátinám.

OK Boomer nemá klip, ale stejně to sem hodím taky, protože…

OK Boomer! Proszę siadać / Się nie wychylać, się nie opowiadać / I łaskawie, i po cichu / I bez szumu, i bez iskier / Wypierdalać!

Režie: Bart Pogoda

41 = Flight Facilities: Crave You

Klip speciálně pro ty, kdo chtěli něco, co nemohli dostat. „Why can’t you want me like the other boys do, they stare at me while I stare at you“ – a k tomu videoklip se super atmosférou a skvělými herci – Whitney Brown as Giselle, další moje platonická láska 😍

Režie: Rhett Wade-Ferrell

71 = Floex feat. Never Sol: Gone

To už je víc jak deset let?! Tomáš Dvořák je génius a jeho album Zorya je totálně nadčasové; no a tady to video má prostě totální vibe. Hrozná ostuda, že to má jen okolo 100k views… Takže šiřte dál :)

Režie: Andrea A. Stuart

11 = Foo Fighters: Learn to Fly

Po včerejším dramatu něco trochu odlehčenějšího, kultovní klip parodující katastrofické filmy z leteckého prostředí. Zaslouženě získal Grammy za nejlepší videoklip v roce 2001. Dave Grohl a spol. v asi patnácti rolích najednou zachrání letadlo a pánové z Tenacious D jako padouši zodpovědní za přiotrávení cestujících i posádky neuniknou spravedlnosti!

Režie: Jesse Peretz

20 = Freundeskreis: Esperanto

Viva 2 changed my life. Ale jako vážně, polovina klipů, co tady mám nachystané, jsou z formativních let ke konci devadesátek a ani ne tak z MTV, ale právě z Viva Zwei, nejlepší „alternativní“ hudební stanice. Takže německý hip-hop nemůže chybět. A když už, tak proč ne tahle oslava esperanta, která stylově mixuje styly devíti designérů.

Režie: Jürgen Haas

79 = Fun Lovin‘ Criminals – Scooby Snacks

Největší hit FLC a taky možná Quentina Tarantina, který dostal kredit a procenta :) a super video. Díky Fishovi jsem s Fun Lovin‘ Criminals natáčel rozhovor v Londýně pro ČT a mohl tak s nima zakalit po koncertu v backstage. A taky jsem díky tomu (a Nyxu) poznal Offinku aka Káč, no prostě samé dobré vzpomínky. Jo a Scooby Snacks = valium. „Uncensored version“.

Režie: Evan Bernard

4 = Garbage: Push It

1998 a moje první setkání s Garbage (asi na Viva2) – hodně ujetý klip, mixující různé styly, techniky, fetiše… a k tomu Shirley Manson olizující vlastní obraz v zrcadle. 8 nominací na MTV Video Awards, ale ani jedna nebyla proměněná ;)

Režie – Andrea Giacobbe

50 = Laurent Garnier: Flashback

V sobotu večer už jsem prostě odpadl ;) byl to týden jako řemen. Tak tady jeden flashback! (ano, režíroval to Mr. Oizo.) „Do not sing in English, it’s fobidden!“
A tady super výběr z jeho dalších klipů, zejména doporučuju Nightmare Sandwiches (režie taktéž Quentin Dupieux) – krátký film, kde zazní Crispy Bacon a The Hoe.

Režie: Quentin Dupieux

40 = Gorillaz: Clint Eastwood

Tohle byl jejich první singl a je to jednoznačně legendary! Blur mi nikdy až tak moc neříkali, ale první album Gorillaz a celá ta sranda okolo, to bylo hodně top. Upřímně jsem je pak úplně ztratil z radaru, takže mě teď vlastně dost překvapilo, že to valí dál, mají alba a všecko. Asi bych se na to měl mrknout :)
A kdybyste měli zájem, tak tady je verze se vzpomínkovým komentářem od Murdoca: „It was the video that made graveyards cool again“ 😎

Režie: Jamie Hewlett & Pete Candeland

31 = Groove Armada: If Everybody Looked the Same

Kdyby všichni vypadali stejně, byla by nuda koukat se na sebe navzájem? V roce 1999 jsou v tomhle klipu všichni – včetně holek – s vousy jako mají amišové, ale kdo mohl čekat, že o x let později bude těžko potkat někoho oholeného na hladko? Have you got a razor, mate?

Režie: ? (neví někdo? hledal jsem fakt dlouho a neúspěšně)

42 = Lauryn Hill: Doo-Wop (That Thing)

Aneb všem jde furt jen o jedno? Split screen 1967 vs 1998 vypadá cool, New York a r’n’b vs. hip hop, všechno pecka… jen… jsem si teď uvědomil, že mezi těmi split screeny je 31 let – a mezi teď a tím klipem je 26 let. ehm. no tak asi tak. jo a je to písnička, co si drží úplnou hromadu různých prvenství 👍

Režie: Monty Whitebloom & Andy Delaney

66 = Natalie Imbruglia: Torn

Film o filmu. Úžasná Natalia a Jeremy Sheffield v romantickém příběhu, jak se vám svět rozpadá pod rukama. Další totální devadesátková klasika :) 4k remaster.

Režie: Alison Maclean

39 = Jaga Jazzist: Animal Chin

Konec dobrý, všechno dobré. Dnes večer mi spadl kámen ze srdce, a tak si dáme na dobrou noc tohle pohodové nu-jazzové pokoukání – připomíná mi to stylově ani nevím co, nějaké legrační leporela z 80. let? Ale má to humor, lehkost, a je to super příjemná záležitost i hudebně! Linkuju „AI upscale“ verzi :)

Režie: AKFF!

51 = Jay Z: 99 Problems

Já nikdy úplně nebyl fanda do rapu, ale tohle black & white video se přeci musí líbit úplně každýmu, je to totální umění, Brooklyn se svojí rozmanitostí, rasismus, vězení, bouchačky, smrt… Není divu, že to vyhrálo co mohlo. HD remastered, necenzurovaná verze.
A kromě toho: Black Album + White Album = Grey Album (DJ Dangermouse), pro mě úplně zásadní mash-up všech dob. Zde s komentářem Paula McCartnyho i Jay-Z.

Režie: Mark Romanek

67 = Norah Jones: Sunrise

Jedna superpozitivní ukolébavka. Od úžasné Norah Jones (o níž jsem až mnohem později zjistil, že je z poloviny Indka, protože jejím otcem je Ravi Shankar!) – její první dvě alba jsou pro mě melancholicky něžným připomenutím doby před 20 lety :) a video si drží podobnou atmosféru…

Režie: James Frost

35 = Junior Senior: Move Your Feet

Pátek večer, to chce prostě pořádnou pecku – a tady tohle je jedna z největších ever, totální pixel art banger z Dánska. 90×72 pixelů a kolik to dokáže udělat parády – miluju to já i moje děti! D-D-Don’t Don’t Stop the Beat! Rozjeďte to naplno 🥳

Režie: Shynola

64 = Juno Reactor: God Is God

Kdysi dávno jsem na satelitu naladil jakýsi zvláštní (francouzský?) hudební kanál, kde jely fakt divný videa. Nic moc jsem si nezapamatoval, ale God Is God ano. Až mnohem později jsem zjistil, že to je vše sestříhané z filmu Barva granátového jablka (SSSR, 1969), který je považovaný za unikátní a za jeho restauraci dostal cenu Scorsese. Je to arménské psycho (myšleno v dobrém ofc).

Režie: Sergej Paradžanov

54 = Justice Vs Simian: We Are Your Friends

Protože pokud vám na party nenamalovali něco na ksicht, když jste vytuhli, tak jste kalili málo! Velká klasika, která vyhrála 2006 MTV Video Awards (i když Kanye se vztekal) a – nevěděl jsem – podle níž se jmenuje film se Zacem Efronem a Emily Ratajkowski z roku 2015. HD remastered verze.

Režie: Jeremie Rozan

29 = Kings Of Convenience: I’d Rather Dance With You

A teď už video pro dnešní den, byť úplně na poslední chvíli. Erlend Øye a Eirik Glambek Bøe jsou boží a jejich alba jsou ostrůvky dobré nálady, i když to má někdy dost posmutnělé odstíny. Ale tady to je prostě čistá (norská) krása – zejména pro všechny jako já, co neumí tančit, ale tančí aspoň občas moc rádi 😍

Režie: Geir Hørnes

26 = Lenny Kravitz – Again

Slyšel jsem, že děcka dnes znají Lennyho coby interiérového designera, nikoli zpěváka – ale tenhle super kousek z roku 2000 je moc fajn, Gina Gershon a Teresa Lourenco vypadají skvěle (Lenny taky) a má to celkově hrozně cool vibe, melancholicko-romantický. NYC, baby.

Režie: Paul Hunter

8 = Kutiman: Thru Tokyo

Kutiman je mág, kterého jsem poznal díky jeho Thru You projektu, kde remixoval různá YouTube videa. Posléze podobně začal pracovat s muzikanty v různých městech. Jeruzalém, Tel Aviv, Krakov, Hamburg, Istanbul – ovšem toto je Tokyo, které nemá na svém kanálu, ale patří k těm nejzajímavějším. Neobvyklé nástroje a do toho úžasné záběry japonské metropole.

Režie: Kutiman (Ophir Kutiel)

83 = Leftfield: Afrika Shox

Když to jelo v televizi, říkal jsem si, že je to dost psycho. Krátce poté nám David Kořínek v rámci předmětu Digitální média představil Directors Label a já pochopil, že Chris Cunningham je… jen jeden. „Do you need a hand?“ a chlápek, co by potřeboval víc než jen podat ruku. Předběhlo to svoji dobu a ani ta písnička nezní vůbec jako 25 let stará. (Teda aspoň za mě furt fresh.)

Režie: Chris Cunningham

68 = Leningrad Cowboys & Alexandrov Ensemble: Happy Together

Jestli lituju nějakého živáku, který bych totálně chtěl vidět, tak někde v top5 bude 12. 6. 1993, Total Balalaika Show v Helsinkách, 70 tisíc lidí a naděje, že Alexandrovci můžou hrát s Leningrad Cowboys americký hitovky a bude dobře. Ale s Ruskem to bohužel úplně nevyšlo. Každopádně, celý ten koncert je epic.

Režie: Aki Kaurismäki

73 = Baz Luhrmann: Everybody’s Free (To Wear Sunscreen)

Jeden z nejnepravděpodobnějších hitů své doby; mluvené slovo, sloupek Mary Schmich, který předcházel všechny (ok, většinu) self-help knihy. A ano, po 20 letech je fér říct, že to je vlastně dost trefné. Nebo aspoň za mě teda jo.

„Whatever you do, don’t congratulate yourself too much, or berate yourself either. Your choices are half chance. So are everybody else’s.“

A tady je podcast z loňska, kde se rozebírá, jak se z toho vůbec mohl stát hit :) a že to byl early-internet virál, který připisovali Kurtu Vonnegutovi!

Režie: Bill Barminski

69 = Liam Lynch: United States of Whatever

Nejkratší písnička, která byla pořádně vysoko v hitparádách v tomto tisíciletí, nejspíš. 1:28, protože WHATEVER! (A když je to tak krátký, tak si to můžete klidně pustit třeba pětkrát po sobě a furt je to dobrý samozřejmě.)
A pokud si myslíte, že to je jen taková blbost ze seriálu, kde hrajou ponožkový loutky, tak si přečtěte tohle (jo a je tam taky vložený video, kdy Liam hraje s Foo Fighters a Dave Grohl je za bicíma).

Režie: Liam Lynch

12 = Little Big: Skibidi

Inspirace asi nejvíc Die Antwoord, ale oproti nim je to mnohem větší legrace. Jako kdybyste k tomu přidali Macarenu. Nebo Charmse, abychom ctili ruské prostředí? Little Big emigrovali a v Rusku jsou za zrádce.

Režie: Alina Pasok, Iliya Prusikin

82 = Madness: Our House

OK, číslo 82 a já jsem ročník 1982, takže něco staré 42 let… ehm… třeba tenhle kousek, nedávno to někdo pustil ve fitku a mě došlo, že to je fakt starý, ale nevěděl jsem jak moc. Tak jako já (respektive, já jsem únor a tohle je listopad, takže skoro).

Režie: Dave Robinson

47 = Maso: Kuna lesní

Dnes je mi 42 🤷‍♂️ tak si připomínám tuhle super písničku, s perfektním klipem z pralesní ligy. Život, vesmír a vůbec.

„život je smrt kuny lesní – připíchnuté na vratech / běhy blech co po ní teskní – drbajíc ji na zádech“

tak čau!

Režie: ?

33 = Massive Attack: Unfinished Sympathy

Druhý single téhle geniální skupiny z jejich prvního alba (a mého nejoblíbenějšího). A tenhle klip z Los Angeles je naprosto nadčasová záležitost, Shara Nelson jako úžasná zpěvačka i herečka. Mimochodem, v klipu jsou i Daddy G, 3D a Mushroom ((oni dva právě na obrázku).

Režie: Baille Walsh

24 = Mikromusik: Tak mi się nie chcę

Když jsme tu měli „mikrokauzu“ o manželkách a milenkách šéfa ČD, tak jsem si vzpomněl na song od Mikromusic a tento úžasný krátký film, s excelentním Wojciechem Mecwaldowskim, který čeká doma na svoji ženu, zatímco ta má jinou práci…

Ale nejlepší jejich písnička (nikoli však klip) je samozřejmě Niemiłość 2 – protože… W dupię to mam!

Režie: Katia Priwieziencew, Kasia Sarnowska

55 = Mint Royale: Singin‘ In The Rain

Tady je vidět, že zatímco písnička se pořád drží (aby ne, když originál je starý skoro 100 let), video nám strašně zestárlo :) ale už tehdy byl ten klip vlastně slabší – a povedenější byla reklama na Volkswagen, ke které to bylo jako hudba :) takže tady oficiální video – a tady „The new Golf GTI. The original, updated.“ (plus Behind the scenes). Režie: NE-O at Stink.

Režie: Sam Brady

13 = Moby: Why Does My Heart Feel So Bad?

Když je dnes třináctého, tak se podělím o svůj nejsmutnější videoklip. Moby má obecně skvělé klipy, ale tenhle byl pro mě jeden z prvních a určitě ten nejsilnější. Díky ;)

Související (aspoň pro mě) s tím byl hodně tento japonský koncept Mono no aware, byť úplně upřímně nejsem žádný znalec, tak pro mě to bylo okolo toho roku 2000 (klip je 1999) dost podstatné téma.

Režie: Filipe Alçada, Hotessa Laurence & Susi Wilkinson

22 = Modjo: Lady

Víkendový feel good banger z roku 2000. Francouzské duo mělo tenhle jediný hit, ale klip pro mě zůstal takovým synonymem bezstarostného dospívání. Přiznání: do té holky jsem byl platonicky zamilovanej a vždycky mi bylo líto toho holohlavýho kluka, že je tam takovej křen do trojky ;)

Každopádně, je dobře vědět, že jsem v tom nebyl sám… video, kde jsou po letech.
Vzpomínky režiséra, vzpomínky herců :)

Režie: François Nemeta

80 = Molesta: Wiedziałem, że tak będzie

Polsko právě postoupilo na mistrovství Evropy ve fotbale; čas pustit si největší klasiku chuligánského hip-hopu: Wiedziałem, że tak będzie! Já vlastně moc polské hudby neznám, ale album Skandal je legendary, reálně úhelný kámen polského hip-hopu. A tak není divu, že vznikl „remake“ po 25 letech (trošku nám kluci zestárli, ale flow to má pořád ok a klip je, přiznejme si to, lepší), a hlavně super dokument (který jsem si pustil na polském Netflixu) Skandal. Ewenement Molesty. Chápu, že když nerozumíte polsky, tak vám to asi moc neřekne, ale věřte mi, je to fakt hustý. Režisér Bartek Paduch nechal hlavní postavy (z nichž jedna bohužel chybí) mluvit a vzpomínat a moc jim do toho vlastně nekecal. K tomu archiválie, další pamětníci, lidi z okolí. Kurwa zajebiste ;)

Režie: ?

17 = The Morning Benders: Excuses (Yours Truly Session)

Po různých depkách zas něco pozitivního. Skupina se dnes jmenuje Pop etc. a jejich současná tvorba už mi nic moc neříká, ale album Big Echo je prostě feel-good záležitost, která stojí za to a tady ten klip – live session se spřátelenými hipstery ze San Francisca před necelými 15 lety – je takovou připomínkou optimistické doby, která už je dnes taky jen vzpomínkou 🤩

Režie: Yours Truly

56 = Mousse T feat. Hot ‚n‘ Juicy: Horny

Horny, horny, horny… aneb děti, nehrajte si s těmi kondomy a neházejte je po sobě, protože to pak může vést k nechtěným důsledkům :) jeden nemravný klip, který byl totální puberťácký banger, když jsem byl taky furt horny 😎

Režie: ?

32 = Mr. Oizo: Flat Beat

Kdo by si nepamatoval jednu z nejsympatičtějších plyšových postav z historie videoklipů. A tedy také reklam, protože Flat Eric i tenhle hit se poprvé objevili v reklamě na džíny Levi’s. A až následně se z toho stal v mnoha zemích hit nr. 1. A ten klip je prostě nejvíc. Quentin Dupieux je autor všeho: hudby, loutky i režisér.

Režie: Quentin Dupieux

19 = Naše věc: Virtual Soul Waste

Nejdřív jsem si říkal, že sem ani české klipy dávat nebudu – ale vlastně proč ne? Tenhle natočil kamarád David Možný a v roce 2004 s ním vyhrál kde co :) pokud se nepletu, tak to dělal ve Flashi – ale ten retrofuturismus vibe je pořád super i dnes. No, a je to první věc, co jsem před 17 lety nahrál na YouTube :)

Režie: David Možný

52 = Nine Inch Nails: Perfect Drug

Without you everything falls apart

A tady je další video, za nímž stojí Mark Romanek a opět je to hooodně stylizovaná věc, tentokrát ve stylu prokletých básníků, absinthu, orientálních motivů a kuřáků opia. Bylo to prý drahý jak sviňa a Trentovi se ta písnička stejně nikdy moc nelíbila. Ale pro mě jako někoho, kdo byl naprosto perplex z Lost Highway, je to samozřejmě zásadní počin.
Single jsem kdysi dávno měl doma, originál – byť si úplně nepamatuju, jak jsem k němu přišel. Ale vím, že se mi žádný remix stejně moc nelíbil. Spíš se podívejte na tuhle parádní live verzi (NIN to až do roku 2018 live nehráli). Tohle je neuvěřitelná záležitost.

Režie: Mark Romanek

74 = No Doubt: Just a Girl

Písnička, která předběhla svou dobu a pořád mi přijde cool. Hudební průmysl se od té doby změnil – ale jak moc? 😎 HD Remaster.

Režie: Mark Kohr

15 = Peter Bjorn And John: Young Folks

OK, tak ten klip možná není ten nejlepší ever, ale ta písnička samotná je prostě totální ear-worm. A ta animace k tomu prostě nějak pasuje :)

Režie: Ted Malmros

21 = The Pixies: Where Is My Mind

Včera jsem měl jeden naprosto neskutečný flashback z roku 1999 – a to vede k dnešnímu výběru: sice to není klip v pravém slova smyslu, ale tuto písničku a Fight club mám spojené dohromady zcela pevně. Kolikrát se stalo, že je těžké říct, zda je lepší film nebo jeho knižní předloha? Já to tady tak mám. Jo, a taky jsme chtěli zkoušet klub rváčů s kamarády :) ps: Marla isn’t real.

Režie: David Fincher / HD Film Tributes

34 = Plan B: No Good

Drsňák s břitkým jazykem, ale dost vtipným stop motion videem. Prostě plán B 😎

Režie: Daniel Levi

18 = The Proppelerheads ft. Miss Shirley Bassey: History Repeating

Aneb klip o natáčení „pořadu“ Jazz 2000. Možná nejslavnější song z alba Decksandrumsandrockandroll. Nový věci nejsou zase tak nový, jak známá diva už ví: But to me it seems quite clear // That’s it’s all just a little bit of history repeating.

A tak se seriozní jazzová akce posune a pánové v produkci si střihnou break dance. A dnes? Kde jsme po 25+ letech? :)

Režie: Pedro Romhanyi

46 = Pulp: Disco 2000

Hroznej ear worm po pravdě a ten klip byl taky… takovej vlezlej? Ale asi právě proto super úspěšný. A jo, líbí se mi, ať si kdo chce co chce říká :)

Režie: Pedro Romhanyi

62 = Regard: Ride It

Včera jsem to nestíhal, protože jsem musel jet dvě hodiny tam a dvě a půl hodiny zpátky… Tak se zpožděním jedna pořádná jízda. Tenhle song je za mě ale v pohodě i bez povzbuzováků :)
A pokud jste tenhle hit v roce 2019 zaznamenali, tak fskutečnosti je to remix – tady je originál z 2009. Imho teda úplně hrozný (písnička i klip).

Režie: Meji Alabi

84 = Roni Size: Brown Paper Bag

Naprosto epický klip, kdo by nechtěl takovýhle zařízení, který vám tak trochu zascratchuje s realitou a vy mezitím stihnete letadlo nebo co zrovna potřebujete? Když jsem to viděl poprvé, říkal jsem si, jak boží je to nápad – a říkám si to i po x letech furt.

Režie: Nick Gordon

7 = The Roots: You Got Me feat. Erykah Badu

Všichni jsou mrtví, Dave! No ani ne, ve skutečnosti máš problém ty. Erykah Badu a její úžasný hlas, který vás přesvědčí, že jedině vy jste ten one and only… Rapová klasika z Filadelfie.

Režie: Charles Stone III

10 = Sadsvit: Касета

Tohle není tak úplně hudební klip, ale dneska jsem na Sadsvit šel v Praze do Futura. Byl jsem tam odhadem tak jeden z pěti Čechů. Uprostřed koncertu minuta ticha. O téhle skupině jsem se dověděl díky tomu videu níže. Слава Україні!

44 = Scarlet Pleasure: What A Life

OK. Tohle není videoklip, nicméně, What A Life je písnička pro mě zcela a totálně spojená s dánským filmem Druk (Chlast) – a samozřejmě s Madsem Mikkelsenem. Logicky tedy vybírám na začátek postního období tenhle sestřih z filmu jako doprovod písničce. Boží film. Skvělý soundtrack. Totální herci. Doporučuju.
A tady je verze se závěrečnou taneční scénou. Taktéž naprosto geniální.

Režie: Thomas Vinterberg

65 = Sixpence None The Richer: Kiss Me

A teď zpět k mnohem mainstreamovějším titulům. V roce 1999 byl tenhle „filmový“ (koukají se na Dawsonův svět) klip všude a pořád. Skupinu jsem sice nikdy předtím ani potom moc nesledoval, ale tomuto feel good songu se nedalo uniknout. Co jsem naopak nevěděl: původní klip je úplně jiný, odehrává se v Paříži a je vlastně mnohem zajímavější 😘 (pocta Truffautovi a jeho filmu Jules a Jim, režie Steve Taylor). Co jsem naopak zaznamenal už tehdy, byla japonská verze, která zní… prostě hrozně dobře. K ní si můžete pustit anime klip s využitím seriálu Hanbun no cuki ga noboru sora.

Režie: Randee St. Nicholas

27 = Smash Mouth: Walkin‘ On The Sun

Skupinu mají jistě mnozí spojenou se Shrekem, ale tohle zvláštní retro-devadesátkové video bylo v době vydání (1997) moje obzvlášť oblíbené. Čtvrtek je malý pátek, tak u toho můžete správně plážově zakalit. Ale ne moc, ať neskončíte jako Steve Harwell, který loni umřel na cirhózu jater :(

Režie: McG

9 = Soulwax: E Talking

Belgičtí bráchové, kteří ve svých mixech (jako 2ManyDJs) zmixovali úplně všechno a jejich „kompilace“ As Heard on Radio Soulwax jsou prostě nejvíc. Ale kromě toho mají i pár vlastních písní a tenhle klip, kde si užijete drogy od A do Z, patří k těm nejzábavnějším. „Lets get out of here. This place is crap! Everyone’s on drugs.“

Režie: Evan Bernard

6 = Squarepusher: Come on My Selector

Naprostá klasika. Holčička a pes utíkají z japonského ústavu pro duševně nemocné (?) – nebo je to ve skutečnosti tajná laboratoř? Asi spíš, protože půjde prohodit mozek pejska a hlídače… Jak je to nastříhané, aby to sedělo do hudby: just wow 👍

Režie – Chris Cunningham

85 = The Stranglers: Golden Brown

Nepravděpodobný hit punkové kapely, ale co je punkovějšího, než dostat písničku o heroinu na druhé místo britské hitparády? K tomu geniální retro-middle-east vibe Radio Cairo. Lahůdka z roku 1982, remastrovaná verze.
As a bonus: kdybyste si říkali, jak je možné, že tu písničku nahrál dřív, než vyšla, Dave Brubeck, well… internety. a skoro 10 milionů přehrání tohoto „coveru„.

Režie: Lindsey Clennell

48 = Tata Bojs: Opakování

Včera jsem to zase nedal; ale byl jsem na Marketing Festivalu, který pokračoval na Flédě a hlavním hitem byli Tata Bojs. Bylo to 10 let mktfestu a celé to byla velká reunion v mnoha ohledech, takže co jiného. Opakování!

Režie: Milan Cais, Tom Rychetský a Pavel Hejný

89 = Thievery Corporation: Shadows of Ourselves

Moji dlouholetí oblíbenci, jejich downtempo zní furt stejně dobře jako v roce 2000 :) a klip je retro ještě víc, takže cigára, MG a LouLou Ghelichkhani a její medová francouzština. Vůbec měli na ty vokalistky docela štěstí…

Režie: Chris Johnstone (?)

3 = This Is Kevin: To Pasteur

Aneb jak se slovenská demoscéna dostala na MTV. Rok 1999 a kamarád Zden Hlinka / Satori a spol. vytvořili tuhle parádní 3D / fraktálovou vychytávku k vynikajícímu chilloutovému tracku. Na Fiasku 99 s tím vyhráli wild-demo compo. Pokud netušíte, co to je sakra „demoscéna„: to se kdysi dělaly programy, které byly vlastně takové „klipy“, ale často měly jen desítky kilobajtů.

Režie: Zden Hlinka

57 = Touch & Go – Would You

Pokračujem v explicitních tématech, byť video je spíš bizarní, než NSFW; našel jsem Reddit, kde to lidi hledali jako „ten klip, kde jsou místo stop smažená vajíčka“. Would you go to bed with me je další příklad skupiny s jedním hitem. Ale byla to pořádná hitovka a klip je totální dada, takže za mě dobrý!

Režie: ? (najdete? já neuspěl)

14 = Tove Lo: Habits (Stay High)

Páteček. Kdo nechlastal, aby zapomněl, a zapomněl, aby nechlastal, ať hodí kamenem. Nicméně málokdo z toho udělal takhle dobrou písničku a klip. Prý to natáčení nebylo nic příjemného a tomu bych i věřil.

Režie: Motellet Film

45 = Under Byen: Plantage

Kdo by neznal Amanitu, Samorost, Machinarium a tak dále. Ale možná vám mohl uniknout tento kouzelný videoklip z roku 2004 o ptáčcích, stromech a koloběhu života (zvlášť, že Amanita má to video jako neveřejné, jen prokliknutelné z webu). A to by byla veliká škoda! Někdo v komentářích psal „dánská Björk“ a něco na tom je… má to jen o pár milionů views míň, než by mělo 🥺

Režie: Jakub Dvorský (Amanita Design)

5 = Underworld: Always Loved A Film

And I don’t know if I love you more / Than the way you used to love me

Aneb jak dělat pořádnej riot, i když je vám 50+. Skejťáci v letech kradou chlast, posprejujou jinejm dědkům stáje, dělají bordel, balí holky (svýho věku), koupou se v cizím bazénu, rozmlátí pokoj v motelu a nakonec sbalí fízla do kufru auta. Jo a samozřejmě totální banger, ale tak co byste čekali od Underworld.

Režie – Syrine & P. E. Joubert

25 = Unkle: Rabbit in Your Headlights

Unkle & Thom Yorke a perfektní videoklip, kde exceluje Denis Lavant procházející prapodivným tunelem, auta troubí, odhazují ho stranou — až se nakonec zastaví a přichází katarze. Totální moment. Právem oceňovaný videoklip, bez něj je ta písnička poloviční.

Režie: Jonathan Glazer

53 = Weezer: Take On Me

Video od A-ha všichni znají, ale možná jste minuli tenhle cover, který je hafo zajímavý hlavně klipem: který je homage původnímu přelomovému videu, ale i osmdesátkám a neuvidíte v něm Weezer, ale Weezer hraje kanadská skupina Calpurnia – a jsou perfektní 😎 (A pokud si říkáte, toho borce od někud znám… tak to bude asi ze Stranger Things… a kytaristka? Ayla Tesler-Mabe vydala svoje EP Let Me Out!! a vypadá dost sympaticky.)

Režie: Carrick Moore Gerety

77 = Pharell Wiliams: Happy

Štastné číslo 77, takže… Nechce se mi věřit, že už je to 10 let, co vyšla tahle klasika. Miliarda views, to nemá jen tak leckdo. Mohlo to vyjít kdykoli, nadčasová věc a video, které spustilo doslova mánii „napodobování“. Jaké byly vaše oblíbené „Happy“ variace? ☺️ hážu do placu Brno a moji super oblíbenou verzi s 🔥 castingem: Vysoké Tatry :)

Režie: We Are from LA

86 = Wolf Alice: Silk

T2: Trainspotting je podle mě geniální a nedoceněný film. Film, který jsem si „objednal“ ke svým pětatřicátým narozeninám. Opět s geniálním soundtrackem a v něčem vlastně lepší než jednička. Nikdy jsem nebral heroin. Ale taky jsem zestárl, taky jsem přemýšlel, co by bylo, kdyby některý věci byly jinak. Neoficiální klip.
Pokud si pamatujete „Choose Life“ – tak Choose Life 2 je … mnohem mnohem mnohem dál.

Režie: Giuli Gi / Danny Boyle

70 = Wubble U: Petal

Nějak se mi nedaří najít to v lepší kvalitě, takže si užijte tuhle rozpixlovanou šílenost: divné barvy, středověk ve variantě Lynch vs. Disney vs. LSD, a boží Charlie One (později Ohm Square) v této jedinečné klasice, pro našince speciálnější díky Šeptej. Tož tak.

Režie: Christphe Campos (?)

Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *