když tak prosili, z ameriky volali… co na tom, že o tom nic nevím a jsem líné hovádko? bylo to kdy jinak? nebylo. vadilo to? nevadilo. no tak.
takhle to vypadá, když se nikdo nedívá! když se někdo dívá, tak tvrdím, že píšu školní scénář, zabývám se kulturní antropologií nebo sepisuju v angličtině komplikovanou analýzu stavebního sektoru. o víkendu jsem byl jako zástupce kavárenských povalečů na běhu o kozlovskou podkovu. hlavním organizátorem je můj mnoholetý spolužák martin, a v kozlově
jsem kdysi trávil několik týdnů každé prázdniny, takže to byla trochu nostalgie. nejlíp jsem si asi pokecal s jeho rodiči (je trochu divné, když si s rodiči svých spolužáků tak dobře rozumíte – všichni kromě „nás“ byli nekuřáci, téměř abstinenti a všichni v párech – martinovi rodiče jsou rozvedení a já tam byl sólo). jen jsem při svých pořadatelských povinnostech hrozně zmoknul, takže teď chraptím a kašlu.
aktuální literatura? přehled antropologických teorií kultury. ačkoliv se to dost možná nezdá, hlavně ty věci psané malým písmem jsou tam zajímavé. jako proč s malinowskim nevydržela bydlet jeho žena a kdo se komu mstil na akademické půdě atd. atp.
aktuální hudba? no musím dát dohromady (v dohledné době) svůj mediální projekt / produkt. a volba je vcelku jasná. šak sem byl edytor mezynárodňýho časopisu kurňa, ne?! takže dobrá záminka, proč se vracet nostalgicky do těch zapomenutých již téměř adresářů a znova si pročítat původní masáže. chcete poslouchat? mrkněte se na nectarine. nebo si aspoň stáhněte cars
kill people. já jdu obdivovat všechny známé, kteří jsou / budou slavní.
