varování: tohle bude neskutečně dlouhý a nudný příspěvek, takže pokud rozumně usoudíte, že to nemá smysl číst, tady je shrnutí: v krakowě bylo moc dobře, rekreoval jsem se ve společnosti milých lidí, v polsku je drahé pivo a levné cigarety, velké porce jídla v menze a pěkné holky. v delegaci z čr byli jenom poláci a mistrovství světa v curlingu vyhrály kanaďanky.
když mě víla nabídla, abych se přidal ke skupině absolventů těšínského gymnázia a jel s nimi na konferenci „european unity and a sense of national identity“, řekl jsem si, proč ne. organizátoři platí stravu, ubytování a 70% nákladů na cestu, takže budu mít prázdniny v polsku zadarmo. vzhledem k tomu, že mělo jít (jak již název napovídá) o mezinárodní konferenci, ještě si potrénuju angličtinu. takže jsem se rozhodl jet, aniž bych vlastně znal kohokoliv z „české“ skupiny (ty úvozovky jsou proto, že jde sice o lidi narozené na území čr, ale všechno to byli stoprocentní poláci :)
18.04. – neděle – den 1.
v sobotu jsem celé odpoledne strávil na skleněné louce, konkrétně na festivalu poezie potulný dělník, takže nakonec jsem před odjezdem spal asi hodinu a půl. do vlaku jsem vyfasoval (poprvé a naposled zadarmo) nedělní svět. cesty vlakem směrem na ostravu mají v sobě nějaký zvláštní melancholický podtón – aspoň pro mne. na divnosti tomu přidala i další knížka iana mcevana, psychopolis. v těšíně jsem chvíli úspěšně polsky konverzoval s maminkou hani (víla je jeji přezdívka, která se ovšem možná do dalšího vyprávění tak úplně nehodí, protože si ji asocijuji s děním starším a naprosto jiným – takže nadále hania). pak jsme nakoupili typické české produkty pro prezentaci na večeru národních kuchyní: myslím, že můj výběr (becherovka) byl rozumnější, než pralinky a korbáčiky (odkdy je to typické pro čechy?) ;) přešli jsme pěšky do cieszyna a nasedli na autobus do krakowa.
studentské jízdné se očividně netýká zahraničních studentů: isic mi nebyl nic platný. cestu jsem (jako pak i mnohé další) úspěšně prospal.
kraków. populace přes 750 tisíc lidí, z toho kolem 100 tisíc studenti. hlavní město polska, pokud jde o vzdělání, kulturu a historii. pokud přijedete na hlavní autobusové nádraží, nelekejte se. krakow je skutečně pěkné město, i když to asi na první pohled nepoznáte. přivítal nás daniel, vedoucí naší skupinky. jeli jsme do piastu, což jsou koleje situované v studentském městečku – to je část města, kde většina domů patří k některé z vysokých škol. pokoj byl skutečně na úrovni, něco podobného jsem v brně neviděl ;) vybalili jsme si a šli na svačinu, při které se představili jednotlivé národní týmy. my, němci, holanďani, angličani, rumuni, litevci a poláci. při pohledu na seznam jsem si všiml, že i v německé a anglické skupině bylo dost polských jmen: a opravdu, skoro s polovinou z nich se dalo polsky bez problémů domluvit. pak následovalo barbecue a střídmé popíjení (alespoň v mém případě, protože jsem byl skutečně nevyspalý a kolem půlnoci jsem to zabalil). seznámil jsem se s hlavně se členy „české“ skupiny a měl jsem fakt dobrý pocit – ani jsem nečekal, že to bude tak prima parta :) taky jsem potkal báru gregorovou, jejíž články o polské literatuře jsem četl týden předtím na iliteratuře… nedosti na tom – taky jsem zjistil, že máme společného kamaráda z gdynie :))
19.04. – pondělí – den 2.
po neskutečně výživné snídani (první a poslední, na kterou jsem přišel včas) jsme se vydali do města, konkrétně na kazimierz, což bývala kdysi židovská část města (nebo úplně přesně, ve středověku samostatné město, kam se posléze přesunuli židé z krakowa). dodnes je tam sedm synagog, muzea, ale hlavně strašně moc kaváren, barů a klubů. prohlédl jsem si se zájmem expozici o historii židů v krakowě, podebatoval se sławkem (narodil se v karviné, ale studuje v krakowě a zjistili jsme, že máme až překvapivě podobné zájmy a často i názory – a bylo vychytané, že jsme plynule přecházeli z polštiny do češtiny a zase zpátky) nejen o fotbalových klubech. na jedné ze synagog je nasprejovaný nápis „jesus ist super“ a srdíčko. po obědě v menze v piastu (porce neuvěřitelně velké – snad víc než dvojnásobek toho, na co jsem zvyklý z brna) jsme se vrátili do města, tentokrát do historického centra krakowa. měli jsme skvělého průvodce – kuba měl sice legrační anglickou výslovnost, ale věděl toho hodně a občas přihodil i nějakou vtipnou historku. koupil jsem si pohledy a oblíbený inyourpocket průvodce a jeli jsme zpátky na večeři.
večer následovala party v studentském klubu żaczek – na rozehřátí jsem nafasoval pro mě nový drink: vzteklého psa. kombinace sirup+vodka+tabasco se může zdát divná, ale mohu jen doporučit :) organizátoři nám dokonce zajistili volné kupony na pivo, ale hity 80. let (nejen) mně moc neseděly a tak se část z nás rozhodla změnit lokál. vedeni našim průvodcem jsme se vydali již podruhé toho dne na kazimierz. stodolní to sice není, ale stejně mě dostala třeba alchemia, která má čtyři skutečně velké místnosti, ale přesto jsme si tam o půlnoci neměli naprosto šanci sednou. výprava se postupně ztenšovala, a výhledem na osvětlený wawel, labutě a joint jsme se kochali už jen čtyři. spát jsem šel asi ve čtyři a začínal jsem tušit, že tahle konference se asi nepovede příliš v akademickém duchu.
20.04. – úterý – den 3.
wawel. sídlo polských králů a místo posledního odpočinku mnoha z nich. trochu sentimentálně jsem vzpomínal na to, jak jsem zde byl přrd třemi roky. tentokrát jsem se podíval i do královských komnat – ale růvodkyně byla dost hrozná a bolely mě nohy, takže jsem byl docela rád, když jsme se vrátili zpátky na koleje. po večeři jsme měli jet do bukowiny, ale věci jsme si zbalili už dopoledne, aby byly pokoje volné pro jiné návštěvníky. až těsně před odjezdem jsme došli na to, že jsme v ledničce zapomněli korbáčiky… daniel se je vyběhl hledat, ale prý je uklízečky vyhodily, protože si myslely, že jde o nějaké zapomenuté makaróny. tak nevím, já si myslím, že je spíš zbaštily samy, ale v polsku jeden nikdy neví ;)
to be continued…
(už tak je to příliš dlouhé…)
