:: jak hledat praci v anglii, prakticky manual

titulek zavadejici, bo to mam jen pro zvyseni navstevnosti :) jeste neco malo o londyne, stopovani po anglii a nakonec skutecne (snad uzitecne) zkusenosti s hledanim prace.
v minulem prispevku jsem se zminoval o dilematu s noclehem v londyne. zachovali jsme se jako spravni cesti gastarbajtri a skudlili jsme. podvecer jsme piknikovali na parliament hillu (a pokecali s jednou slovenskou au-pair). s prichazejicim soumrakem jsme se presunuli mimo hlavni cesty (hamstead heath vypada misty spis jako prirodni les, takze to nejsou zadne luzanky) a hodili stan. vse probehlo ok, i kdyz jsem z toho byl trochu nervozni (a taky jsem nemohl najit mobil, ktery jsem mel zapadly pod karmiatkou). jen me pokousal nejaky protivny hmyz – nejvic az v sobotu rano – a mel jsem to pak natekle a zanicene. ale to uz byla moje chyba, nemel jsem si to rozskrabat. presunuli jsme se na victoria station (tam se clovek domluvi spis polsky nez anglicky) a pockali na silvu. s ni jsme absolvovali dalsi cast prohlidky londyna: st. paul’s cathedral (probiha velke vnitrni i vnejsi cisteni), millenium bridge, tate modern (zvenku), tower bridge, tower samotny a city (v sobotu mrtvejsi nez po vybuchu atomovky). vratili jsme se zpatky a po kratkem intermezzu na netu jsme uz cekali na bus do carlisle (sev. anglie).
autobus pokracoval dal do skotska a potkali jsme dali ceske pracanty (jini s nama jeli uz z prahy, a mirili jeste tyz den vecer do dundee; kdyz naposledy psali – po peti dnech na miste – nevypadalo to s nima moc dobre, prace zda se neni). ridici autobusu byli skotove a pochopil jsem, ze neni anglictina jako anglictina, kdyz jsem jim nerozumel ani pul slova. posleze mi bylo receno, ze to neni vsude tak strasne, ze nejpodivneji se mluvi v glasgow a okoli, jinde ze to tak silene neni. do carlisle jsme prijeli neco po pate rano a byla zrovna prutrz mracen. nalada byla mirne krizova – vsichni jsme meli naladu tak na sprchu, teple jidlo a spanek, a kings meaburn, kam jsme jeli, ani nebylo na nasi mape. a autobusy v anglii do kazde diry narozdil od nas nejezdi. nakonec jsme se rozhodli, ze zmizneme z dohledu a postavime stan. tak se i stalo: shodou okolnosti jsme nakonec stanovali pod mostem, po nemz vede hlavni tah sever-jih. navyseny breh neni nic jineho, nez velmi setrely pozustatek hadrianova valu, ktery je o nekolik desitek kilometru zachovaly v plne krase. pred polednem prestalo prset, takze jsme se najedli, silva nakreslila cedule ‚penrith‘ (to je nejblizsi velke mesto – no ma to tak asi 8 tisic obyvatel – pobliz kings meaburn), rozdelili se a sli stopovat.
martin se silvou z toho meli obavy – jednak driv nikdy nestopovali a jednak si rikali, ze az na misto urceni se ani dostopovat neda, protoze tam jede tak jedno auto a dva traktory denne. ja byl bezduvodne optimisticky, snad ze jsem mel nejlehci batoh (ale zase tasku pres rameno a notebook). prozradil jsem jim nejosvedcenejsi stoparske moudro (ktere mam od marjanky) – *vzdycky* nekdo zastavi – driv nebo pozdeji.
ovsem skutecnost predcila moje ocekavani. asi ctvrt hodiny pote, co jsme se rozdelili (silva+martin a ja sam) mi zastavila rodinka, ktera jela do lake district zdolavat jakousi horu. byli strasne mili, rodice mi nabidli, at si ubalim cigaro, dva kluci vadu blbli s plysovyma opicema a rvali, ze chteji boba marleyho. proc ne – z radia na plne kule reagge, maminka mi poslala dozadu jointa a rekli mi, ze me dovezou az do kings meaburn, i kdyz to nemeli vubec po ceste. neskutecne.
kings meaburn je uplna dira, jedna hospoda, jedna krizovatka, telefonni budka a postovni schranka, takze se podle ocekavani stacilo zeptat, kde jsou nejaci cesi a vsechno bylo jasne. v tu chvili tam nebyli, tak jsem cekal na navsi a rikal si, ze martin se silvou jsou ted jeste kdovikde – jenze asi za patnact minut se priritili – taky je vzal hned prvni clovek a hodil az na misto… a tahle situace se behem nasledujicich dni jeste nekolikrat opakovala.
martin s martou meli pronajaty od svych zamestnavatelu pekny domek, takze doslo na vytouzenou sprchu a celkove relax. na tomto miste se musim priznat – uz pred odjezdem se zdalo byt dost pravdepodone, ze na farme prace pro nas vsechny tri nebude, spis nekde v okoli. ale mohli jsme se tam ubytovat a tak jsme meli zajistenou dobrou vychozi pozici :) v pondeli jsme relaxovali, sli jsme se podivat na kone, flakali se, hrali taroky…
na hledani prace jsme se vrhli az v utery. dostopovali jsme do penrithu, nasli si info-centrum, sebrali seznam kempu v okoli, nejake mapy a koupili si lokalni noviny. v cumbrii je skoro nulova nezamestnanost, takze sezonnich jobu je tu dost. kdybychom byli kuchari, ridici nakladaku nebo kvalifikovani osetrovatele, mohli bychom si vybirat. to ovsem nejsme, takze jsme spis zaskrtavali inzeraty ‚hledame uklizecku‘ a rozhodovali se, do kterych okolnich mist zajet (kvuli kempum). praci na leto pro studenty nabizely taky oba mistni supermarkety, ovsem jejich dotazniky se daly prirovnat ke svodkam kgb. u nekterych policek jsem nemel ani potuchy, co bych do nich mel asi napsat. po svacine jsme se rozdelili, martin a silva jeli do appleby a ja do pooley bridge. vzal me pokerovany manik, ktery pry zamlada projel stopem celou evropu (to rikala dobra polovina ridicu, co me vzali), a kdyz jsem mu povypravel, co a jak, doporucil mi, at se zeptam v mistni hospodach. dostal jsem dalsi dotaznik a doporuceni, at se vratim druhy den. jednu schuzku uz jsem mel domluvenou i v nedalekem kempu, kde to na prvni pohled vypadalo jeste nadejneji, takze jsem s dobrym pocitem zamiril zpet do kings meaburn.
ovsem nejak jsem si spletl A6 a A66 a tak kdyz jsem stopl starika, co vypadal jako kombinace byvaleho namornika a bezdomovce, trochu se divil, kudy ze to chci jet a kam… ovsem – pote co vylozil svuj naklad, me hodil zase az pred dvere :)
co je potreba k sehnani (legalni prace) v anglii: anglicka simka (vsude chteji, abyste jim nechali cislo nebo zavolali), zajisteny nocleh na dva tri dny, abyste se mohli chodit okolo ptat, posleze casto bankovni konto (k nemuz je potreba potvrzeni od zamestnavatele, takze je to trosku bludny kruh, pokud vam ho vas budouci sef nepodepise dopredu) a national insurance number. no a pokud jste z novych zemi eu, tak se jeste musite podrobit buzeraci zvane worker registration scheme – musite poslat original pasu nebo obcanky (!), dopis od zamestnavatele, dve fotky a padesat liber, nejlepe ve forme postovni poukazky. v zasade to neni nic sloziteho a da se to zvladnout. osobne si myslim, ze potykani se s ceskou byrokracii kvuli moznosti pracovat (o vselijakych komplikacich s nahlasovaci povinnosti nemluve) je pro cizince u nas o dost horsi. vice informaci najdete treba na strankach britskeho ministerstva vnitra.