:: co dává smysl

tak trochu o tom, co smysl nedává – a upgradovaný recept na nevalidní andaluské omelety. (taky pár předpovídatelných odkazů na nesmysly a tak.)

tak nejdřív o tom, co smysl nedává: korel je sice anomická špína těžce se potýkající s mnoha závislostmi, ale jeho slečna, již jsme měli včera tu čest poznat… kráska a zvíře, to je jediné vysvětlení.
jestli julius meinl zkrachuje, budu mít radost. jejich prodejny na poštovské a nám. svobody (umístěné strategicky okolo alfy tak, že při nutnosti nakoupit jídlo na svačinu do práce není v podstatě jiná možnost) sice nemají regály plné octa, ale jinak mi připomínájí zkazky o jednotách za dob dávno minulých. nevím, jestli jsem takový smolař, ale obvykle 1) nemají to co chci 2) všechno je nesmyslně předražené 3) u pokladny čekám cca 28,7 minut subjektivního času (modří už vědí, wtz!) a 4) nakonec se jim něco pose.. pokazí. vystřídat, okamžitě vystřídat!
miles davis vydal v letech 1959-60 dvě ukrutně úžasné desky – kind of blue a sketches of spain. jak to sakra funguje po tak dlouhé době? no nicméně, velice milý přírůstek do kolekce.
a ještě jeden odkaz, tentokráte pro všechny, koho zajímá, jak to vlastně s tím skypem je – skype – telefonování zadarmo. (pro jednou se na lupě spletli a hodili kvalitní článek ;) nejen úvod do skypování, ale i do toho, jak funguje, jaký je -asi- jejich obchodní model… nic převratného, ale spousta informací úhledně na jednom místě.) a co na tom nedává smysl? ceny roamingu (nejen) českých operátorů!

no a teď konečně něco, co dává smysl. možná si někdo myslí, že je pitomost dávat na blog recepty, ale já si myslím, že to je naopak jedna z mála věcí, které se skutečně vyplatí psát. můj recept na buchty měl snad ze všech příspěvků největší ohlas :) já zase uvítal recept na kombajnova vejce (s bonus receptem od janičky v komentářích!) a úplně aktuálně michalův labužnický spot o andaluských omeletách. a právě do nich jsem se dnes před polednem pustil (slíbil jsem lenošícímu flamovi oběd za včerejší pozvání na pivo). recept jsem nijak pronikavě neměnil, jen místo dvou vajec na omeletu jsme použili tři, a přidali podle našeho názoru životně nepostradatelné suroviny: slaninu a cibuli. na drobno nasekanou cibuli s na drobno nakrájeným plátkem slaniny prudce osmahnete na oleji (máslo je buržoazní přežitek!) až cibule zesklovatí. přidáte vajíčka a po chvilce omeletu přikryjete dvěma plátky slaniny a těsně před koncem ještě sýrem. zeleninovou směs jsme připravili přesně podle michalova návodu a musím uznat, že ačkoliv nejsem milovník rajčat, tak takhle s citrónem … super! no a nakonec jsme si jako pracující neotevřeli ležák, ale radegast klasik. a měli jsme se :)

ps: že se v obou spotech (tedy mém i michalovu) mluví o milesi davisovi, je čistě náhoda. davise poslouchám v práci a k omeletám jsme zcela nestylově poslouchali tag’s trance trip radio, které se marně pokoušelo přebít řev sekačky z trávníku před domem…