je horko, šéf spí na rozložených krabicích od počítačů na podlaze kancelaře, korektorka má dovolenou, takže čekám, kdo ty moje texty bude upravovat. není kam spěchat.
dnes ráno, 6:30, moravské náměstí: vycházím z nonstopu nechvalné pověsti macao a jsem zastaven paní munteanu, bývalou spolupracovnicí z mediaservisu. za ten rok, co jsem tam pracoval, si ke mně vypěstovala nějaké mateřské sklony a teď je srdečně v šoku, co to má znamenat. nonšalantě pokyvuju a říkám: „byli jsme na výletě na babí lom – proto ty fleky (a ano, světlé kalhoty, ve kterých jsem před dvanácti hodinami šel na čtení, jsou místy hnědé a zelené) – a teď jsme si skočili na kofolu a koblihy (koupené v panerii, přeci jen macao k servírování snídaní ještě nedospělo, což je jistě škoda) ke snídaní…“ po pár frázích jsem propuštěn a můžu se odkolébat k domovu.
co jen to poslední dobou s tím babím lomem mám? minulou sobotu večer-v noci. včera – odjezd dvojkou rozjezdem do ivanovic a po počátečním váhání ostrým tempem až na sám vrchol, východ slunce, poslední cigareta, palo sípající a komatící, moje pravé koleno téměř vypovídající poslušnost po cestě dolů, burani v lelekovicích a naše neméně buranské velkoměstské kecy, milý řidič mhd, jízda vlakem (ani si nejsem jistý jestli s kombinací šalinkarty a lístku byla nebo nebyla na černo)…
a přitom to začalo tak nenápadně – autorským čtením vítrholce (jsem líný dohledávat odkazy a ono to stejně nikde nebylo… asi?). povedlo se velmi, známé věci potěšily, a luděk navara a jeho cyklus o vladimíru remkovi a boženě němcové – síla! :) vlastně se teď ty večírky vůbec docela vyvedly. aleksi, náš finský host (jako obvykle, via HC), udělal v brně poprask a zmizel do helsinek – dnes přijede gigi, nějaká šílená australanka… tak se necháme překvapit. filipovi jsem sebral zbabělce a tak teď slibuju nějaký čas sekat dobrotu a nikam nechodit! (ale to mi stejně nikdo neuvěří, že?)
