:: v bukurešti žijí lidé

pravil leon a měl pravdu. to ale asi není to, co čekáte od poutavého cestopisu z návštěvy dalekých zemí… nicméně, protože jsem to už všem během posledního týdne vykládal, budu se snažit být maximálně stručný :)
(pokud chcete jen obrázky)

jeli jsme v týmu: leon, fish, já, palo a honza (alias vj spoon). pozvali nás milí lidé z českého centra v bukurešti (pod vedením moniky štěpánové, která z nás byla možná maličko nesvá, nicméně přispěla k tomu, že jsem se začal poptávat, jaká že je potřebná kvalifikace k práci v českém centru, protože to, co tam dělá, se mi moc líbilo). měli jsme odprezentovat vjskou sekci festivalu zoom a spoon měl domluvené hraní ve dvou klubech.

cestovali jsme fordem tranzitem, což bylo v kombinaci s leonovým (a honzovým) řidičským uměním dokonalé – rozvalil jsem se vzadu uprostřed a už to jelo – a po 18 hodinách jsem byl schopný vstát jako člověk, což by se mi v osobním autě těžko povedlo. do rumunska jsme se dostali rychle, protože krásná nová maďarská dálnice vede až do szegedu. i v rumunsku byl hlavní tah v mnohem lepším stavu, než jsme čekali. na hranicích jsme celníkovi zamávali bumážkou (pozvání českého velvyslanectví v rumunštině), takže jsme se vyhli nějakým trapným zdržovacím trikům, navýš celník byl slovák, stejně jako většina obyvatel oné hraniční vesnice ;) ještě na maďarské straně vytáhl leon kávovar, nejlepší kávu, cheese set od přítele forda a připomínku od mutanta a udělali jsme si vynikající piknik :)

vzbudil jsem se až před bukureští… zvláštní pocit, příjezd do tohoto města zůstává jako rozmazaná změť dácií, ať už ve formě rozpadajících se vraků všude možně, až po tři taxíky, které se vás snaží předjet ze všech stran. na křižovatkách se zastavuje zásadně zadními koly na čáře… budovy jsou obrovské, polepené reklamou a s odpadávajícími kusy betonu. všude prašno, ale už skoro jaro. než jsme se dostali k ambasádě, trvalo nám to asi hodinu a půl bloudění, během kterých po leonovi somrovali chodci cigára, jiní radili, všichni troubili…

na ambasádě jsme i bydleli, já s palem jsme jako nejmladší vyfasovali horší pokoj v přízemí, ostatní byli v komfortním podkroví. wifi signál, sauna, stůl na pinec, prostorná lednička (vezli jsme pivo a hlavně vincentku ;) a televize se všemi českými kanály (takže hokej jsme viděli, i nějaké další vychytávky jako finále curlingu a štafetu rychlobruslení), prostě příjemný komfort…

večerní setkání vyšlo nad očekávání – lidí tolik, že se nemohli vejít, vypadali, že tam ani nejsou jenom náhodou… spoon vykládal proč, jak a co tvoří; následně jsme se přesunuli na akci „k Otovi“ – což byla hospoda, která oficiálně ani není, Oto je týpek, který každý čtvrtek sezve pár desítek lidí k sobě do suterénu, kde je bar, dj, a okénko ve stylu školní jídelny (i s odpovídajícími mističkami), u něhož dostanete za 10 lei velkou porci vynikající thajské polévky :) leon (as a crazy driver) okouzloval clubbery, dj hrál dobře, popíjeli jsme místní pivo… líbilo se… stejně jako celkový dojem z bukurešti: skutečná metropole, ale tak nějak z jiného světa, než co člověk vidí jinde v evropě. fascinovaly mě podivné kombinace starých nápisů a socreál domů, změť drátů, zeleninový trh, taxikáři, americké/západoevropské značky (ať už to šlo o cigarety, jídlo nebo pivo).

druhý den jsme se vydali na „tradiční oběd“. ve chvíli, kdy jsme číšníkovi odkývali, ať nosí, co uzná za vhodné, bylo jasné, že to nebude úplně jen tak. předkrm pro nás pět vydal za tři velká hlavní jídla, leon dosahoval mnohonásobných chuťových orgasmů, po kotlech polívky přistálo na stole obří prkno s „hlavním jídlem“ (mraky různých mas, sýrů, salátů, zakusek)… museli jsme si dát pár panáků pálenky, abychom mohli už přecpaní vůbec začít :) ke stolu nám taky přiběhli zahrát místní umělci, jakási podivná „jakože“ tradiční hudba – děs, nicméně jestli to někoho baví, ať mi řekne (vnutili nám za 10 euro svoje cd, grabbnul jsem to, ale poslouchat to určitě nebudu :) tipovali jsme, kolik nás to bude stát – musím přiznat, že jsem těm odhadům kolem 500 lei (mají teď nové i staré peníze v oběhu zároveň – nové lei přišly o čtři nuly – ale plastovost bankovek zůstala! – 500 lei je tak pět milionů starých lei nebo také 4000 kč) nevěřil… účet byl ale na 472 a číšník nám neopomněl sdělit „service not included!“. takže nás nakonec donutili vypláznout (k následnému zhrození moniky z ambasády, která vykřikovala, že nás okradli) 550 lei. no okradli, – ale nikdo z nás nečekal nic jiného :)

večer jsme se přemístili do klubu frame – nenápadný, ale pěkný klub, který vlastní angličan… (jo, a taky má pěkné holky na baru!) spoon rozjel projekci, kolem půlnoci byl parket plný, na plátno jsme do vjingu připisovali hlášky (oblíbená zábava i druhý den). já jsem ke konci lehce vytuhl (palo to samozřejmě zaznamenal, takže mám další fotku do své galerie „demiurg“), takže druhý den jsem se sbíral dokupy moc pomalu, aspoň na otevírací hodiny obřího caucescova paláce (příště!). místo toho jsme si vyšli na procházku na trh. bohužel v pátek začalo sněžit a sněžilo v kuse až do neděle ráno. odklízení sněhu, s tím se nikdo očividně moc nezalamuje, a já (ale i leon a spoon) jsme měli na tohle počasí naprosto nevhodné obutí, takže celou sobotu jsem měl boty durch mokré. před zavřeným palácem se na nás přilepila trojka kluků kolem deseti. takový tah na kapsy na otevřeném prostoru jsem teda neviděl. naštěstí se spokojili s palovou snickerskou a nechali nás utéct ;)

večírek v embryu, to byla kapitola sama pro sebe. nikdo z nás v tak luxusním klubu nikdy nebyl (skoro jsem se za svoje hadry styděl, vypadali jsme tam kromě spoona jak nějací pankáči na návštěvě) – ukrutně vydesignovaný vnitřek – luxusní ochoz, ze kterého hrál dj, promítalo se na dvě plochy po oválu, pod nímž byl parket, za barem černoch míchající drahé koktaily, pivo pouze heineken za 8 lei (což bylo taky nejlevnější pití, snad kromě vody), na záchodě u umyvadla kotel textilních ručníků (ale na jedno použití), měnící se barvy interiéru a samozřejmě luxusně oblečená zlatá mládež… jen dj spadl někde z marsu, hrál z cédéček a stejně ani jednou nemixnul dobře tracky – a ono ani nebylo co dobře mixnout, protože stejně hrál nějaké ukrutně neposlouchatelné věci. příště vezmeme i dje. no a ve tři majitel zhasnul půlku světel a bylo po akci; což bylo tak akorát na čase, protože v neděli ráno jsme už museli jet domů…

po snídani v kavárně naproti (moc pěkná, ale pro rumuny asi není normální dávat za kafe 8 lei, takže tam chodili jen cizinci) jsme vyrazili směr brno, a přes sněžení a jednu objížďku jsme nakonec byli po 15 hodinách (a v tom byla aspoň hodina pauzy na oběd někde v kopcích před sibiu) v brně. uff… no výlet geniální, doufám, že mi nic nezabrání v další návštěvě bukurešti. na hory se vám můžu víte co, tam určitě nebude internet, ani teplá voda ani krásné mladé vzdělané rumunky!

no a protože jsem kupodivu ani nenašel moc odkazů, kterými bych vás zahltil, tak několik zajímavostí o rumunsku… které jsem našel ještě v noc po příjezdu. stránky o českých vesnicích (které jsou nad dunajskou soutěskou, u hranic se srbskem). obsáhlý seznam etnických skupin v rumunsku (a tam češi nejsou, wikipedisti!). odtam se taky můžete proklikat k zajímavé mapě (pravda, dost nepřehledná) národnostních menšin…

cigarety karpatia jsme ani neviděli, pohlednice neměli, a kdo to dočetl až sem, může se podívat na pár fotek.