:: svatba, motorest, buránci a překladatelé

protože touha podělit se s ostatními o závažné intelektuální objevy troskotá na tom, že 1) objevy nejsou, nepočítám-li třeba citaci – před státnicemi velmi inspirativní – z debaty s chomským, o kterou se na nyxu podělil viktor janiš (o němž bude ještě dále řeč) (citace je uvnitř, v perexu byla moc dlouhá a taky tímhle chci nalákat všechny případné čtenáře, aby si klikli na můj blogísek), 2) proč se snažit – bude to dlouhé a nudné, a buránci jako vy to stejně neocení – tady pokračuje ta úplně první věta -, budete se muset spokojit s výčtem podobným geniálnímu klipu od air – le soleil est pres de moi (zbyňo, takhle se točí krátký film o skupině!)… (ještě jedna závorka, a už budu skoro na levelu mČ; věřte nevěřte, ale kdybych uměl psát jako on, měl bych radost a byl bych ještě namyšlenější než už jsem).

eating, sleeping, waiting & playing, – čteme v onom klipu… at day and night, in black and white. fenomenální klip, který jako mraky jiných, již dlouho pohřešovaných skvostů najdete na youtube (profláklé, ale stále ještě ne dost). ve čtvrtek se mi nakonec povedlo odjet do prahy, kde byl malý scenerský sraz (hospoda u růžového sadu má dobré pivo, utopence – a pozor! – čepovanou kofolu (0,4l za 24, což je na prahu pořád v klidu)). návštěva metropole ovšem měla hlavní důvod ve velmi příjemné povinnost – jít za svědka shakulovi na svatbu :) oběma jim to moc slušelo, takže přeju ještě jednou hodně zdaru a mám radost, že jsem je před těmi pěti lety seznámil ;) ale padla na mě z toho úplná melancholie, jak se za těch pět let tolik věcí změnilo… tenhle pocit poslední dobou nějak hraje první housle, i na moc povedené procházce s veronikou, kdy jsme se oba poprvé podívali na místo, kde by mělo stát přesunuté nádraží. přesně tady se teď nachází menší tábor bezdomovců! přitom od oblíbené cyklo/in-line stezky kolem řeky je to max 10 minut. haluz. don simeone ovšem říká, že to je stará záležitost, že on na těch kolejích vyrůstal – tak ještě několik tipů, kam na procházku, jestli chcete tohle město poznat i z jeho malebnější (?) stránky. díky, michale. (mimochodem, co byste říkali na průvodce po těchto a podobných místech? doplněno o nejčtyřkovější hospody, podrobný popis bronxu s odstupňovanou nebezpečností jednotlivých dvorů a kapitolu o brněnských bozích? ok, kombajn mi zase vynadá, že plánuju bez jakékoliv šance na realizaci a bude mít samozřejmě pravdu…)

v praze jsem ale dlouho nepobyl, a spěchal zase zpátky… chtěl jsem jet stopem (pro google: autostop stopování praha brno nejlepší místo policie), jenže na opatově (stanice metra C opatov, poté cca 700 m na jih, a jste tam) bylo jednak už několik stopařů, a hlavně asi za 20 minut přijely (přijeli? přijela?) benga, a přesně na tom místě si začaly hrát na silniční kontrolu. (teď malá rozhorlená odbočka: po česku se stopuje už tak dost špatně – když se to srovná s anglií nebo německem – a šikana ze strany policie tomu dodává korunu. rád bych jednou zažil dobu, kdy budou pro stopaře vyhrazeny speciální místa kolem dálnic a řidiči se na ně nebudou dívat jako na parazity, klidně bych podsoupil i nějakou institucionalizaci, která by zajišťovala bezpečnost, prý něco takového existovalo v 60. letech i u nás. je to ekologické, zábavnější a často i velmi rychlé, tak proč ne?). díky rychlé marjánčině navigaci (pomohlo velmi!) jsem se přesunul na chodov (stanice metra C chodov, nahoru k soše, pak bokem slézt přímo na dálnici a projít pod most – viz obrázek (neodkazuju na mapy.cz, protože jsou v tomto případě zastaralé) – horší, nikoliv však úplně špatné místo (policajtům bych asi tvrdil, že si myslím, že to ještě není dálnice a tudíž stopovat je možné, i když jistý si tím tedy nejsem). jenže jsem se dostal jen na sjezd na budějovice, což je pěkně pitomé místo, a pak na další pokus na benzínku střechov… divné místo, kupa kamionů, z motorestu se vypotáceli tři vietnamci, jeden ani nemohl chodit, někdo zase močil na zeď, tiráci se divně hemžili, ale jinak nikdo normální. už jsem tam trčel natolik dlouho, že jsem se šel ptát přímo na benzínku jednotlivých lidí – a samozřejmě jsem si musel vybrat ty nejlepší – dva italsky mluvící čtyřicátníky v novém volvu. jeden byl čech a řekl, že mě můžou hodit do jihlavy, jen ještě něco pracovního vyřídí v onom motorestu… zatímco jsem čekal, přijel v bouráku další maník v obleku, něco si předali a oni pak s velmi zvláštním kufříkem napochodovali do motorestu. z následného rozhovoru jsem pochopil, že prodávají kávovary… tak nevím. jestli to byli mafiání, tak byli skutečně milí ;) v jihlavě mě vyhodili na odporném autobusáku. dawe mi nedávno říkal, že odtam nově jezdí některé spoje SA (důkaz pro pala, který mi to nevěřil) – a já už na další stopování neměl sílu, takže jsem byl rád… (stevardka nesmírně milá a pěkná! měl jsem ji pak vzít s sebou ;)

nejlepší mejdan začínal samozřejmě s nemalým zpožděním, takže jsem přišel přesně na čas. xavi nezklamal, atmosféra skvělá, mraky známých (ale krú zklamala, borci, na ryby můžete jet kdykoliv, však se zeptejte suna, o co jste přišli!), fenomenální em rudenko (internet-2 jsem pochopil, cha!), geniální písnička nic než národ, která není ani na jednom z cd a jistě se stane velkým hitem, aspoň tolik co jazzýček. no a po menším extempore s ožralým emanuelem na závěr ozajstný hiphop! po občerstvovací pauze pak dvojhodinový nářez – los banditos. protože jejich loňský koncert mě nezastihl zrovna v ideální formě, nebyl jsem si tak docela jistý, jestli se mi to bude líbit, tentokrát jsem ovšem celou dobu zuřivě křepčil v předních řadách, se sunem a lucií… prostě paráda.

a teď ten slíbený citát, chomsky o lacanovi:

QUESTION: Is there a connection between language and sexuality as Jacques Lacan has posited in his theory of subjectivity?



CHOMSKY: I knew Lacan personally and I never understood a word he was talking about; so I can’t answer the question. In fact I have a rather strong feeling that he was playing jokes, that he was trying to see how crazy he could be and still get people to take him seriously. I can’t prove it to be true but that is my suspicion. We got along fine, we talked about all sorts of topics, but we never talked about these things.



— Noam Chomsky, discussion after the The Architecture of Language lecture

na nyx postnul viktor janiš, a ptáte-li se, who the fuck is janiš, podívejte se sem, nebo si přečtěte nějakou z mnoha knížek, které přeložil. (v poslední době je to snad každá druhá, kterou mám v ruce – jak to jen dělá, když zároveň musí být tak 48 hodin denně na netu a stíhat nejspíš ještě nějaký osobní život??) jeden z „jeho“ autorů je také louis de bernières, což je kupodivu angličan jako poleno, a jehož nejslavnější knihou je díky filmovému zpracování mandolína kapitána corelliho (kterou právě čtu; film jsem neviděl, nicméně zdá se, že to jedna z velmi nepovedených adaptací – kniha je skvělá). ovšem během uplynulých dnů přečtené dvě části jeho latinsko-americké trilogie, to je ještě lepší!! kaju se, že jsem to nečetl už dřív (poděkování ken_tekovi za upozornění a půjčení). tragikomické, výstižné, přesahující, zábavné a velmi dobře napsané (a přeložené). více si můžete přečíst na iliteratuře: válka o zadnici dona emmanuela a seňor vivo a drogový baron.
a já jdu vařit.