:: tiramisu od microsoftu

tiskovka microsoftu? to už jsem si říkal, že bude užitečnější oběhnout stánky německých nakladatelství a pobrat nějakou inspiraci z jejich časáků… ale měli tam tiramisu a koláčky (oboje moc dobré) – a bylo tam málo lidí, tak mi bylo trapné ještě před začátkem odejít. a pak už mě dostali ;)

letí to hrozně – plánoval jsem se šárkou výlet do budapešti, dokonce jsem vyprudil maďarské informační středisko – ke stažení mají tři roky starý prospekt, když přitom na stránkách budapešti je verze z loňského listopadu. šli do sebe – sice to neopravili, ale poslali mi aktuální verzi brožury v tištěné podobě. jenže do maďarské metropole nakonec odjeli jen zbyňa s maruschkou. my se šárkou šli společně jen na výlet (ze soběšic do líšně), větší cestování každý zvlášť. šárka poletí do barcelony, a já se vydal leteckým speciálem na cebit.

práce na práci se nezastavila, ba dostala nový impuls – stal jsem se jedním ze zakladatelů webu s příznačnou adresou: web20.cz. připravte se, že o něm neslyšíte naposled, protože si myslím, že by se z toho mohlo stát něco pořádného. zatím je to totální betaverze, a pořád je to ve fázi návrhu a uvažování, ale představa je asi taková: 1) katalog – web 2.0 služby seřazené do překrývajících se kategorií, s popisky, případně s delšími články (rady, možnosti, srovnání) – 2) články, ať už obecné, nebo techničtejšího zaměření, novinkový servis odkazů na zajímavé zdroje mimo server (i anglické) – 3) profily pro zaregistrované, které by mohly sloužit jako centrální místo vašich sociálních sítí (čili odkazy na vaše profily na všech webech, zařazených do katalogu). a do budoucna třeba i něco dalšího – to už bude záležet i na uživatelích, jestli se projekt ujme. ale jsem velice optimistický. zatím jsem přispěl právě reportáží z cebitu. co k ní ještě dodat? jakkoliv mě bobos fascinovali, nepatřil jsem k nim, ani to nešlo. ale když dan rasmus vykládal o pocitech a představách dnešní generace Y, věděl jsem – to je o mně. a je v zásadě jedno, jestli jsou ti lidé v usa, švédsku, japonsku nebo brazílii. přes řadu rozdílů je tady mnoho jednotících prvků. nebo chcete-li, hranice už není teritoriální.

překvapivě trvalo déle dostat se tento týden v kalamitě z prahy do brna, než let praha-hannover a zpět. chápu, že žluté autobusy nemohou za nečekané sněžení, ani za rozsypané kamiony na mostě, ale deset hodin – to byl tedy rekord. vyjeli jsme v 19:50 z prahy, s dvacetiminutovým zpožděním náhradním autobusem, ten plánovaný se zasekl na cestě z brna (=museli dobře vědět, jak to na dálnici vypadá – což mi pak potvrdil řidič, když jsem se s ním bavil). stevardka nebyla, čili ani teplé nápoje, ani film. spokojeně jsem si četl čtvrtý díl harryho pottera (běda! propadl jsem tomu, i když se o těch knihách vyjadřuju nelichotivě, alébrž z postav se sypou piliny, všechny díly mají stejnou konstrukci, je to nechutně černobílé a je tam hromada logickcýh lapsů a nedomyšleností – ale přesto mám tendenci číst další díly – a kamuflovat to tvrzením, že četbou originálu si cvičím angličtinu). těsně po deváté jsme se zastavili – a když jsem o půl jedné definitivně upadl do komatu, nebyli jsme dál než o pár desítek metrů. během té doby řidič 1) nikomu nic neřekl ani nevysvětlil, pokud jste se ho nešli přímo zeptat 2) následně vyprodal všechny studené nápoje. do brna jsme přijeli v šest ráno – v opačném směru byla dálnice taky ucpaná, ale busy SA spokojeně nabíraly lidi, aniž by se někdo obtěžoval zmínit pasažérům, že si posedí možná trochu déle, než plánovali. poslední dobou se mi zdá, že situace u SA velmi odpovídá tomu, že s převálcováním konkurence usnuli na vavřínech, a na hlavní trase na to s prominutím serou. jenže to je těžké, když jsou konkurecní ČD…

ve středu jsem šel na freeq.show session a potkal hromadu známých, jak v prádelně, tak potom u švandy. došla tam taky kim z couchsurfingu s týpkem, u kterého v brně bydlí. wow. americký žid, který žil dřív v budapešti (mého průvodce vyspravil přikreslením všech zásadních hospod ve své čtvrti), vykládal naprosto neskutečné historky. jak jejich liberální templ vedl ortodoxní rabbi, který přežil osvětim, jak pomohl kamarádce najít jejího maďarského otce, který byl kriminálník obchodující s diamanty a měl asi 20 dětí v pěti různých zemích nebo jak se vyřizuje pracovní povolení pro českou republiku.

mamce jsem dal k narozeninám religionistickou deskovku – aton. v egyptě to tehdy byl jeden z prvních pokusů o prosazení monoteismu, jako hra je to docela chytré a o taktice – ale náboženství v tom má roli pouze dekorativní :) podobně hanka od nás dostala rozšíření carcassonne – hostince a katedrály.

no a už jen nějaké odkazy… film: revizoři. hudba: lackluster live @ lab30. grafika: psst! (via pf). osvěta: pirátem snadno a rychle.