:: je mi všelijak

snažím se psát, jenže to je těžké: o internetu se bez internetu psát nedá, a s internetem zase hrozí, že budete dělat spoustu jiných věci… nicméně, v mnoha ohledech to bylo teď docela období plné úspěchů a příjemných překvapení.

sice jsem se o tom na blogu nijak zvlášť nešířil, ale většina čtenářů asi ví, že moje krátká éra šéfredaktorování je už nějaký čas uzavřenou kapitolou. přeci jen, podnikové it prostě není moje doména a nikdy asi nebude. fakt jsem nevěděl, jak se do toho správně namotivovat, a do toho ta škola… ne, prostě to nebylo pro mě. ale zkušenost dobrá. co dál? toť otázka, kterou (trocha klišé) zodpoví až čas. ale je klidně možné, že v brně nezůstanu.

potěšilo: viktor janiš ve mě vkládá důvěru a poslal mi na recenzi jonathana strange a pana norella (pro LtN). legrační je, že v poděkování figurují luboš vachl a jan havliš, čili si připadám jako mezi spiklenci :) já se pro změnu nacházím v poděkování na novém albu niny hynes  – nevěřil jsem vlastním očím! cd je to skvělé, doporučuju (nina bude hrát na hrachovce – taky art brut, priesnitz, ale i am x jako hlavní hvězdy? hm…). v rámci výzkumu k diplomce jsem brouzdal myspacem (když si člověk v profilu zaškrtne, aby se mu nespouštěly automaticky písničky, hned je to o trochu snesitelnější; do tajů editace vlastní stránky jsem bohužel pronikl tak nějak napůl s výsledkem spíše tristním). a při té příležitosti jsem si uvědomil, že vlastně znám hromady muzikantů: ještě z dob music.massage. tak jsem to trochu zkoušel, a div jsem se samou nostalgií nerozplakal. nejsou tam všichni, spousta té hudby mi dnes přijde nulová – ale zdaleka ne všechna. musím třeba doporučit tuhle klasiku (ale vy stejně nepochopíte, proč je tak kultovní: já jsem dostal tohle cd od člověka, který měl originál, víme?) lackluster  – cdr#2.

včera jsem (plánoval jsem to už dlouho) změnil nedělní stage a vydal se do husovic. tamní sbor vede štěpán hájek (aka sauvignon ze soutěže bigbloger) (šup s ním do pravého sloupce). modlitebna je kousek od tomkáče (skoro sousedí s jehovisty!), na netušilově 26. kupodivu jsem tam potkal i pár lidí od nás, zpívalo se i ze svítáku (s doprovodem na trubku to znělo moc dobře) a po bohoslužbách byla na dvorku vernisáž obrazů evy slachové – s tancem a hudbou: na violoncello hrála další eva: a ta tedy byla fakt jako zjevení. její zpěv a mimika mi připomínaly světlovlasou ivu bittovou. a ten úsměv! jel jsem pak domů stejnou tramvají jako ona a sledoval, jak platí za lístek pro svůj hudební nástroj coby nadrozměrné zavazadlo, nemá dost drobných, omlouvá se, mladý řidič se usmívá… ona pak pouštěla všechny sednout a nakonec našla ještě pětikorunu a už nepokrytě se smějícímu tramvajákovi ji vnutila. asi to nevyzní – to byste to museli vidět.

jinak se petr vrátil z brazílie a správně podotkl, že v brně nuda není: poslední dvě kauzy, které vypadají jak špatná imitace twin peaks (kauza „krejčířův kufřík “ a týrání dětí), se bezprostředně dotýkají lidí, které znám. kdyby to někdo napsal jako beletrii, samozřejmě by shořel – takové zamotané a nevěrohodné zápletky…

taky jsem v pondělí dostal od kombajna tričko: bohužel (pro něj) se majáles neukázal jako ideální odbytiště triček, a tak jsem jedno vyhrál. další si asi nechám udělat – tentokrát třikrát hurá turbovi. jak se tak dívám, tak je tady nějak málo odkazů ;) už minule jsem zapomněl na top 10 předělávek pulp fiction (nejlepší je star wars mix!). no a pak něco dobrých rad pro ty, co by rádi zbohatli po netu :)

odpoledne jsme se rozhodli se zbyňou zúročit jeho vítězství na sobotních rybářských závodech, a tak jsme sezvali mraky lidí a udělali si u řeky na grilu kapra… moc fajn akce, ale kolem jedenácté jsem měl dost; tak aspoň dnes nemám kocovinu a můžu směle pokračovat v práci :)