Kdybychom se znovu brali

Když něco dlouho plánujete a ono se to pak stane, máte pocit, že to celé uteklo nějak hrozně rychle. A že jste vlastně nestačili udělat všechno, co jste chtěli. Že jste neřekli vše, co jste chtěli říct. Že na to, jak to bylo rychlé, vám to celé dochází pomalu… Naštěstí jsou i věci, které byste neměnili…

Další svatbu neplánujeme a věříme, že to nebudeme muset řešit – ale třeba někoho inspirují naše tipy. A pokud budete hodní, uděláme nějakou podobnou akci třeba na výročí nebo při nějaké jiné vhodné příležitosti. Tento příspěvek je náš společný, první manželský :)

(This time in Czech only – I guess the main point is clear – we are married now and the wedding was just great. Thank you everybody!)

Takže kdybychom se znovu brali…

• Znovu půjdeme do DIY svatby.
• Znovu bychom posílali pohledy s osobním pozváním, které by nám připravil Martin Šojdr (polovina dua Puk Puk).
• Znovu bychom se brali v Červeném kostele, na který vidíme z okna a který je Adamovým „domácím kostelem“. 
• Znovu si vybereme jako oddávající Olgu Tydlitátovou, která není jen vynikající kazatelka, ale hlavně blízký člověk.
• Znovu poprosíme Tomáše Vtípila o pomoc s vymýšlením hudby pro obřad a znovu budeme nadšení z nápadu, že hudební doprovod bude improvizace Petra Pařízka (děkujeme!).
• Znovu si vezmeme stejné svědky (Irenu a Kombajna), kteří se na fotce sice tváří drsně, ale při obřadu s námi soutěžili o to, kdo bude víc brečet.
  
• A znovu bychom měli afterparty U křivé vrtule na sportovním letišti v Medlánkách, kde nám majitel Rosťa Juráček vyšel neuvěřitelně vstříc.
• Znovu do toho zapojíme kamarády a známé. Poprosíme Evičku a Tetu Kiki o výzdobu stanu a pomoc s organizováním všech věcí a lidí, protože byly skvělé, nafoukly asi milion balonků i bez kompresoru a v sobotu jsme díky nim mohli spoustu věcí pustit z hlavy (ale líp bychom četli maily, abychom nemuseli shánět heliovou bombu a 400 balonků po Brně na poslední chvíli v pátek odpoledne).
  
• Poprosíme zas Michala Rachada Hromase, aby nám vymyslel odpolední občerstvení, na jehož přípravě se může podílet spousta lidí (a jemu zase pomůžou „jezinky“ z Pro-Bio, které dodají hromady super bio zeleniny nejen na boršč). Znovu uděláme společné vaření, protože se při něm nenásilně propojili lidi, kteří se předtím neznali – díky moc hlavně Davidovi, Markovi, Koudymu, Hance, Martinovi, Štěpánovi, Evě Anně, Ivaně, Pavle, Peterovi, Tomášovi a Petě, Honzovi a všem dalším, co se zapojili do příprav jídla pro 140 lidí! Taky díky za všechny domácí dobroty: štrúdly, švédské a rebarborové koláče holkám z KISKu, Honzovi za lososa, Irče za hovězí, řezy a dorty, strýci Ryśkovi z Polska za pečená kolena a klobásy a mamince z Budějic za nivové šneky! A taky Zbyňovi a Ole za slivovici! (My jsme se taky neflákali a od nás byly koláčky a mandlové sušenky).
• Znovu bychom vzali dort jedině od Kokina a květiny jedině z Rosebudu. Laďka by se znovu nechala nalíčit a učesat od Nelli a šaty by znovu šila po mailech na dálku u AtelierDeCouture.
• Zas bychom chtěli fotky od Veroniky, protože focení s ní bylo vtipné a rychlé a první fotky vypadají úžasně.  A zase bychom se teď těšili napjatě na to, jak vyjde video od Jakuba Hána (a tentokrát bychom ho nepustili domů, dokud nezačnou hrát DJs – protože nám tam budou moc chybět všechny taneční kreace Adama H., Alvina a dalších).
  

  Znovu bychom o hudbu na odpoledne a večer poprosili cimbálku Cifrín a pak Urband a jako DJs bychom znovu chtěli MALALATA, Tomášovi Vtípilovi bychom zas dali na starosti zvuk – děkujeme za skvělou atmosféru všem!

• Cimbálka Cifrín by zase bavila i lidi, kteří si o lidovkách nikdy nemysleli nic dobrého. Zase bychom koukali, jak Matěj Hollan válí na klarinet – i na jeho kolegy (a napsali bychom je správně na pohledy-pozvánky!). 
  

  Urband by zahrál zase výborně – ve dvou nebo ve třech, na tom nakonec nesejde. Ale tentokrát bychom Tomáše ponoukli, aby měl na místě pro zájemce ke koupi CD Urbandu (můžete si ho ale objednat online). 

  

  Malalata DJs by zase roztančili celý sál. Ale možná bychom celý hudební program začali o hodinu dřív, aby nikdo neodešel a dali bychom víc najevo, že to nebude žádné techno (to „soundsystem“ možná bylo zavádějící pro ty, co Malalatu neznali). 

• Znovu bychom vás všechny pozvali. A pozvali bychom ještě pár lidí, na které jsme zapomněli a teď nás to mrzí. A přišli by ti, co přijít z různých důvodů nemohli a teď to mrzí je. 
• Pokusili bychom se sehnat víc nafukovacích matrací, aby víc lidí mohlo přespat přímo v Medlánkách a nemyslet na rozjezdy a ubytování. Bylo super dát si ještě ráno snídani s těmi, kdo zůstali (a taky to trochu pomohlo objasnit záhadu rozbitých brýlí a nefungujícího mobilu :)
• Taky bychom víc seznamovali lidi a „networkovali“. Až potom nám došlo, že jsme neseznámili lidi, kteří by si určitě měli co říct. Takže příště bychom na to víc mysleli a udělali na to nějakou hru nebo seznamovací škatulata.
• Nezapomněli bychom na lampiony, které jsme koupili a v celkové euforii na ně vůbec nedošlo (někdo se po nich ptal – ale bylo už po půlnoci, tak jsme to nechali být).
• Dary bychom rozbalovali trochu méně chaoticky (ovšem asistence Maruána byla na jedničku!), abychom věděli, co jsme od koho dostali a mohli za to poděkovat. Třeba bílá čtyř-miska na dobroty, krásná napichovátka na olivy, kouzelná kápézetka (o které jsme si nejdřív mysleli, že je to šampon), župánek pro Laďku a spousta dalších vychytávek…
• A hlavně bychom znovu řekli „ano“ (i když Adam litoval, že neřekl „tak určitě“).
  

  PS: Nevíme, jestli se to má nebo nemá říkat, ale rozpočet celé akce se i přes naši snahu o low-costová řešení čehokoliv vyšplhal k částce okolo 120 000 Kč. Necelou polovinu jsme dostali darem od obou rodin a doufali jsme, že ještě další menší část se vybere přímo na svatbě. Dneska jsme vysypali krabici s nápisem „Dary a příspěvky“ (některé obálky už padly za vlast, když jsme ještě v neděli ráno zaplatili náklady na jídlo a pití) a bylo to tam. Vyšlo to skoro přesně, takže velké díky!!
  Dostat darem tak skvělý den je velká věc a fakt si toho vážíme!

Adam Zbiejczuk a Laďka Zbiejczuk Suchá

Když něco dlouho plánujete a ono se to pak stane, máte pocit, že to celé uteklo nějak hrozně rychle. A že jste vlastně nestačili udělat všechno, co jste chtěli. Že jste neřekli vše, co jste chtěli říct. Že na to, jak to bylo rychlé,