Jo vlastně, já mám blog. No… Vynechat celý jeden kalendářní rok, to už by byla fakt ostuda. A tak je tu příspěvek opravdu na poslední chvíli. Jako připomenutí pro sebe sama, až si to budu třeba za pár let zpětně číst. Jak to vypadalo v roce 2018?
Dobře. V létě jsme se přestěhovali do Prahy. Proč? Laďka má novou práci, mě se to vlastně taky hodilo – a ještě jsme mohli. Pro Doru to znamenalo třetí školku za tři roky, ale zdejší Kouzelná fazolka je fakt kouzelná, máme ji přes ulici, Stromovka je za rohem a v Praze už máme kamarádů docela dost. K tomu se ukázalo, že první, koho jsem potkal v novém domě, byla moje spolužačka (pravda, taková „vzdálenější“) a má dvě děti – stejně staré, ve stejné školce. A zvyknout si na Letné je pro lidi z Hipstředu snadná věc, jen to není úplně levné. Na jak dlouho tu budem? Uvidíme.
Co jsem dělal já? No jak se dívám na svoje předsevzetí z nepublikovaného lednového blogpostu, tak tedy úplně všechno nevyšlo podle plánů – ale zase se dařily různé věci docela neplánovaně… ;) nový osobní ani firemní web jsem nespustil (ale Efa nám udělal novou vizuální identitu!), kurz na téma LinkedIn bude až letos – první proběhne 30.1. pod hlavičkou Dobrého webu. Právě téma LinkedInu mi přijde jako poměrně zásadní a platí, že se mu chci věnovat ješt víc v roce 2019. Podle mě je to dnes nejpodceňovanější sociální síť – zejména pro B2B a zejména ve smyslu jeho využití prostřednictvím osobních profilů. Ale i další představené novinky se mi zamlouvají. O vylepšení LinkedIn Pages si můžete počíst např. na Marketing Journalu, já chci určitě – na náš firemní LinkedIn – napsat o LinkedIn Insight Tag (obdoba FB Pixelu, tedy možnost remarketingu – ale kombinované s cílením LinkedInu, čili podle mě skvělá věc, o které se u nás prakticky neví), pozitivní je samozřejmě také to, že při spolupráci s partnery LinkedInu (u nás Httpool) už od podzimu neplatí nutnost commitmentu 3000€.
Právě směrem k sociálním sítím pro B2B mě to stále láká, něco jsme si vyzkoušeli při práci pro CETIN (jedním z výsledků byla moje účast na Social restartu, kde jsem měl prezentaci na téma Instagram pro B2B – viz také náš profil @czcetin). K založení profilu jsme přesvědčili i generálního ředitele Petra Slováčka. CETIN taky získal nominaci na Křišťálovou lupu.
Naše nové logo – teď ještě ten web
Svého času jsem tvrdil, že chci být freelancer, protože nechi být manažerem a „starat o lidi“ – ale když se podívám zpět na náš jarní teambuilding a mikulášský firemní večírek, musím říct, že těch 20 lidí (více či méně do firmy zapojených) je úžasná parta a máme velké štěstí, že se nám to tak pěkně poskládalo. A totéž platí o klientech – jako freelancer bych nikdy neměl šanci pracovat třeba právě pro CETIN. Letos jsme po dvou letech překotného růstu jako Influencer.cz trochu brzdili a spíš se snažili líp nastavit naše vlastní fungování – a snad se nám to i daří. Pokračuje třeba spolupráce s Českou urologickou společností, pro kterou s Tomem Prušou pomáháme využívat Twitter jako komunikační platformu mezi lékaři (o tom mluvil Tom na Social restartu 2017).
Dařilo se nám docela také rozvíjet spolupráci s Indahash: to je původem polská, dnes ovšem plně mezinárodní platforma na práci s (mikro)influencery. Máme za sebou za necelé dva roky docela slušnou řadu kampaní, takže to mohu s klidným svědomím doporučit. Jak Indahash funguje? Místo procesu „hledání influencerů-oslovování-smlouvání-potvrzení-realizace-publikace-fakturace“ (kde se jak známo může pokazit všechno možné) stačí vykopnout zadání a pak moderovat výstupy – což znamená opravdu zásadní úsporu času (a nervů). Chystáme teď dvě video-case studies: o rakouské Traubisodě a o předvánoční kampani pro třetí díl kuchařky Fitrecepty. Třetí velká kampaň byla pro L’Oréal (respektive Dermablend) – a tady to bylo trochu jiné, protože najít instagram influencerky, které mají nějaké podstatnější problémy s pletí, to byl zapeklitější oříšek – ale nakonec se i toto zadání povedlo splnit (zejména díky Aničce, která je náš guru na IG Stories).
Zorganizovali jsme také spoustu dalších Babeltalků, z toho dva speciální-politické: jeden k prezidenským a druhý ke komunálním volbám. Oba byly tak trochu testem, kam se dál s tímhle projektem vydat – a plány pro 2019 jsou ambiciozní, tak kdybyste se chtěli taky zapojit, klidně se ozvěte! Před rokem jsem na Babeltalku po dlouhé době mluvil i já sám – Co jsme se naučili v roce 2017 – snad to platí i po roce. Můžete posoudit sami, zde je video a prezentace. Na „velké“ konferenci jsem vystupoval po hodně dlouhé době – a řekl bych, že Social Restart se mi docela povedl. Po něm přišlo hned několik nabídek na vystupování, takže na začátku 2019 mě bude všude plno :) 25. ledna GoPay Online dílna: Jak propojit sociální sítě a byznys?, 14. února o Instagramu a influencerech na Digidějovicích, 12. března na Brandstormingu na téma B2B budování značky a na konci března workshop na Czech On-line Expu. A pak zase na dva roky radši zmizím :)
S Robertem Vlachem jsem měl tu čest natočit další rozhovory pro videoblog Na volné noze – Maru Kortanová z Pábení, Marek Loskot o crowdfundingu, Tomáš Liška o Bfitu (odchod z Brna znamenal po šesti letech i odchod z Bfitu – coby služebně „nejstarší“ cvičenec) a Filip Urban aka Efa nejen o Youngprimitive. A další čtveřici rozhovorů chystáme už tento leden :)
Borat by měl radost
Od posledního příspěvku jsem si mohl odškrtnout dvě nové země v rámci cestování… Loni v listopadu s tradiční Alešovou kru výprava do hlavního města Kazachstánu, Astany. A letos v květnu s tátou do Lvova. Obě cesty úplně jiné, ale obě zajímavé. O Astaně se podrobně rozepsal Aleš (první článek je o Kazachstánu/Astaně obecně, druhý o našem pobytu), já bych jen dodal: jako míň zkušený cestovatel jsem měl docela zážitek z šestihodinového posunu; moc nás bavila restaurace přímo v našem komplexu (Saksaul) a celkově to byl prostě dobrý bizár. Lvov, to bylo splněné přání pro tátu – a taky moje první návštěva Ukrajiny. Kromě očekávatelných drobností (nepříjemně dlouhé čekání na hranicích, čemuž se dá vyhnout, pokud hranice překročíte vlakem nebo pěšky – nebo když to vezmete z Katowic letadlem, protože linka z Brna furt není a asi hned tak nebude) to bylo velmi příjemné překvapení. Lvov je polské město s rakousko-uherským étosem, žijí v něm ukrajinští nacionalisti a pro Čechy je tam pořád opravdu levně. Měli jsme od spousty lidí tolik tipů, že bychom na to potřebovali minimálně dvojnásobně víc času – ale i tak to bylo opravdu povedené. Doufám, že se tam určitě zase vrátím. V lednu jsme byli naopak znovu v Las Palmas (stejný byt, snad ještě milejší sestava), bylo to jako vrátit se zpátky na chalupu, kde to člověk dobře zná. Premiéra pro Ellu, která tam oslavila svoje první narozeniny :) novinkou byla ovšem Barcelona, přes kterou jsme to vzali – můj letitý cestovatelský dluh, město, které jsem chtěl navštívit od gymnázia, kdy jsme fascinovaně hltal Orwellův Hold Katalánsku. Ta architektura! Jídlo! Feeling! Všichni jste měli pravdu – je to prostě super (a taky jsme měli mega-cool byt, přímo na Rambla de Catalunya). Další návrat byl v létě do Piranu, respektive tentokrát do Portorože, kam jsme vyrazili já s Dorou a Jarda s Esterkou. Jako bonus ovšem – tak trochu kvůli knize M. Šaška – jsme si s Dorou přihodili jednodenní výlet lodí do Benátek. Jasně, na hlavních ulicích je těch turistů *prostě moc* a všude hromady prodavačů cetek, čekání na vaporetto jsme nakonec vzdali – ale i tak, stojí to za to. Jestli se vrátíme, chci zevlovat jen po bočních uličkách a mimo hlavní trasu.
V rámci stěhování jsem si udělal speciální poličku s knížkami, které se mi nastřádaly za posledních pár let v to-read listu, ale je pravda, že za ten půl rok se polička naopak rozšířila. Čeká na mě třeba Pickettyho Kapitál, Ten Arguments for Deleting Your Social Media Accounts Right Now od Jarona Laniera, McMafie o globalizovaném organizovaném zločinu – no prostě toto je jedno z předsevzetí na 2019 :) ale uvidíme, taky jsme si koupili fakt velkou televizi (s výjimkou let 2008-9 jsem neměl televizi doma od roku 2003), tak uvidíme, jestli nebudu míst čtení koukat na Mistry zastavárny. Nejlepší knižní tipy mám tak zatím pro děti: k Vánocům jsme dostali skvělé personalizované knížky z nakladatelství Modrý slon, doporučuju zejména Jednooké strašidlo :) no a s kamarády jsme nechyběli na letošním Knihexu v Táboře, to rozhodně taky stojí za to.
Funguje i na dnešní děti!
Tipy pražské: s Dorou jsme se stali ultras SK Slavie Praha – ovšem samozřejmě týmu žen! Díky Laďčině sestřenici Petře dostala Dora svůj osobní dres (a se šálou a kšiltovkou SKS 4ever lítá po Letné) a při – pro nás oba – prvním zápase Ligy mistrů se dostala rovnou na hřiště na děkovačku! V březnu nás čeká v Mnichově osmifinále, držíme palce :)
Nenapadlo by mě, že nejlepší muzeum pro děti bude… Národní zemědělské muzeum. Zajímavé a interaktivní expozice pro malé i velké – a k tomu jako bonus úplně vynikající bistro Záletná. Za návštěvu stojí rozhodně i muzeum Karla Zemana. Taky se nám moc líbí Domeček ve Stromovce a hned vedle geniální hřiště Kaštánek (má vaše hřiště sochy Olbrama Zoubka, záchody a domeček pro správce?). Po večerech v zásadě nikam nechodím – nepočítám-li občasné (a prakticky vždy inspirativní) návštěvy Eccentric clubu.
No a to nejlepší nakonec – přestěhování do Prahy taky znamenalo, že jsem byl vlastně intenzivněji s Dorou a Ellou a to je nejvíc nejlepší. Dora už je hrozně dospělá a Ella začíná mluvit a úplně všemu rozumí, pořád dělá nějakou legraci – a vypadá to, že pro rok 2019 se máme rozhodně na co těšit :)
