:: kam to spěje

loni na transmediale mi jako jeden z nejzajímavějších hostů přišel mike rakowitz a jeho projekt paraSite – jeho vyprávění o bezdomovcích v new yorku, kteří mají mobil a email, mi přišlo jako úlet. a vida, bezdomovci blogují i u nás. nebo je to fake?

do big blogera nevybrali ani mě, ani roberta a kupodivu ani kombajna. chvíli jsem nedával pozor, ale na dannyho upozornění jsem se podíval – a vida. třeba to nakonec nebude tak nesmyslné, jak jsem si myslel. kdo zaujal? básnitelka stavařka (post o prvním setkání s dannym je popsané zcela věrně :) pak tu máme avizovaného bezdomovce a nakonec faráře (hm… zase evangelická mafie). tak budu po očku sledovat :)

no a z úplně jiného soudku – regis mi nedávno pro pobavení přeposlal recenzi na výbor české fantasy (a šílený flame s tím spojený). jak na tom jsou začínající autoři? soudě podle posledních příspěvků do soutěže literárek o povídku roku 2006 je to bída. děs. utrpení. a to nejen úrovní, ale i doslova – tematicky. podobně to vypadalo i v minulém kole, kdy srdceryvný blábol o smrti dcerky (nechci nijak snižovat trýzeň dotyčné, je-li to podle skutečné události) postoupil dokonce do nominovaných. drobná pracovní statistika (linkovat to snad ani nebudu, kdo by chtěl, tak je to 4. kolo – nepostupující): z 35 povídek tu máme 1) kóma po pádu z kola, 2) vleklou nemoc s rozchodem, 3) pokus o sebevraždu, 4) autonehodu milenky otce+její následnou sebevraždu, 5) smrtelné předávkování, 6) sebevraždu na jevišti, 7) nehoda, ochrnutí, odmítnutí transplantace srdce, 8) deník paní s nádorem na mozku, 9) popis úmrtí maminky s rakovinou, 10) sci-fi o sebeobětování (končící uhořením), 11) pseudohoror plný „tajemných sebevražd“…. dvě z nich jsou jakž takž slušně napsané, zbytek nijak nevybočuje z otřesného průměru. nejsem povídkář, ale jako čtenář nechápu – proč si někdo myslí, že bez citového vydírání a smrti se nedá napsat rozumná povídka?
a už jen perličkou je fakt, že jedna z nominovaných povídek zaujme nejspíš jen chybami podmět-přísudek, a jiný z autorů nevěděl, jak psát ď, ť, ň – měl to všechno jako dˇ, tˇ, nˇ. jestli to byl umělecký záměr, tak jsem mu ho zkazil opravou… ;)