ackoliv to bude jiste mnohym pripadat neuveritelne, relaxuju po jedenactihodinove pracovni smene, kdy jsem se skutecne neflakal. ba nam bylo receno, ze jsme skutecne ‚hard-workers‘. a tak to bude jeste dalsich sest tydnu… jak se to stalo? (cast prvni, ponevadz je to ponekud delsi historka. snad vas to nebude nudit – dalsi kusy jsou napsane a predprogramovane, protoze naprosto netusim, jak casto se dostanu na net. asi nic moc…)
poznamka uvodem: nejak mi z notebooku zmizela ceska klavesnice, cd od woken tu nemam, tak to budete muset prezit bez diakritiky..
puvodne jsem mel jet do anglie s naprosto jinymi lidmi, jinam a tak vubec. ale stesti pri me stalo: do londyna jsem nakonec vyrazil (s dolary za tezce vybojovane polske stipko) s martinem. diky hospitality clubu (pridejte se, nebudete litovat!) jsme meli domluvene ubytovani u jamese, fotografa a skladatele, sympatickeho typka, ktery nas hrozne mile uvital, kdyz jsme se s obrovskou bagazi dovlekli po obedu v hyde parku (manici v
oblecich tam hrali bago, slunicko svitilo a navrchu v doubledeckru mel clovek pocit jako v letadle). dali jsme si potrebnou sprchu a vydali se na obhlidku londyna. za odpoledne/vecer jsme toho stihli hafo: oxford street, soho (fotku martina pred erotickym salonem dodam posleze, mame jen trapny analog ;), chinatown, national portrait gallery (nakouknout), trafalgar square, westminster abbey a parlament (zvenku), big ben, london eye a pak jsme promokli – zacalo
prset, kdyz jsme byli uprostred mostu a my nemeli kam se schovat. promokli jsme durch a to prselo asi tri minuty. pak zpatky k jamesovi. (ctvrt maida vale, na hlavni ulici je vic arabskych napisu nez anglickych. typci sedi u kavarenskych stolecku a pokuruji vodarny. zenske v burkach, ktere by schvalil i taliban. smenarny na nejruznejsi blizkovychodni valuty. dreadati ridici autobusu. multi-kulti v praxi.) ten nas vzal do sve oblibene hospody – pivo belgicke
provenience za ctyri libry… no co, museli jsme mu oplatit prvni rundu ;) stesti, ze zaviraji v jedenact :) james byl vubec spravny – nekdy kolem devadesateho roku studoval v moskve, narodil se v new yorku… jeste bychom se u nej meli stavit, az budeme odjizdet z anglie.
anglicke dojmy: auta nejenze jezdi opacne, ale bez ridice! nez si zvyknete, tak vas pohled na znudenou slecnu lakujici si nehty na miste, kde ocekavate ridice, ponekud znepokojuje. taky jsme prvne malem nasedli na autobus jedouci opacnym smerem. jinak londyn (rekl bych)
se zbytkem anglie moc nespojuje – mozna to, ze je nejakou nahodou na stejnem ostrove. v internetce meli nainstalovanych asi patnact jazyku, vcetne skutecne exotickych (mimochodem, anglicka klavesnice (uk) ma zavinac uplne jinde. tam co je strednik mam ten dojem – mezi tim mnozstvim klavesnic samozrejme klasicka americka nebyla ;)
spali jsme jako dreva, a protoze jsme se vzbudili az v jedenact, uz jsme toho v patek moc nestihli. zjistovali jsme ceny transportu na sever (vlak drazsi nez letadlo, ale to je myslim o anglii obecne zname), a
nakonec jsme to vychytali docela dobre. national express ma zvlastni sluzbu, ktera se jmenuje fun fare a umoznuje cestovani po cele britanii za libru (ano, padesat korun!), pokud 1] si listek koupite dostatecne v predstihu (asi dva az tri tydny) a zaplatite ho kreditkou pres web. kdyz jsme si takhle koupili zpatecni listek, stal nas 22 liber kazdeho, kdybychom si kupovali normalni na kase, stal by jen na cestu tam kolem triceti… problem s tim, ze nemame kreditku, jsme vyridili tak, ze jsme po navratu dali jamesovi penize v hotovosti a on to zaplatil ze sve kreditky. jde to tak lehce, ze jsem se az divil. sice mate misto listku divny kus sjetiny z tiskarny, ale minimalne pri ceste tam jim to nevadilo.
vecer odjizdel james pryc, takze nas nemohl nechat jeste na jednu noc. to byla komplikace, kterou slo resit dvema zpusoby: zaplatit 12 liber za hostel nebo dobrodruzne prespat v parku hampstead heath, jak nam to james doporucil…
