nechce se mi pracovat. nechce se mi nic řešit. nechce se mi nic číst. nechce se mi nic psát. (no tak leda tady toto, ale s prací je to slabší.)
a chce se mi tak nejspíš spát. ale to si bohužel nemůžu dovolit – vzhledem k tomu, že stavební sektor byl zdá se již téměř odklepnut do mé péče (už jsem si zjistil, co znamená tajemné slovo remuneration) a nemůžu se vyhnout ani jiným povinnostem.
ovšem víkend stál za to – nakonec jsem všechno ustál, ba i zodpovědnost na má bedra vloženou. datatransfer byl moc fajn, jen mě trochu děsilo, když jsem zjistil, že jsem zodpovědný za projekci (o ovládání daných přístrojů jsem nevěděl skoro nic) – a půl hodiny před začátkem se technika dala na trucování a že prostě nepojede. velké díky kombajnovi, který zkoušením všech čudlíků přišel záhadě na kloub. mačkat play a stop už jsem pak zvládl i bez něj. výborně jsem si pokecal se spoustou lidí, užil si kavárnu alfa, otevřenou přes čas jen „pro nás“ a celkově jsem byl spokojený. spousta nových a zajímavých digitálních filmů/klipů/reklam, za jejichž sledování jsem byl nakonec ještě zaplacen…
jenom mě mrzelo, že jsem kvůli tomu prošvihl celý ten obrovský mumraj poezie bez hranic. hlavně proto, že tomáš v. vyhrál soutěž ve slam poetry a získal tak krom nehynoucí slávy taky 30 litrů :)
