:: flashbacky

vymyslel to =M=. ale já jsem na to myslel taky, když kombajn prohlásil, že film před soumrakem je lepší než terminátor 2.

no vážně. a tenhle film je pokračováním úplně jiného filmu, který se jmenoval originálně před úsvitem a kdysi patřil k mým úplně nej nej filmům (to mi bylo těch osmnáct)… málokdo ze zúčastněných mé oslavy osmnáctin si pamatuje, že jsem se tehdy pokoušel povykládat jeho děj dvěma američankám, bohužel jsem si celou dobu pletl sunset a sunrise, takže to nebylo úplně ono. nehledě na to, že po dvou třech zapálených
absintech (a ty si jistě pamatuje minimálně právě kombajn) moje výslovnost asi nebyla ideální. když mi bylo osmnáct, byl jsem mnohem sebejistější. psal jsem básně. poprvé jsem se zamiloval a dělal kvůli tomu šílený povyk. měl jsem všechno na háku. strašně jsem se těšil na vysokou, protože jsem si zcela vážně myslel, že to bude paráda. a nejen proto, že přestane otravné chození na osmou (nebo nedej bože na sedmou) a nebudu muset poníženě lozit s omluvenkama… myslel jsem si, že během následujících pěti let zjistím, co bych vlastně chtěl s
životem podniknout.

jinými slovy, byl jsem poněkud naivní… cynismu jsem se teprve začínal učit. nebo se mi to tak alespoň s odstupem zdá. taky jsem mnohem mnohem víc času trávil u knížek (internet po modemu nebyl žádná sláva, a rodiče se dívali na účty poněkud podezřívavě). ožralci na mě řvali „kurva buzna lennon“… no a víc už radši nic. beztak se propadám jako obvykle do nostalgických vzpomínek, zvláště že si tu pouštím klasiku z moc dávna – yez/omnicolour – homegrown friend (po rozbalení lze přehrát ve winampu). grow your own friend…

ps: mimochodem, mám teď brýle, co jsem nosil snad ještě dřív, někdy v šestnácti… rozbil jsem si ty své aktuální a ty mezitím jsem asi propil… v pondělí si musím jít pro čočky, protože takhle vypadám jako dean read křížený s normalizačními moderátory československé televize… ale jinak elektrick manni zahráli skutečně výborně ;)