:: petanque ve dvanácti lidech

ulice schovaná v brně za pivovarem. to je pro mě ideální bydlení.

v pondělí jsem trhal rekordy… spát jsem šel pozdě, musel jsem se totiž podívat, jak dopadly volby na všech důležitých místech, třeba v komíně (okrsek, kde jsem sčítal), v masarykově čtvrti (tam jsem volil) nebo ve zbýšově (tam volí kombajn a vždycky ho lituju, co to tam má za lidi). ráno se mi kupodivu podařilo nezaspat a dopoledne jsem si vcelku s chutí napsal poslední zkoušku. na skleněné louce na terásce na střeše jsem chvíli relaxoval s obdobně postiženými a po zbytku pracovní doby jsem měl dojem, že už si zasloužím flákáním. velmi zajímavá session – petanque ve dvanácti lidech. následně jsme se přesunuli do zbrusu nového trendy podniku: středověké krčmy. vypadá to tam opravdu dobře, i když to není zrovna nejlevnější. ale atmosféru to teda má. pokud by vás ovšem napadlo popíjet kormu (pivo+medovina), dejte si pozor – kocovina druhý den byla skutečně nepříjemná.
v úterý večer jsem už chtěl jít spát, ale nakonec jsem si pustil pár věcí ze svého archivu – falcon, stereoman… a začal jsem si číst knížku, co mi půjčil introvert. haruki murakami – norské dřevo (btw. tu recenzi napsal michal hvorecký). norwegian wood… v doslovu je dobře vystižený pocit, který japonci chápají v jeho estetickém rozměru. mono no aware – bolestný patos věcí. nic o tom nevím, ale zjistím si to. to je totiž přesně přesné. kam jen jsem založil svou kazetu s pj harvey? is this desire?
np: dj danger mouse – grey album. dost pozdě. ale lepší než nikdy. mimochodem, v komíně mají moc pěknou radnici, teda hlavně ten interiér…