:: bydlím u blaženky

a oproti minulému týdnu už spím v posteli. dále v tomto čísle: co je lepší, vést religionistické debaty s bulvárním novinářem u brouka nebo večeřet se želvami v památníku jaroslava ježka?

na mou duši, všechno je to pravda. u blaženky se jmenuje ulice, a během minulého víkendu se mi povedlo s pomocí rodiny regulérně přestěhovat. mám tu sucho, teplo, slušnou spolubydlící. taky postel, počítač (zatím bohužel offline) a mikrovlnku. po návratu z polska jsem nelenil a jal se poznávat místní kraje. smíchov je nesourodá oblast, kde může překvapit kdekterá odbočka. s m.s. jsem zašel do sluníčka, což jak název napovídá, je velmi optimistická čtyřka, čehož důkazem budiž, že ze dvou plánovaných piv bylo šest (plus opakovaná výhra ve fotbálku nad rulery z místního pivovaru). s nechvalně proslulým katolickým bonvivánem jsem u brouka (jiná slavná smíchovská putyka) zase velice hluboce diskutoval nad filozofickými tématy, až z toho málem konvertoval na buddhistu a zachránil ho jen včasný útěk na venkov. o dva dny později majitel našeho útulného bytu pozval mě a míšu, mou spolubydlící, k sobě domů na večeři. bydlí v památníku jaroslava ježka na kaprově ulici, což je podle mě nemalá krutost. jeho přítel připravil naprosto vynikající lososovo-zeleninový koláč (nebo jak tomu říci – každopádně recept bych si vzal hned), pak jsme popíjeli dobré víno a po cestě domů jsem ocenil, že poslední denní tramvaje jezdí až letmo po půlnoci (a propos, nevěděl jsem, že želvy 1) strašně moc souloží 2) mohou být vybíravé v jídle).

tuto neděli jsem potkal pala a taky našeho hosta z předloňského zoomu, danju lebeděva. z komorního setkání v nodu se stala vinou dvou milých australanek trochu delší party: ale aspoň jsem mohl machrovat se svou vizitkou „1. bankovní bloger v čr“. taky jsem mu vrátil poslední knihu p.k.dicka – převtělení timothyho archera. svoji kritiku na ni beru zpět: moje chyba, že mi tak dlouho trvalo prokousat se tím až do konce. má to myšlenku a je to zajímavě napsané, jen jsem měl smůlu, že jsem to pořád odkládal a četl různě na letištích a podobně. v jedné ze vzácných chvílích volna jsem si taky spustil poslední dannyho hru. myslím, že má pravda trochu specifické publikum (respektive, chce to orientovat se v českém internetovém podsvětí, abyste si to užili a dohráli), ale povedla se fakt moc. pokud tedy znáte: radka h., radima h., věru pohlovou, guybrushe threepwooda, sivého čtveráka a kartinki (btw. dvě témata z poslední doby mi včera skutečně zpříjemnila konec pracovního procesu!) – tohle je hra, na kterou jste čekali několik let. takže neváhejte: stáhněte si sivou rybu.

jinak se omlouvám, ale na icq se asi hned tak neobjevím. na gtalku ale jsem, a na maily reaguju víceméně okamžitě. pro pražské soudruhy: dnes jde do baru skutečnost, protože tam vystupuje jedna z nejlepších brněnských skupin, urband. zítra pak večer odlétám zase do varšavy, a ještě nevím, kdy se vrátím zpátky :) ale proč ne – polské volby dopadly v zásadě lépe, než se čekalo, je vidět, že zabrala smsková kampaň hlásající toto: rozhodnutí jít k volbám – 2 minuty. cesta do volební místnosti – 15 minut. akt volby – 5 minut. pohled na poražené kačery – k nezaplacení :D více se dočtete u mého lodźského kolegy.

jinak se nic zvláštního nestalo – pražský přízvuk jsem chytit nestihnul, KB mi omylem zablokovala stávající kartu, v práci dělám DJe a v mé stravě se objevily anglické prvky (fazole v tomatě a mars tyčinky). podle očekávání je mi občas trochu smutno, a zcela překvapivě mám chuť napsat po letech nějakou básničku. ale u chuti asi zůstane, protože ten správný moment nepřichází, je to pořád jen pocit. a tak. a ještě něco: jsem tady daleko víc ospalý. možná je to podzim, ale nechce se mi tomu věřit.