:: vyhodili mě z práce

no, to jsme jednomu kolegovi udělali jako apríl, a docela se chytnul. takže: Apríl! ačkoliv se to zdá skoro nepravděpodobné, je po několika měsících čas na další shrnutí ve formě nudného příspěvku na blog s velkým množstvím odkazů na nepříliš související stránky.

aby z toho měli něco i ti, co nedočtou do konce: pokud rádi cestujete, tak doporučuju mrknout na dva blogy, jejichž autoři se specializovali na tipy na levné letenky (ono stačí hlídat newslettery, pravidelně se rochnit na skyscanner.net a mít dost času – ale je fajn, když to udělá někdo za vás). jsou to letenkyblog.cz a letenkysnu.cz: na základě doporučení jednoho z nich jsme si na konec března koupili letenky z Bratislavy do Milána – stály nás 30€, z čehož 20€ byl poplatek za platbu Visou, nikoliv Visou Electron (chucpe, ptáte-li se mě). samozřejmě to znamená on-line check-in a pouhé jedno palubní zavazadlo – no ale tak už to s low-costy chodí. do Milána jsme jeli za Nikosem a Sarah, kteří byli u nás v Praze v únoru (a ozvali se nám, když Nikos našel v mém profilu info o plánované cestě do Milána). byli to zajímaví lidé a vydařený výlet. Nikos je Řek, reklamní fotograf, který žil v USA i Brazílii, teď už 12 let v Milánu. Sarah devatenáctiletá Kanaďanka s krásně nerezignovanými názory a překypující energií – a Nikosova víkendová au-pair.

Milán je asi jedním z nejméně turistických měst v celé Itálii, ale líbilo se mi tam – nejen kvůli počasí, které bylo o řád lepší než v okamžiku odletu v Praze. zašli jsme do Pinacoteca di Brera, prohlédli jsme si samozřejmě slavný dóm, prošli si uličky, kde je víc luxusních butiků než nakupujících a Nikos nás vzal do města Como, kde jsme si udělali večerní piknik u jezera. shodou okolností se v téže době moji kolegové smažili v palbě nevybíravé kritiky, která se snesla na spuštění našeho úžasného spořicího účtu eMAX Plus. no, můžu sice tvrdit: „Já jsem vám to říkal,“ ale bohužel to na věci nic nemění a faktem je, že spustit tento týden web mFestival.cz (udělejte vlastní reklamu pro mBank) je v podstatě nejhorší možný termín – jenže, všechno bylo samozřejmě domluveno dřív, než se atmosféra okolo banky tak výrazně pohoršila, takže to nijak posunout nelze.

jak říkal klasik – ono to nějak dopadne a tak věřím, že přes aktuální štěkot pojede vše za pár měsíců vesele dál, jako by se nic nestalo. ale člověku je občas smutno z toho, jak se mu ne jeho vinou výsledky dlouhodobé práce sypou pod rukama. v připravovaném rozhovoru pro 30minut.cz (absolvoval jsem jej minulý týden a brzy se tak zařadím mezi internetové celebrity jako RH, Adam Javůrek, Tomáš Jindříšek nebo Honza Řežáb) to snad poznat nebude :) mezi offline celebrity mě vzala Barča, když donesla lístky na vyhlášení Andělů. předpokládám, že to, jak jsme stáli v první řadě před pódiem, muselo být několikrát docela jasně vidět v televizním převozu a vyvozuji z toho, že se z mých známých nikdo na podobnou věc nedívá (já bych to taky nedělal), bo se mi nikdo neozval! :) nicméně, přestože to byla akce vesměs velmi trapná, měla i své výjimečné momenty. patří mezi ně kupodivu i vystoupení Jany Kratochvílové – jméno mi bylo dosud pouze mírně povědomé (kategorie: Zombie, výskyt: Radiožurnál/Impuls). nicméně mě to ani v nejmenším nepřipravilo na ono totální peklo. kdybych chtěl strašit něčím děti, tak tohle je ten nejsilnější kalibr. to, co tam předvedla, rozhodně nemělo být na obrazovce před 22 hodinou – masakr, který by imho nezapadl ani na 4chanu. no a zlatý hřeb večera: Anděla ve skutečnosti vyhrál ken_tek.

situace je nadále příznivá v konzumaci filmů a knih. konečně jsem viděl kultovní klasiku Donnie Darko (a ano, nedá se to moc vysvětlit), taky Milionáře z chatrče (stojí za to) a český  dokumentární film Baluty. Zatímco první dva filmy ani nepotřebují nějaké vysvětlování, ten třetí asi neseženete tak snadno (hint!hint! :) ale přestože zobrazuje Poláky z lodžské chudinské čtvrti jako něco mezi stereotypem rumunských cigánů a retardovaných antisemitů (vážně by mě zajímalo, jak se na to koukali v Polsku), je to velmi silná podívaná.

na úplně opačné straně hodnocení je pak chudák Frank Miller – pokud jste jeho film Spirit ještě neviděli, buďte rádi. Barča si myslela, že by to mohl být tip pro mě (a ani se nedivím, já bych si to možná myslel taky – i když bych bez ověření na csfd do koupě lístků nešel), ale tenhle film nemůže podle mě obhajovat ani nejzavilejší zastánce a fanoušek Franka. jestli to opravdu chtěl udělat takhle, tak asi frčí na cracku. nemělo to hlavu, ani patu, ani děj, ani vtip, ani to nebylo drahé, plné super triků, ale ani solidní béčko. zmetek :(

ještě nechci zapomenout na vynikající knížku: Teror v mysli Boží, jejímž autorem je Mark Juergensmeyer. možná by mě zajímal stejně jako kniha i on sám – protože při svém putování po světě a sbírání materiálů pro knihy o náboženských fundamentalistech se osobně setkal (a co je důležitější, snažil pochopit) s americkými extrémními pravičáky, co stříleli po doktorech na potratových klinikách, s největšími radikály na židovské i palestinské straně, s bývalým vůdcem sikhských rebelů v Pandžábu i s členy japonské sekty Óm šinrikjó. kniha relativně velmi srozumitelně vysvětluje, jaké podmínky vedou do situací, kdy již není úniku a dochází na teroristické útoky, zvenčí obvykle zcela nepochopitelné.

to jsou vážnější starosti, než ty, které otřásají nebo spíš „otřásají“ naší zemí. ačkoliv nechci tupost většiny svých spoluobčanů nijak bagatelizovat, osobně si myslím, že zvládnu i tragikomické duo Paroubek+Rath – koneckonců, Slováci se Fica obávali podobně a dnes mají Euro a smějou se nám do ksichtu. jak ale velmi trefně poznamenal Jiří Hlavenka (mimochodem, snad každý příspěvek na jeho blogu je tak 15x lepší než cokoliv, co jsem viděl v kterýchkoliv českých novinách za dlouhou dobu – a to i pokud s ním třeba ne vždy souhlasím), komunistů se je třeba bát už jen proto, že jejich voliči, jak prokázal výzkum Akademie věd, si na rozdíl od svých soudruhů vystupujících na veřejnosti, neberou servítky a říkají to na plnou hubu: hoďte to všechno zpátky, tak jak to bylo. bliješ? no, bliju… (a onehdá v Respektu psali o výsledcích podobného výzkumu na téma mladí lidé narození po 1989 a jejich názory – a je vidět, že jed se předává generačně a bude ještě nějaký čas toxický).

co jinak – jinak jsem zašel na konferenci CPOM na téma Blogy a média a (sorry, Adame) bylo to tristní. většina vystupujících nepochopila, o čem to je, další to pochopili, ale vůbec neumí mluvit (proč mě to sakra u novinářů pořád překvapuje?) a jediné solidní vystoupení měl Tomáš Bella ze sme.sk. ti taky jako jediní asi pochopili, která bije a jsou samozřejmě o světelné roky před českými médii. na místě byl i Ivan Derer, kterému teď nedávno vyšla v edici Respekt kniha – je dobrá, pokud máte rádi specifický styl, což pochopíte po přečtení dvou tří příspěvků. pokud se vám jeho blog (za)líbí, kupte si to.

Zbyňa nás vzal jak na vyhlášení Cannabis cupu, tak na 11. narozeniny Growshop.cz, kde jsem potkal i docela nečekané známé a obecně si užíval, jak se na téhle akci sešli lidé zcela nerůznorodější – dredaři, šampóni, manažeři i tatíci. v bílé košili a kalhotech od obleku jsem tam ale byl asi jediný – ale zase jsem poprvé vyhrál něco v tombole (jednou se mi to povedlo na některém z prvních FSS plesů, ale to byla sociologická odborná knížka, kterou jsem společensky unaven ztratil asi tak deset minut po výhře, takže to nepočítám).

taky jsem se (v podstatě napotřetí) domluvil s lidmi ze zajímavého projektu Spottedbylocals, že se zapojím do jejich pražského týmu. bude to jistě nějaký čas trvat, ale předpokládám, že za pár měsíců si moje příspěvky budete moci přečíst – do té doby (ehm.. doufám, že i následně) mi můžete radit, kam v Praze zajít. ideálně mě tam vezměte s sebou ;) samozřejmě nějakou představu mám, o spoustě těch míst jsem se už na blogu zmiňoval: Cross club, bar-čajovna Aida, vegetariánská Lehká Hlava, kultovní žižkovská putyka U vystřelenýho voka, nově předělaný experimentální prostor NOD (pozor: ve středu 15.4. tam bude street battle Facebook vs. Kyberia feat. Palo Fabuš!), na Svijany do Rozjetý žáby (pomezí Vinohrad a Vršovic), karlínský Charleston nebo Popocafepetl (kam jdeme tento čtvrtek s Barčou na romale rap v podání méně slavného Bengy, který je Báry spolužák). trochu mě hatí plány Kombajn, protože mu to stěhování do Prahy úplně nevychází a já potřebuju ke článkům fotky ;-)

před pár dny začalo jaro oficiálně i pro naše kočky: mají teď nainstalovaný padací most z balkonu ven, takže mohou poletovat po venku. již druhý den nám poděkovaly přinesením zakouslé myši vedle postele, takže předpokládám, že jsou spokojené. já sice myši nenosím, ale spokojený jsem většinu času taky. měl jsem dvě moc vydařené narozeninové oslavy, jednu v Praze (fotky již brzy on-line) a druhou v Brně, podíval jsem se do Nivnice (a bylo to super po všech stránkách) i do Prostějova na tetinu zlatou svatbu, a mám v hlavě pár plánů, které si už opravdu zaslouží shrnout do formy jednostránkových projektových kartiček. Jen občas to na mě padne, že bych si nejradši lehl na podlahu a vsáknul se do ní. Ale to už se asi nezmění.

abych nezapomněl: jak většina z vás ví, mamka studovala na brněnské fildě religionistiku, ale taky se léčila s docela nepříjemnou nemocí. v březnu jsem byl na její magisterské promoci (jako jedna ze tří měla červený diplom!) a velmi zajímavou práci o prosazení monoteismu v rámci judaismu po návratu z Babylonského zajetí si určitě přečtěte.

tož tak. předpokládám, že jsem na hromadu věcí zapomněl, ale pro dodržení autentičnosti už to nebudu zpětně upravovat, a stejně mi to jako obvykle nakynulo až obludně. tak zas někdy.