:: prohlašuji jaro za zahájené

mé nářky byly vyslyšeny. sice se neoteplilo moc, a dnes večer jsem se při čekání na rozjezd trošku klepal, ale co – tvrdím, že je jaro a ostentativně jsem si dnes nevzal zimní bundu. (ano, tento zápisek je opět o něčem úplně jiném, než čemu by napovídal perex, takže až budu následně hledat, jestli jsem o něčem už nepsal, zase to budu muset jak magor prohledávat tři týdny dozadu a nakonec nenajdu nic.)

měl jsem předsevzetí netoulat se tento týden po večerech po hospodách – a zatím se mi to vůbec nedaří. v neděli jsem sice byl po nějakém čase opět zcela nadšený z hodiny polštiny (vzhledem k tomu, že jsem se přihlásil ke květnovým státnicím, budu muset na svých (ne)znalostech pilně zapracovat), ale následně jsem 1) pár lidí rozhodil 2) a/nebo naštval svou jistě přehnanou družností 3) tančil se slečnou, jejímž životním údělem je nenávidět mě a hlavně 4) po delší době viděl míšu a míšu – a s tím druhým, šéfem těch nejkultovnějších pornofekálních akcí jako je jistě obšťastník a python reality hack (nabádám vás – jste-li z prahy, hlasujte pro slézání uxbridge road a pak se ho taky skutečně zúčastněte!!), dělal v pomalém baru ostudu. michal je má nejoblíbenější pražská kamarádka a asi si ho odtam někdy odvezu natrvalo, protože nikdo jiný nemá tak geniální nápady jako on. nebo minimálně nikdo nemá nápady jako on. já bych je tu i napsal, ale pak by se ti slušnější z mých čtenářů se mnou přestali bavit.
včera jsem se plácal tak porůznu – sice jsem přišel dělat mikuláše do artu, ale odmítl jsem neopakovatelnou možnost zhlédnout jistě skvost (sic!) italské kinematografie fantom opery (a ňadra asie argento) (mimochodem, csfd ma nový vzhled… nevím, jestli je to krok správným směrem, snad že nejsem zrovna fanda do těch nových odstínů, ale to je asi o zvyku). ale aspoň jsem si chvilku vychutnával ken_teka a korela a to jak jsme děsili kulidu. chápu, že někomu může připadat .. neobvyklé, když plánujeme, že korel bude utíkat po poli a my se za ním ve čtyřech lidech (ožralí) poženeme, a budeme po něm házet kameny. a propos. nejlepší blog má právě korel. ještě jeden související bonus: tomuhle říkám trefný popis.
dnes jsem měl v plánu zajít na silný kafe. pro změnu art – ovšem nezadařilo se. přišel jsem a bylo mi řečeno „že se film ztratil někde po cestě“. místo něj finský film, o kterém mi ovšem včera robert řekl, že nestojí za to. náhradní program jsem ovšem měl více než příjemný, čili toho až tak nelituju. ovšem ztracený film jsem ještě nezažil.
dnešní spot je ve skutečnosti důsledkem toho, že se snažím odkládat práci: článek o rádiích, televizi a telefonování na internetu. ale při hledání nějakých relevantních informací jsem kupodivu narazil na pár docela dobrých stránek: co takhle třeba skoro 2500 rádií snad z každé země světa? já si tam našel (mimo jiné tedy) rádio nadzieja, které vysílá v łomże, kde bydlí babička. jak jsem si tak poslouchal polední zprávy, cítil jsem se jako u ní na návštěvě :) jinak je to samozřejmě hrůza děs, ve tři tam pustili papeže, pak zase nějaké mariánské hitovky a obecně je to tak nechutný střední proud, že dlouhodoběji se to poslouchat nedá. při hledání článku o snaze bbc etablovat internetovou televizi jako součást televize veřejné služy (nebo jak se u nás – chybně – říká: veřejnoprávní), jsem natrefil na článek svého bratrance (faráře), což mě překvapilo samo o sobě a pak ještě dvojnásob, když jsem si ho přečetl: mají homosexuálové vychovávat děti? – maximální souhlas a obecné poučení pro dnešní den (ano, je velmi banální): „Ono to ale pořádně nejde někoho na osobní rovině respektovat a ctít a na druhé straně na něj sice jen teoreticky, ale přece nadávat.“ a je lhostejno, jestli je to otázka homosexuality, rasy, přesvědčení či národnosti. dobře to znám: jak mám třeba nadávat na rusy, když s jedním pravidelně popíjím (a s jednou bych rád častěji). (tady jsem si vzpomněl na jeden úžasný text, který si hrozně chytře dělal legraci z „puritánů“ beroucích některé pasáže starého zákona doslova – ale nemůžu to najít, tak mi držte palce, a třeba si o upalování tchýní přečtete příště.)

ps: panenka si mě přidala do blogrollu. dobrý důkaz, že je skutečně divná. witkacy (s.i.witkiewicz – něco vyšlo i česky), jehož hry teď čtu, je taky divný, ale jinak. nejdivnější je ovšem prací prášek, který mi zašpinil oblečení, na svém oblíbeném tričku mám teď zvláštní vrstvu šedých žmolků. někdy se té budoucnosti děsím…