Vida. Tak se mi povedlo ten rok od příspěvku na blog překonat. Ale pořád to nevzdávám – takže tady je jedno dlouhatánské shrnutí, co se se mnou dělo za ten uplynulý rok.
Vezmeme-li to od toho nejpodstatnějšího, tak naše druhá dcera Ella už má víc jak půl roku. Jedno dítě dobrý, dvě děti lepší! Ovšem samozřejmě platí, že jestli mít jedno nebo dvě děti, je to setsakra rozdíl. Ale holky jsou super – Ella je moc hodná, krásně spí a vůbec prospívá, je to veskrze „pozitivní“ dítě; Dorotka za ten rok taky neuvěřitelně dospěla a sestřičku má moc ráda, zatím ani nijak moc nežárlí, snažíme se jí ale samozřejmě co nejvíc věnovat. Jistě i příklad sestřenic je velké plus (dohromady ten grrl power gang všude okolo narušuje jen sestřin Davídek, který za chvilku oslaví první narozneniny). Moc si vážím toho, jaké máme štěstí, že máme ty dvě úžasné holky a jakou mám skvělou ženu :)
V mém pracovním životě se toho vlastně moc nezměnilo, i když… Po pěti letech spolupráce BMW neprodloužilo kontrakt s iCrossingem, jehož jsme byli subdodavatelé – ale nakonec jsme se (stejně jako kolegové z některých dalších zemí) domluvili s novou agenturou a tak máme tu možnost ve spolupráci s BMW Česká republika pokračovat a dokonce ji v některých ohledech snad ještě prohloubit. Náš tým v rámci Influencer.cz (jo, novej web bude!) se docela podstatně zvětšil a začínáme připomínat víc agenturu než sdružení čtyř freelancerů. Jarda je právě rok v pozici CEO a do roka do dne máme teď dokonce vlastní kancl – respektive dva. V Brně na Poštovské (návrat po 10 letech!) a v Praze v Růžové, kousíček na vlak. Školil jsem lidi z Masarykovy univerzity, Jihomoravského kraje, v Kenticu, J.A.P. (nejzajímvější business case použití Instagramu, jakou jsem v ČR potkal), na Digisemestru, pro Czechtrade, v Nazuby.cz nebo Allianz. Zajímavé pro mě jsou kontinuální konzultace pro Preciosu a Direct pojišťovnu – protože v obou těchto firmách jsem už podruhé: Direct byl můj první velký klient v Ataxu (2010) a Preciosa jeden z prvních, když jsem byl na volné noze (2012). Ale ze všeho se vymyká školení pro zástupce institucí, které mají na starosti rovnoprávnost (u nás to je ombudsman, ale v různých evropských zemích to je jinak). Pro asi 25 lidí z 15 zemí jsme s Jardou loni na podzim přichystali školení, které se konalo ve Facebooku v Dublinu a jehož součástí bylo i setkání s paní, která má mnohaleté zkušenosti coby vedoucí „safety týmu“ – lidí, co odstraňují nechtěný obsah z Facebooku. Velmi zajímavý kontakt a zkušenost. Máme také nového velkého klienta – firmu Cetin. Pokud nevíte – poté, co PPF koupila O2, oddělila z něj infrastrukturu – a to je právě Česká telekomunikační infrastruktura (zkratka Cetin). Moc zajímavý projekt a pro mě taky krásný důkaz, že i taková firma může mít skutečně živou a funkční FB page.
Loni v září se konal také čtvrtý Babel Camp – poprvé v Praze, v úžasném prostředí Jatek78 – úžasných ovšem zejména tehdy, pokud není vedro. A kupodivu bylo, což celou akci trochu poznamenalo. Jakkoli byla opravdu fyzicky vyčerpávající, s odstupem času ji hodnotím jako obsahově určitě nejpovedenější. Ba bych řekl, že svým způsobem obnovila moji hodně nahlodanou „víru“ v sociální sítě a jejich využití pro byznys vůbec. Celé to bylo povedené, ale musím vypíchnout tři nejlepší speakery: Polle de Maagt (můj velký vzor), Mick Griffin a Pawel Tkaczyk. Paráda. Dál jsme pokračovali i s Babeltalky – pravidelnými setkáními podobně naladěných lidí v Brně a v Praze – a nejspíš do budoucna taky v Bratislavě (první byl v červnu a myslím, že se to docela povedlo). A taky si myslím, že se nám to docela dařilo – od brněnského vystoupení kluků z Kefíreru, až po prosincové Zprdeleslajdy v Dup36. Ale když jsem se rozhodoval, jestli chystat Babel Camp i letos, nějak jsem ztratil to nadšení a přesvědčení, že to musím udělat. Různých akcí je spousta a ve finále mi dává větší smysl dělat lepší pravidelné Babel Talky (a třeba trochu profesionálněji). Už máme datum prvního setkání v září: stavte se za námi do Gridu 21.9. Dozvíte se třeba o Facebook Workplace pro T-mobile.
Kvůli Elle jsme toho za ten uplynulý rok příliš nenacestovali – loni v létě jsme si ale udělali drobný výlet Švédsko-Polsko (nejkrásnější AirBnB ubytování na kraji Stockholmu), takže se Dora poprvé podívala, odkud pochází Zbiejczukovi – bylo vidět, že kdybychom ji tam pár týdnů nechali, polština ji určitě nebude dělat problémy (a vůbec, i v angličtině se díky sestřenicím a tetě – a taky školce – docela chytá, což mi dělá samozřejmě velkou radost). Loňské babí léto jsme strávili s Filipem a Natálkou (ti se postarali také o nejpovedenější letošní svatbu!) na Balatonu. Původně jsem si představoval mnohem spíš Řecko; ale do Maďarska je to kousek autem a počasí se nám maximálně vydařilo. Užili jsme si tak krásné počasí v už úplně opuštěném Balatonbogláru – naprostá paráda, kterou můžeme jen doporučit :) no a poslední výlet před porodem byl v listopadu do zoo – ve Vídni, taky protože tam mají malou pandu. Mimochodem všude přes AirBnB, kdo nemáte, registrujte se s mým kódem ;) k Vánocům jsme dali tátovi letenky na květen do Paříže a tak jsme v květnu vyrazili – v sestavě já, táta, ségra a Dorotka :) Dora teď vyměnila prasátko Peppu za kačery, takže Disneyland (o víkendu – tuhle chybu nedělejte) byl jasná volba. (Mimochodem, poté, co jsem teď viděl všechny díly kačerů z Kačerova (každý mnohokrát), musím říct, že jsem si vůbec neuvědomoval, jakou agendu tato oslava devadesátkového kapitalismu má. Když se podíváte na seznam epizod, všimněte si: je to z 90% na téma peníze / jejich ztráta nebo získání. To by dneska asi nikdo nenatočil.) Jinak v Paříži s malými dětmi: vykašlete se na Eiffelovku, zejména na frontu až na vrchol. To jsem si měl rozhodně odpustit. Naopak doporučuju (za tip díky 50 nebo kolik let staré kníže M. Šaška Toto je Paříž): Lucemburská zahrada – pouštění báječných retro mini-plachetnic a Aklimatizační zahrada – kde je spousta atrakcí, od kolotočů, přes poníky, divadlo, šlapadla.
No a teď v červenci jsme udělali Elle pas a vyrazili k moři! Chorvatský Medulin byl trochu moc jako pouťová atrakce, ale slovinský Piran opět nezklamal. Dora byla z moře nadšená, Ella to celé taky zvládla (i když v autosedačce cestuje docela nerada). Já utopil brýle (ale naštěstí se je povedlo zase vylovit), zjistili jsme, že i Chorvatsko zachvátila craftbeer mánie, hodili jsme pohledy s chorvatskými známkami do slovinské schránky (došly) a tak celkově jsme se měli pěkně.
Letos v únoru jsme s pochopitelných důvodů nemohli jet s nomády pod patronací Roberta Vlacha na Kanáry, ale jinak jsme toho spolu zvládli dost. Natočil jsem s kluky 4 videa pro jejich video-sérii Jak se podniká profesionálům na volné noze. Bylo to pro mě něco dost nového a mám radost, že s tím snad byli všichni zúčastnění spokojení. Vybral jsem čtyři hodně různorodé osobnosti – Tereza Raabová je moje spolužačka z gymplu – kdo by to byl řekl, že po 20 letech se budeme bavit o tom, jak počítat ekonomické dopady kulturních akcí! Michal Hanych ze Simpletax.cz je můj daňař a právník, takže je jasné, že téma bude jak se starat o finance :) Doporučuju taky jeho knihu Spory s finančákem – Michal se toho nebojí! Tomáše Vtípila znám od mala a je pro mě v mnohém vzorem a taky renesančním tvůrcem – video s ním bylo na téma „jak podniká hudebník na volné noze“… a pokud byste si raději poslechli něco hudebnějšího, doporučuju jeho portrét od Petra Kačírka pro ČRo2 Vltava. Ale největší radost mám asi z rozhovoru s Hugo Hromasem, kuchařem a kamarádem, který vařil na naší svatbě (ej, pět let to je!) nebo na prvním Babel Campu.
Na volné noze ještě dvakrát: v mojí bublině již všichni četli (no dobře, nečetli, ale spíš si koupili) Robertův opus magnum: Na volné noze – osmi set stránkovou bichli. Já ji teda ještě nečetl, jen jsem pomáhal trochu radit se „svou“ kapitolou o webu a sociálních sítích :) A v březnu jsem mluvil na think tanku – záznam už je taky venku, takže pokud by vás zajímaly tipy, jak používat sociální sítě pro freelancery, mrkněte. Jedna z podstatných věcí, která tam zazněla, se týkala toho, že sám nedělám to, co doporučuju – na blog nepíšu (a to jsem netušil, jak MOC to bude pravdivé – tenhle blog post jsem začal psát v dubnu a publikuju ho v září), na FB (skoro) nic nedávám, LinkedIn mrtvý, TW nečtu… Prostě ostuda. Nebo ne?
Hudební tipy – loni i letos jsme jeli na Besedu u bigbítu (pokud se nestane něco hrozného, najdete mě tam příští rok zas, ale nejspíš opět pouze v pátek – jinak pokud neznáte, tak bacha – název klame). Můj idol z doby trackované hudby, Esem, vydal remastrovanou verzi svého alba Enveloped. Kutiman má nové tracky a bude 17. října v Drážďanech.
Filmové tipy – strašně moc jsem se těšil na Trainspotting 2. A dostal jsem vrchovatě. Je to geniální. Smál jsem se, dojímal jsem se, fandil jsem, brečel jsem (+ boží soundtrack). A těším se, že se na to budu dívat znova. Jinak chodím jen na dětské filmy a z těch za mě vyhrává LEGO Batman! Jo a vlastně jsme ještě před rokem nějakou haluzí šli s Laďkou na Bad Moms (= oceníte víc, pokud máte děti / líbí se vám Mila Kunis). Naopak vůbec ne náhodou jsme šli na Příchozí (= moc moc atmoška, super). Seriály nesleduju. Přidal jsem na seznam „viděl jsem“ vlastně jen jeden. Rick and Morty. Ale radši se na to nekoukejte. Jo, a na YouTube se můžete zadarmo legálně podívat na Pouta.
A aspoň jeden knižní tip: Kniha nových zvláštních věcí – tak trochu „jiná“ sci-fi.
Tak zas za rok?
Pingback:Když není téma, není blog | _..Wireless border.._
Europe, and in Ancient Russia