:: hold rozmařilosti v carlisle a danielsoft zasahuje


jen krátká vsuvka o aktuálním dění u naší expedice :) (ze které se vyklubal docela regulérní – opět předprogramovaný – zápisek ;)

v úterý (tj. desátého srpna) jsme ráno přišli (nebo spíš sešli, jsou to jedny schody) do práce, a zjistili jsme, že jsme poněkud nadpočetní. už v pondělí nebylo moc co dělat, protože pršelo a byla zima, čímž odpadlo starání se o zahradu a bylo dost času na blbosti jako čištění kávovaru, doplňování solniček a tak. jenže v noci z pondělí na úterý se nám vytopila kuchyně a tak jsme přišli o všechny zásoby. k jídlu jsme hostům mohli nabídnout jen bagety a polívku a tak jsme s martinem dostali nabídku vzít si den volna. souhlasili jsme a jeli stopem do carlisle, jediného skutečného města poblíž (asi 60 km).

paní, co nás vzala z penrithu, nám doporučila, abychom příště na ceduli napsali nejen místo určení, ale nad něj „prosím“ a dolů „děkuji“. možná to není tak špatný nápad. v centru carlisle jsme si vybrali z bankomatu peníze, martin si potřeboval koupit boty a po cestě jsme se koukali do jednoho obřího obchodu s oblečením, který vypadal docela dobře a levně. nejdřív jsme ale zašli do oxfamu, to je síť obchodů přispívající na dobročinné účely. lidi tam nosí oblečení, knížky a vůbec všechno možné, pracují tam dobrovolníci a výtěžek z prodaných věcí se použije na nějaký bohulibý účel, aktuálně to je myslím humanitární pomoc v sudánu. v anglii je to hodně rozšířené, oxfam obchůdky jsou skoro všude. tady měli fakt solidní výběr věcí, nakonec jsem si koupil deníky adriana mola (první tři díly v jedné knize) a dárek pro sestru. a taky jsme si koupili fair trade čokoládové tyčinky.

v obchoďáku matalan jsme naopak vzdali hold komerci. celkově jsme tam nechali skoro padesát liber, koupil jsem si rolák, trendy košili a mikinu quicksilver (která by i u nás stála skoro jistě víc než patnáct liber). bavili jsme se dobře – silva naše nadšení po návratu okomentovala: „horší než ženské“. shodli jsme se, že nám jen závidí :) dovršili jsme to pořádnou porcí kebabu a po nákupu potravin jsme zase stopovali zpět. na boty nakonec nedošlo, takže martin musel dnes jet do penrithu ;) zpáteční cesta trvala asi půl hodiny, vezl nás strašně milý manželský pár; nejenže znali brno, ale byli v československu poprvé v roce 1972 (austinem mini) a vůbec to byl dobrý pokec.

po návratu jsme měli hodně času, tak jsme se rozhodli skočit na pivo k „sousedům“, do pooley bridge inn, hlavně proto, že jsme slyšeli, že tam taky pracují češi, prý studentský pár. nakonec se ukázalo že jsou čtyři a studují taky v brně na mu. naštěstí ne na fss, to už by si člověk musel skutečně připadat hodně divně… stejně, je to tady díra na konci světa, celý pooley bridge má tak maximálně 200 stálých obyvatel a potkáme tu nejen další čechy, ale ještě ze stejné školy. no haluz. tak jsme se domluvili, že až skončí, tak se staví k nám a trochu zapaříme. fakt je, že já se většinu času stejně bavil se simonem, protože mi přišlo hloupé, aby jen tak seděl a sledoval, jak se všichni baví česky a on je úplně mimo.. potom přišla solidně nalitá shelly, která už předtím asi dvakrát nakoukla, a začala psychovat, ať všichni vypadnou, protože se jí posmívají a mluví česky… no prostě vodka ji moc nesedla (ráno se pak různě omlouvala, noc a hádku s přítelem totiž taky nepřežilo zrcadlo ;) stejně bylo už docela pozdě a hodně z nás muselo brzo vstávat, takže jsme session rozpusitili, vyměnili čísla a šli spát. ještě předtím jsme se simonem shodli na hlavních třech otázkách, které by mělo lidstvo vyřešit: 1) smysl života, vesmíru a vůbec (a to s nějakou lepší odpovědí než 42, prosím pěkně), 2) proč nejsou všichni lidi v pohodě 3) kam se ztrácí liché ponožky.

no a nakonec ještě jeden velký dík dannymu. úplnou náhodou jsem totiž zjistil, že ač z woken při instalaci některého z mnoha užitečných programů zmizela česká klávesnice, v dosu zůstala. takže teď píšu v editu. jenže to by bylo stejně polovičaté řešení – ale díky danielsoft editoru může text lehce převést z dosového kódování do cp-1250 a je to :)) hurá!


ps: je čtvrtek, prší a já si uvědomil, že je naprosto nejvyšší čas dopsat články pro konec konců, takže výlet kolem jezera se pro mě nekoná… no co, třeba to vyjde příští týden…


Archivní komentáře

(kombajn – 13.08.2004, 11:40:43 – – )

zmenil bych prioritu otazek… me by nejvic zajimaly ty ponozky. moc se na vas tesim… uz to mam skorto posvecene, uvidime… tentokrat nechci nic zakriknout…

(=M= – 13.08.2004, 13:24:47 – – )

AdamMe, mně se ztrácejí sudé ponožky, liché mi pak zůstávají. :-)

(Irenka – 13.08.2004, 17:12:45 – – )

no, ty ponozky me taky zajimaji…pokud to nedela ponozkozrout z Pratchettova Otce prasatek, tak uz fakt nevim…ale jinak dik za darek, uz se tesim ;)

(MorbidAngel – 14.08.2004, 22:10:23 – – WWW)

Co že se vám to dějě s ponožkama???

čeština (danny – 15.08.2004, 21:11:13 – – )

ještě to napíšu sem: čeština je ctrl+d
a pak příslušné číslo (6=ž atd)


Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.