nacionalism – one of the worst ideas ever / nacionalismus – fakt špatný nápad

(česká verze níže)

Most of this article has been written few months ago (before elections) when there was the peek of the discussion on „national interests“. Now, with Roman Joch being an advisor to our new prime minister, it’s probably time to publish it. I certainly hope that this text will earn me a prominent place among „traitors, liberals and humanrights scum“, so when the nationalists will take over, I’m ready to be hanged.

Tento text jsem napsal z větší části před několika měsíci, když už mi všechny ty kecy o „národních zájmech“ fakt hnuly žlučí. Mezitím jsem to nechal uležet, ale vida Romana Jocha jako poradce našeho premiéra (pro oblast zah. politiky a lidských práv!), je asi na čase to publikovat. Předpokládám, že tento text mně zajistí prominentní místo ve společnosti dalších „zrádců, liberálů a zastánců tzv. občanské společnosti“, takže až budou národovci u kormidla, vyfasuju prominentní kandelábr, na kterém se budu houpat…

(or a lament on nationalism, national interests and other bullshit)

I was born in 1982 in Brno, Czechoslovakia, as a son of a Polish father and a Czech mother. On the Czech side, we have been a strictly protestant family with my grandfather priest, on the Polish side everyone is of course catholic. I’m proud on both of „my countries“, I love both languages (and it’s kind of funny that you say „mother tongue“ in Czech and „father tongue“ in Polish – so it actually fits). I’m also a proud local patriot, promoting Brno and being a fan of local football and ice-hockey team.

But if someone tells me I should stop talking to people from Ostrava, because they’re fans of Banik, and therefore all of them are thieves, crooks, catholic idiots and usurers – I will probably doubt the mental health of such a person. Of course you wouldn’t start hating them – even the football rowdies meet after fights for a beer sometimes and they kind of respect each other.

But tell an average Joe the same cliches – and use a nation instead. You have quite a chance nobody will send you to a mental clinic, the opposite – even stupider stories and ideas will pop up. Not German, but „Kraut“. Not French, but „Frog“. And we still live in Czech republic, generally a very tolerant country. Check Poland and Slovakia if you want more radical opinions. 

I don’t want to go too much in the academic details, but if you don’t share the view nation is an imagined community, I can direct you to many books on the topic (Benedict Anderson – Imagined Communities, Ladislav Holý – The little Czech and the Great Czech Nation). The fact is that nationality – in the meaning it is used in continental Europe, so rather ethnicity, than nationality in the Anglo-Saxon world – has not been that serious distinction for most of the history. More important was one person’s religion, class status etc. If you were a slave, your ethnicity wasn’t important as long as you understood orders. Moravian Brethern (Jednota Bratrská) that gave Czech culture personalities like Comenius or Blahoslav and introduced one of the most sophisticated translations of Bible – they had its German part (that was suppressed pretty much the same way as the Czech one). 

The nation as an unifying aspect of a society is a sad child of industrial revolution and romanticism. To help the rise of working productivity it was important to unify the language, illiteracy started to decline and the government was more centralized than ever before. This suppressed the local identity in favour of new born concept of national identity that started partly as cultural phenomena, but was very soon used for political goals. Earlier in Middle Ages and in the beginning of the modern era the mobility of people was usually low and their intellectual horizon could hardly include the whole concept of a national state. French Revolution and the counter-action already used the concept of a nation. And so both the noble class and those whom they ruled had something to tight them – as other older concepts started to lose the influence.

And so in the middle of 19th century Italy was united under a central rule even though not more than 10% (Wikipedia source says 2,5%, but I doubt it) of the population could speak and write official Italian language (the use of local dialects is still very common there – 150 years after, 100 years after mass media influence and 50 years of TV broadcast – which is killing the regional and local varieties). What else is Italian nation then a political concept?

It might be true that Czech language went through a revival thanks to these conditions. But as we can see on a daily level, it doesn’t mean the idea of Czech nation would be less absurd. In 90’s when Czech and Austrian government met, there were Klaus, Kühnl or Schneider on the Czech side and Klestil, Lacina and Dohnal on the Austrian side (hint: these are German surnames of Czech guys and Czech surnames of German guys). And Brno was a German city while Vienna a Czech city. And the whole story of Bratislava? Which capital in Europe has a name invented in 19th century (and adopted in 1919)? Even Masaryk (first Czechoslovak president) said that Prespurk (that was the original name of Bratislava) is not Slovak, nor Hungarian, but Austrian. But it was the need of new born Czech state to keep the name and access to Danube. And in a similar fashion, Czechoslovakia needed Tesin as well. The region was ethnically very mixed and the majority was Polish – but there was also the only northern railway to Slovakia – and that was crucial for the functioning of the state. Thus a democratic plebiscite was out of question (as it would probably end up in favour of Poland).

People living in the Břeclav region (border town close to both Austria and Slovakia) have many things in common with their neighbours from behind the borders. It’s customs, lifestyle, vineyards, cuisine and mentality. What have the Austrians living close to Czech border in common with Tirol? And what has Slovácko (a region close to Slovakia) to do with Northern Bohemia? Language and passport – as these 200 years of setting strict borders gained some success. We „managed“ to make our country homogeneous in terms of nationality. Brno used to welcome newcomers from as far as Flanders and Swabia and was never „one nation“. Now it’s Czech. Or Moravian?

And yes, this brings me to another paradox. So called Moravian nation. Tell me what it should be. What the hell it should be? There are totally different regions – Haná (broad accent, broad fields, flat land in the center of Moravia), Valašsko (the mountains by the Slovak border, very independent, quite a lot of protestants, very traditional, keen on their home-made spirits), Slovácko (south, by the Austrian and Slovakian border, lowlands with wine) and Vysočina (on the western side, hilly, more similar to Bohemia, in the language as well as for example by the architectural and urbanistic similarities). Since the unification and centralization spreads from the center (that is Prague), Moravian regions are much more unique and different than these in Bohemia. Unifying „Moravian idea“ is even more bizarre than the usual nationalistic concepts. Claiming the roots in Great Moravia (short-termed, tribal empire in 10th century covering most of nowadays Czech Republic, Slovakia and parts of Austria and Poland) is just ridiculous, trying to codify official Moravian language looks silly (how to do that with 4 different dialects) and using it in the end for political reasons – I quite understand why most of people in Moravia don’t claim Moravian nationality, but identify themselves as Czech in the census.

OK, and now tell me what you mean by the national interest – maybe the winning of world championship will make all pub owners happy? But many people don’t like all the fuzz and they’re not sport fans (I am). Or is the national interest to make foreigners come and spend money here? Even here you find people who have more benefits out of that than others. Normally each one of us as individuals, as people from a city, a location or a region, we have different interests. Often one goes against each other. Even though it is not a game with zero sum.

Well, it got quite long and boring – so just a final thought. Even though I don’t like EU very much, thanks for it, because it restored the idea of unity in Europe, cross-border cooperation and it helped people to lose the fear from other nations. No big thing, but each success against nationalism is good for me.

– CZ – 

(aneb nesouvislé lamentování nad otázkou národních zájmů, nacionalismu a podobně)

Narodil jsem se v roce 1982 v Brně, v Československu, jako syn polského otce a české matky. Z české strany byl můj dědeček evangelický farář, z polské strany jsou všichni do jednoho praktikující katolíci. Na obě „své“ země jsem hrdý a mám moc rád oba jazyky – ten mateřský, češtinu, i ten otcovský, polštinu (v Polsku se totiž říká „otcovský jazyk“ a tím je pro mě skutečně polština). Jsem také lokální patriot a snažím se propagovat Brno, fandím místnímu fotbalovému i hokejovému týmu.

Ale kdyby mi někdo řekl, že v rámci svaté války proti Baníku Ostrava se mám přestat bavit s kýmkoliv z Ostravy, protože jsou to všechno zloději, křiváci, panbíčkáři a šmelináři – asi si budu ťukat na čelo. Jasně, řeknete si, to je přeci taky blbost a dělají to jen omezená hovada – a i ti rowdies se po bitce často potkávají normálně v hospodě na pivu a jeden druhého svým zvráceným způsobem respektují.

Ale řekněte průměrně inteligentnímu (ba i nadprůměrně inteligentnímu a vzdělanému) člověku podobná klišé o příslušnících jiného národa a máte slušnou šanci, že nikdo vaši příčetnost zpochybňovat nebude a ještě se několik lidí přidá a vaše historky trumfnou dvojnásob. Nikoliv Rusové, ale Rusáci. Nikoliv Němci, ale Skopčáci (nebo skopčáci?). A to patří Češi pořád k nejtolerantnějším v Evropě, stačí se podívat do okolních zemích.

Nechci na tomto místě suplovat akademické zdroje – takže pokud mi nevěříte, že národ je uměle vytvořený konstrukt, mohu vás odkázat na velké množství odborné literatury (např. Benedict Anderson – Imaginární společenství, z českých knih Malý český člověk a velký český národ Ladislava Holého). Fakt je ten, že národnost (nikoliv „nationality“ – tedy státní příslušnost, ale mnohem spíše „ethnicity“ – čili proklamovaná etnická příslušnost) nebyla v historii obvykle ničím extra podstatným. Důležitější byla obvykle příslušnost třídní (otrok jako otrok, ať si mluví jak chce, jen musí rozumět příkazům) nebo náboženská (pronásledovaná Jednota Bratrská, která dala „Čechům“ Komenského nebo Bibli Kralickou měla i svou německy mluvící část).

Národ jako jednotící prvek je podle mě nešťastným dítětem industriální revoluce a romantismu. Kvůli zvýšení produktivity a efektivity bylo třeba sjednotit jazyk, všichni se učili číst a psát a bylo jednodušší sjednotit jazyk vlády než kdy dřív. S centralizací vlády se snižoval důraz na lokální identitu na úkor identity státní. Zatímco ve středověku a v raném novověku byla mobilita obyvatelstva omezená a jejich obzor obvykle nedosahoval vzdáleností potřebných k porozumění konceptu „státu a národa“ – francouzská revoluce a následná protireakce už používaly koncept národa, díky kterému měli ovládaní i ovládající pocit vyšší sounáležitosti, když tu opřenou na náboženství a třídě začali ztrácet.

Tak došlo ke sjednocení Itálie, aniž by na počátku 19. století bylo v Itálii víc než 10% obyvatelstva schopno mluvit spisovnou italštinou (a lidé z Benátek lidem ze Siciílie nebyli vůbec schopní rozumět). Co je potom italský národ než uměle vytvořená politická koncepce?

Je pravda, že právě těmto okolnostem nejspíš vděčíme za to, že čeština jako jazyk zažila své znovuzrození. Ale jak se můžeme dnes a denně přesvědčovat, neznamená to, že by idea českého národa byla míň absurdní. V 90. letech při jednání mezi českou a rakouskou vládou byli na české straně např. Klaus, Kühnl či Schneider, na rakouské straně pak Lacina, (paní) Dohnal a prezidentem byl Klestil. Ono totiž dřív Brno bylo německé a Vídeň česká. A celý příběh Bratislavy? Které hlavní město v Evropě má ve 20. století vymyšlené umělé jméno? Sám Masaryk prohlásil, že Prešpurk není slovenský, ani maďarský – ale rakouský, jenže ve státním zájmu je, aby Československo mělo Dunaj. A když už jsme u toho, tak taky třeba Těšínsko. Bylo sice národnostně namíchané a spíše polské, ale vedla tudy jediná železnice na Slovensko, bez které by stát nemohl fungovat. Takže případný plebiscit (který by asi dopadl ve prospěch Polska) se prostě nekonal.

Lidé žijící v okolí Břeclavi mají mnoho společného po obou stranách hranice. Jsou to podobné zvyky, životní styl, pěstování vinné révy, podobná kuchyně i mentalita. Co má Rakušák z Dolních Rakous společného s Tyroláky? A co má Slovácko společného s Ústí nad Labem? Jazyk a státní příslušnost – tyhle 200 let uměle budované bariéry mezi lidmi nakonec slavily úspěch. Povedlo se nám homogenizovat svá území do nevídané míry. Natolik, že když si na Hlučínsku Češka Weissová brala Němce Rzehaczka, tak to byla aféra. Není to trochu non-sense? Nacionalismus způsobil, že jsme z Brna, které kdysi vítalo příchozí z Flander i Švábska a nikdy nebylo národnostně jednolité, udělali „české“ město. Nebo moravské?

A to je další paradox. Tzv. moravská národnost. Řekněte mi, co to má proboha být. Co mají společného Haná, Valašsko, Slovácko a třeba Vysočina? Nemluví stejně, nesdílí stejnou kulturu, kuchyni ani náboženství. Moravské regiony jsou dosud svébytné, zajímavé jednotky, a sjednocující „moravská idea“ je ještě bizarnější než většina národních konceptů. Odvolávání se na Velkomoravskou říši, kdy se o národech v moderním slova smyslu nedalo ani mluvit, pokusy o spisovnou verzi moravštiny a nakonec využívání toho všeho pro politické kampaně – s tím nechci mít nic společného a intuitivně to nejspíš cítí podobně i většina obyvatel Moravy, která se při sčítání lidu označuje za Čechy.

Takže mi řekněte, co jsou ty národní zájmy – snad kromě toho, že výhra mistrovství světa zvýší obrat hospodským po celé zemi? Ale spoustě lidí je to celé stejně protivné a fandění je nebaví (mě baví). Aby sem jezdili cizinci a utráceli peníze? I na tom má zájem někdo větší a někdo zase menší (třeba protože nový hotel mu zkazil výhled do krajiny). Jinak máme jako jednotlivci, obyvatelé místa, města a kraje zájmy velmi různorodé a protichůdné. Nehrajeme sice hru s nulovým součtem, ale naše přání jsou často vzájemně v rozporu. 

Už je to dlouhé a nudné – tak jen taková ne-pointa na závěr. I když si nemyslím, že by Evropská Unie byla kdovíjaké dobro – díky za ni v tom smyslu, že reálně pomohla snižovat strach z jiných a z prachu a popela aspoň trochu vyhrabala jednotící evropskou ideu. Není to nic extra, ale za každou ránu nacionalismu jsem rád.

Záložka pro permanentní odkaz.

10 reakcí na nacionalism – one of the worst ideas ever / nacionalismus – fakt špatný nápad

  1. Adam Zbiejczuk říká:

    A ještě rovnou několik komentářů k tomu, co mi už připlulo po Twitteru. Nechci snižovat roli společné kultury, jen apeluji na to, že to byla mnohdy záležitost lokální, nikoliv národní (i ten společný národní background – všichni známe čtyřlístek, večerníčky a máme na vánoce kapra – je důsledkem centralizace a stejně jak najednou se objevil, může zase zmizet: společné zážitky jako byl čtyřlístek a večerníček už nahrazují harry potter a the sims 3 – úspěch mají globální a tak je může sdílet mnohem širší část lidí, zároveň máme místo 2 TV stanic internet a tisíce stanic, takže společná zkušenost se na druhou stranu v rámci národa mnohem víc drobí – neplatí jen u nás, ale i třeba v USA – 4 celonárodní stanice vs. kabelovka).

    A ti, kdo mají chuť celé to zavrhnout jako „bulšit“: přečtěte si prosím nejprve ten odkaz na B. Andersona, rozporujte jej a pak se vraťte. Dík :)

  2. lokutus říká:

    Nejdřív se pro jistotu zeptám se na konkrétní zdůvodnění té věty o bezvýznamnosti národní, resp. etnické identity. Třeba se jedná jen o nějaké nedorozumění.

  3. braque říká:

    ach jaj, prilis vela prilis velkych zjednoduseni na kope. Len tak z rychlika- etnicita bola minimalne rovnako dolezita ako nabozenstvo aj nationality (castokrat to bolo spojene)-podla tvojej teorie by napr. na Slovensku mali stale zit Uhri pripadne Cechoslovaci, kedze to bola ich nationality 500 rokov?

  4. Michal Valášek říká:

    Braque: z čoho usudzuješ, že etnická príslušnosť bola v stredovekej spoločnosti „minimálne rovnako dôležitá ako náboženstvo“?

    Čo sa týka tých čechoslovákov, tí tu esšte skutočne žijú – napríklad ja ;-) Uhri už medzi nami, vzhľadom na uplynulú dobu od rozpadu CK, zrejme nežijú, to je pravda.

  5. lokutus říká:

    Bavíme se jen o středověku, nebo i starověku?
    V dobách, kdy náboženství bylo liberální, můžeme s klidem mluvit o tvrdém nacionalismu. Athény, Sparta, Théby, klasické městské státy, které se sice hlásily k Řecku, ale zároveň byly (dejme tomu) nacionalistické. Řím jakbysmet. Babyloňané, Egypťané, Asyřané… všechno nacionalistické národy, přesvědčené o své nadřazenosti a samozřejmě s potřebou ostatní národy ovládat. To není atribut posledních 200 let, to je naprosto přirozená lidská vlastnost. Na jedné straně zakořeněná potřeba lidí nižších vrstev, patřit do nějakého společenství, na straně druhé ambice elitních příslušníků daného společenství, kteří uměli tuto potřebu šikovně využít.

    Pokud hledáte nějaký jednotící prvek v historii, tak je to náboženství. A pokud Anderson píše, že nacionalismus přišel s koncem křesťanství, tak má víceméně pravdu, ale v zásadě ten soudobý nacionalismum není nic nového. S odchodem pojícího prvku (jednotného náboženství) se vrací nacionalismus, resp. lidská touha někam patřit se z duchovní roviny vrací do roviny světské.

    Přesun této ideologie z malých národů na jeden větší ničemu nepomůže. Zmiňované odpoutání identity jednotlivce s nějakou skupinou se tímto násobí. Zkrátka řečeno, místo české, německé, či francouzské příslušnosti budeme mít příslušnost evropskou. Malé lokální nacionalismy nahradí evropský nacionalismus s mnohonásobně větší silou a potenciálem k ničení.
    Ale k tomu IMO nedojde, protože sjednocování se děje de facto násilně a příliš rychle.

  6. Michal Valášek říká:

    @lokutus
    Len malá pripomienka:

    Tvrdenie „Řím jakbysmet. Babyloňané, Egypťané, Asyřané… všechno nacionalistické národy, přesvědčené o své nadřazenosti a samozřejmě s potřebou ostatní národy ovládat.“ je pravdivé len v prípade, ak „národ“ berieš politicky, nie etnicky.

    Rím bol silne multietnický, Egypt (nielen v helénskom období) a oblasť mezopotámie rovnako.

  7. lokutus říká:

    Řím byl multietnický asi jako Velká Británie za královny Viktorie. Národy kolonií uznával, ale stavěl se nad ně. Ještě Lucius Caesar dal v rámci politických ústupků jen části italiků římské občanství. Až další Caesar rozjel romanizaci kolonií tím, že zjednodušil proces udělování římského občanství.

    Neberu to politicky. Národ je označní uskupení lidí, žijících spolu, sdílejících společnou kulturu, společnou historii, společný jazyk, zpravidla několik spojených etnik… Asyřané, Babyloňané, Egypťané,… to všechno byly starověké národy. Některé dost agresivní – ofenzivní, jiné spíš defenzivní.
    Co je národ z politického hlediska?

  8. Aborym říká:

    Jsou určitá rozhodnutí která je nutné dělat ze silné pozice (volených zástupců) a národ je ta největší možná skupina která snese společné vedení. ( EU a dalším nadnárodní společenství jsou možná dalším krokem… ).

    A nacianalismus je s tím silně spojen protože chceme se mít dobře a pocit jednoty podporuje „budování státu“.

    Jak by sis jinak vedení v celostátních programech představoval ty ?
    (rozhodnutí o rozpočtech atd..)

  9. lokutus říká:

    Další věc k rozporu. Pasáž o uctívání hrobů neznámých lidí atd…
    Tohle podle mě nemá s nacionalismem mnoho společného. Lidé stavěli hrobky, památníky a posvátná místa odjakživa a pak se jim klaněly takřka bez většího smyslu. V době sekularizace společnosti prostě lidé nestaví posvátná poutní místa zasvěcená patronům, nestaví chrámy císařům, neklaní se sochám imperátorů, ale volí si skromější hrdiny. Že je pasáž, přirovnávající hroby neznámých vojínů nesmyslná dokládá i to, že většina neznámých vojínů, kteří zde mají takovéto hroby, byla jiné národnosti. Američané, Rusové…

    Lidé prostě mají rádi hrdiny, bojující proti útlaku. To je jejich takový zvyk. Proto si vymýšleli legendy o zbojnících a pohádky o spravedlivých, kteří potrestali nespravedlivé.
    Lidé mají rádi patetické oběti. Proto každoročně dávají na Václaváku svíčky Palachovi a Zajícovi.
    At last but not least, lidé jsou magoři, proto chtějí stavět sochu třeba Michaelovi Jacksonovi.

    Pokud bych už viděl „národní“ hrdost v památnících, tak než neznámí vojíni by to spíš byly jezdecké sochy Jana Žižky, nebo svatého Václava.

  10. Adam Zbiejczuk říká:

    Lokutus: myslím, že ve starověku se těžko dá mluvit o národech. sám uvádíte městské státy, které bojovaly mezi sebou – žádný řecký národ v tomto slova smyslu neexistoval. však pro lokální zisky se byli jedni „Řekové“ ochotni spojit s cizinci proti jiným „Řekům“. další věc: asyrská, babylonská nebo perská říše nejsou imho tak úplně státy v dnešním slova smyslu. neexistovaly hranice, míra volnosti jednotlivých regionů byla výrazně větší než u novověkého státu – šlo o věc panovníka a jeho družiny, nikoliv nějakého národa – to se na to takhle díváme my, odkojení „etatistickou“ historií. všichni dějepisáři nás tím od mala krmí.
    středomoří bylo obrovsky multietnické. a práva (občanství) neměla dlouho ani spousta „etnických Římanů“.

    sjednocení jazyka nás vedlo k tomu, že se musíme učit jiný. dřív nebyly hranice tak ostré a tak bylo mnohem víc „přechodových“ jazyků, jako je „po naszymu“ na Těšínsku a hranice mezi národy tak byly výrazně rozostřené.

    proto mi přijde smysluplnější (přirozenější) identita lokální (dříve silnější, konceptem státu postupně potlačovaná) než národní. proto nevolám ani tak po příslušnosti evropské – jako po příslušnosti lokální, která zároveň není v rozporu s obecnější příslušností evropskou. ale tam už si aspoň uvědomujeme ten zřejmý fakt, že nejsme stejní (a to nejsme ani v rámci státu/národa!!) a nemělo by nás to stavět vůči zbytku světa a priori konfrontačně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.