Archiv autora: adamm

v už zmíněné diskusi o pořadu pomeranč se paní šéfdramaturgyně rychlíková zmínila o tom, že se bude natáčet zcela unikátní reportáž s hackery. aniž by tušila, že strůjce této katastrofy (=já) sedí o pár židlí vedle. ale řekla o nich zajímavé věci. jistě by to chlapce potěšilo :) (z důvodu jejich pochopitelné paranoie nebudu uvádět jejich známé přezdívky…) nevím, jestli je to nějaká zákonitost – když děláte něco poprvé a záleží vám na tom, tak se to jistě pokazí… ve středu jsme se domluvili a nachystali jsme si zhruba co bude kdo říkat, co se bude ukazovat … Celý článek →

jak jsem očekával, v líšni se asi dohromady moc potkávat nebudeme… ale že jsme se doteď nesešli, to mě trochu zarazilo ;) robert v úterý přijel do brna a zabydlel se tu docela spokojeně (teda doufám). já v líšni moc nebyl (furtseněcoděje!). domlouvalo se natáčení pro pomeranč a další věci kolem plánované desky… ve čtvrtek byl na skle pořad o pořadu ;) pomeranč. tak jsme se výborně pobavili o tom, co je a co není propagace nácků (reportáž o slavné brněnské zábavní skupině JKG – sorry, přímý odkaz by asi nebyl to pravé). o den později se na flédu … Celý článek →

ne, nejde o osmnáctiny. na podobných věcech vlastně nikdy nezáleží. jen na mně leží minulost jako huňatá deka. není to nepříjemné. já život nežiju, já ho nekrájím, já ho vídám za sklem kavárny, na útržcích papírků, vyřezaný v kůře stromů. každý nový začátek v sobě přináší zárodky konce a i všech minulých počátků. nic jako příčina a následek neexistuje, ale my jsme hloupí a musíme si dodávat kuráž: říkáme ji Řád. (čili flashback z toho, co bude?) pondělí: první příspěvek psaný z nového působiště (zatím offline, ale garantovaný dvoumegabit se blíží!). jsem tu teď sám – flam je na … Celý článek →

vymyslel to =M=. ale já jsem na to myslel taky, když kombajn prohlásil, že film před soumrakem je lepší než terminátor 2. no vážně. a tenhle film je pokračováním úplně jiného filmu, který se jmenoval originálně před úsvitem a kdysi patřil k mým úplně nej nej filmům (to mi bylo těch osmnáct)… málokdo ze zúčastněných mé oslavy osmnáctin si pamatuje, že jsem se tehdy pokoušel povykládat jeho děj dvěma američankám, bohužel jsem si celou dobu pletl sunset a sunrise, takže to nebylo úplně ono. nehledě na to, že po dvou třech zapálených absintech (a ty si jistě … Celý článek →

ovšem nevím z kolika (tuším že z padesáti). ale je to prostě málo. což znamená, že se klidně rozhodnu odstěhovat do bytu, kde budu platit skoro tři tisíce nájemného, aniž bych měl zařízenou práci (tož jsou tam nějaké peníze z anglie, ale stejně) – ono to nějak dopadne. i minule to nakonec dopadlo – i když to byla haluz. je to otázka psychiky… jak jsem v posledním příspěvku psal o nadšení – tak jsem ještě netušil, co se bude dít. měl jsem sraz s lp fishem a tak jsem si říkal – že by to bylo kvůli tomu námětu pro pomeranč? kupodivu … Celý článek →

aneb až budu velký, zaplatím si barmanský kurs. pak budu míchat koktejly ve vlastní hospodě. tak jsem před chvílí absolvoval velmi podnětný rozhovor s mamkou. vlastně jsem se snažil dokázat jí, že jsem zkrachovalá existence a ona, jsouc naprosto nenapravitelným optimistou, to všechno tak překroutila, že se cítím nejen mladý a perspektivní, ale zároveň zdravě bláznivý a svůj. no nazdar. to bude zas kocovina, až mě to nadšení přejde… v pátek jsem nakonec doma nezůstal a místo toho zašel za kombajnem a doplnil mezery ve vzdělání: konečně jsem viděl fincherův film hra. no, po cestě domů jsem se … Celý článek →

učíme se míti rádi podzim. sychravo, smutno, slunce se schovává, stíny stromů… a tak ;) smutný úsměv a smutná hudba, prostě … polsky by se to řeklo „klimaty“. ale proč ne. mě to baví. v úterý jsem s velkou radostí zase viděl po dlouhé době mika, který mě vzal na procházku do arboreta (tip: prý výborné na rande – já tomu věřím). pak jsem s mk zašel na maté do alembiqu (tip: cena klasického maté rancho v kalabase – 14 kč – je nutné něco dodávat?). vynikající středa s celým kolektivem a mnoha bonusy. do toho čekání na dílčí výsledky všech … Celý článek →

wake up… ženu to z extrému do extrému – buď vstávám v poledne, nebo v šest ráno ;) ale obojí má něco do sebe… v sobotu v noci jsem se cítil dost mizerně a připadal si jako ten pasáček, co tak dlouho volal „pomoc, pomoc, vlk!“, až se na něho nakonec všichni vykašlali. po všem tom sebelítostivém fňukání, kterým jsem posledních pár let nasíral kde koho, už jsem se ani neodvažoval někomu plakat na ramínku, protože jsem si říkal, že mě (oprávněně) pošle do prdele ;)kupodivu – neděle vyšla skvěle. slavil se den díkůvzdání a já si zase jednou připadal, … Celý článek →

„skříní je tu až dost. ale pořád lepší, než přehršle daňových výběrčích v pršipláštích a s plstěnými aktovkami, v nichž se choulí huňatá zvířátka.“ stává se vám, že si připadáte jako něco mezi hercem a kamerou? je to silnější, než déja vu. ten pocit filmovosti, co se nedá nijak oblafnout. včera v coffee housu to bylo obzvlášť silné. mlel jsem nesmysly, ale snažil jsem se říct i spoustu důležitých věcí. třeba že skutečně nejsem melancholický. ano, jsem sangvinik, jen mě občas zmáhá nostalgie. mám rád staré věci, a stejným způsobem jako člověk pociťuje nostalgii nad tím, co bylo; … Celý článek →

(a za to já vám ručím) jen takový pěkný špek, než se zase odebéřu k difuzionistické antropologii. někteří mezi námi mají speciální úchylky, o nichž se na rozdíl od jiných ani v psychotestu nedovíte. např. městskou hromadnou dopravu. sám takových magorů znám dost, no a jeden (jinak se docela dobře maskuje, ahoj dave!) mi hodil link na velmi zvláštní stížnost (je to nějaký divný komprimovaný wav, ale normálně to přehrajete ve winampu — velikost něco málo přes 1mb). update: tak mám dojem, že někdo z mf dnes si to tady přečetl… že zdravím :) (P~O – … Celý článek →

nechce se mi pracovat. nechce se mi nic řešit. nechce se mi nic číst. nechce se mi nic psát. (no tak leda tady toto, ale s prací je to slabší.) a chce se mi tak nejspíš spát. ale to si bohužel nemůžu dovolit – vzhledem k tomu, že stavební sektor byl zdá se již téměř odklepnut do mé péče (už jsem si zjistil, co znamená tajemné slovo remuneration) a nemůžu se vyhnout ani jiným povinnostem. ovšem víkend stál za to – nakonec jsem všechno ustál, ba i zodpovědnost na má bedra vloženou. datatransfer byl moc fajn, jen mě trochu děsilo, … Celý článek →

a vy to všechno bláznění made in brno budete moci sledovat v přímých vstupech v bedně. já ne – budu dělat pomocnou sílu na datatransferu (koná se dnes a zítra v ha divadle, alfa pasáž). doufám, že se nic neposere – a když, tak že za to nebudu odpovědný já ;) přišel jsem včera do alfy, kde už si kombajn stačil se všemi potykat a domlouvali jsme všelijaké organizační věci, trochu popíjeli, drbali novu a tak podobně. =M= sice nestihl plánované setkání se svými novými spolužáky, ale v café ’99 jsem mu aspoň ukázal vedoucí katedry evropských studií, která se … Celý článek →

…a jiné úchylky, nošením divné šály počínaje a vstáváním o půl šesté konče. myslel jsem si, že v naší poklidné čtvrti se podobné věci nedějí – aby někdy ve dvě v noci narážela auta do kdovíčeho a vytvářela zvuky podobné těm, které jsem slyšel o pár hodin dřív v kitaneho filmu brother (překlad názvu: ve spárech yakuzy – nojono). dobrý film, ovšem na zážitky ze školních lavic nemá… po roce a půl jsem si opět mohl vychutnávat e-hmoeeehhmmmm-rudici nejmenovaného vyučujícího a jen mě mrzí, že si tento úžasný předmět nezapsal i můj nový spolužák, pavel poulíček (ano, ten jeden jediný … Celý článek →

když tak prosili, z ameriky volali… co na tom, že o tom nic nevím a jsem líné hovádko? bylo to kdy jinak? nebylo. vadilo to? nevadilo. no tak. takhle to vypadá, když se nikdo nedívá! když se někdo dívá, tak tvrdím, že píšu školní scénář, zabývám se kulturní antropologií nebo sepisuju v angličtině komplikovanou analýzu stavebního sektoru. o víkendu jsem byl jako zástupce kavárenských povalečů na běhu o kozlovskou podkovu. hlavním organizátorem je můj mnoholetý spolužák martin, a v kozlově jsem kdysi trávil několik týdnů každé prázdniny, takže to byla trochu nostalgie. nejlíp jsem si asi pokecal … Celý článek →

přál bych si být vodou – ale jsem vzduchpřál bych si být porsche – ale jsem fiat unopřál bych si být ateliérem – ale jsem bufetpřál bych si být – ale jsem jen přání… (lehce nervózní, někdy 2002?) přál bych si být fotografem nebo básníkem, zvlášť dnes. abych jen tak mimochodem, s lehkostí toho, kdo umí, vystihl tu nejhezčí fasetu dnešního dopoledne. ať už by to byly smutné usychající kaštany proti zářivě modré obloze ženská z údržby parků která poslouchá pravoslavného mnicha co den co den stojí před porodnicí a deklamuje z bible kavárna se stoly na rohu ulice kde … Celý článek →